Procesu desetiletí nic nechybí – ani atak na velké peníze, ani agent, ani záhadní padouši

Nejvíce tratí liberecký kostel svaté Máří Magdaleny, jenž patrně nikdy nebude opraven, na pověsti je mocně bit hejtman Libereckého kraje, který sedává na lavici obžalovaných, čímž procesu dodává na vážnosti i publicitě, a pražská stavební firma, která je zároveň stranou žalovanou i poškozenou. Opravovala kostel za své a později se chtěla domoci plateb. Autoři severských detektivek by měli zbystřit – to je materiál na námět!

Nikým dosud nesepsané liberecké Millénium, takový místní proces desetiletí, obsahuje všechny ingredience – atak na velké peníze, emeritního agenta tajné služby, obchod s informacemi i škálu padouchů, jejichž role stále nebyly uspokojivě rozklíčovány. Ze zatím zveřejněných informací, s nimiž přišla standardní média, ne obskurní partajní propagandistický web, je asi nejpozoruhodnější ta o Jakubu Perglerovi, který svého času vystupoval jako poradce a kamarád Jana Korytáře ze Změny. On ani Korytář mezi obžalovanými nejsou, a to je právě nejdivnější. Korytář figuruje, jako Nejčistší, na stejném seznamu příjemců úplatků jako hejtman Martin Půta, tamtéž jako Nejvyšší. Půta i Korytář tehdy byli koaličními partnery v krajské vládě a figurovali v Regionální radě ROP Severovýchod.

Pergler v roli svědka povyprávěl, jak to bylo s údajným půlmilionovým úplatkem pro Korytáře, v rámci objektivity cituji z ČTK: Jakub Pergler, jehož firma na kostele pro Metrostav rekonstruovala okna, na policii uvedl, že jeho zakázka byla asi za milion až 1,5 milionu korun, z čehož zhruba 100 tisíc korun nedostal zaplaceno. Policisté ale při odposleších zachytili, jak při jednání manažeři Metrostavu mluví o penězích pro Korytáře, aby nebránil vyplacení dotací na rekonstrukci kostela. "O tom, že jsem žádal peníze na Metrostavu, (Korytář) nevěděl," uvedl ve výpovědi Pergler, který se s Korytářem znal. Obžalovaný tehdejší marketingový specialista Metrostavu Jan Petráň u soudu nabízení úplatku Perglerovi popřel. Podle něj Pergler přišel s tím, že mu Metrostav dluží asi 400 tisíc, protože zapomněl vyfakturovat montáž oken na jiné zakázce, a žádal její vyplacení… Konec citátu.

Jakub Pergler byl Korytářova „spojka“ do místního podnikatelského prostředí. Jako spolumajitel zkrachované malé stavební firmy předstíral, jak se s každým z branže zná a Korytář chtěl těžit informace, které by mohl použít ke svému třídnímu boji. Tehdy ani teď nebylo tajemstvím, že stavební byznys Korytář považuje za největší zlo, které země zplodila a soustavně sháněl „střelivo“… Při jednání se stavaři zase Pergler tvrdil, že „umí Korytáře“. Nyní je jasné, že chtěl jenom nevyplacené peníze a mlžil, kudy chodil. Je ale s podivem, že je pořád v roli svědka, když otevřeně přiznal, že žádal úplatek pro Jana Korytáře, a přitom mu ho nikdy nehodlal předat. Do právní kvalifikace takového jednání se pouštět nebudu, to už měli otaxovat jiní.

Jednotliví aktéři kauzy se vůbec obklopovali podivuhodnými existencemi. Hejtman zase spolupracoval s bývalým majitelem bezpečnostní agentury Jaromírem Dolanským, který mu měl shánět informace. Tady přichází na scénu dokonce agent ve výslužbě, který měl Dolanskému info pro Půtu dodat, leč žádné neměl. Role Jaromíra Dolanského, který mezi obžalovanými figuruje, je, nahlíženo zvenku, lehce tragikomická. Během povodní se dostal do hejtmanovy blízkosti (M. Půta byl tehdy starostou Hrádku) a když později Dolanský potřeboval nějakou práci, připomněl se. Tady nejspíše vznikla legenda o držiteli důležitých informací, jenž by mohl být nováčkovi v hejtmanském křesle v lecčems prospěšný. Výměnou mohl Dolanský vykonávat pomocný stavební dozor.

Martin Půta každopádně čtyři roky odmítá, že by si řekl o úplatek, vzal úplatek nebo cokoliv jiného. Pomohl-li jen známému sehnat práci, není to federální zločin…

Zajímavé poměry každopádně panovaly v obecně prospěšné společnosti GEPO, která všechny patálie spískala. U soudu vyšlo najevo, že většina členů správní a dozorčí rady liberecké o.p.s. Geotermální energie pro občany byla ve funkcích pouze formálně, někteří netušili, čím se firma zabývá, kde sídlí. Nevěděli ani to, zda v GEPO nadále jsou. Jiří Zeronik u soudu potvrdil, že byl hybatelem projektu rekonstrukce kostela. Na činnosti firmy GEPO se podle něj podílel jen úzký okruh lidí. Další členy správní a dozorčí rady podle něj vybírali z řad svých známých a rodiny. Ti uvedli, že doma nebo po hostincích podepisovali papíry, které jim přinesli „hybatelé“... A perlička na závěr: GEPO potřebovalo do správní rady zapojit i nějakou obec, aby „ópéeska“ získala veřejnoprávní status a mohla žádat o dotace. Na druhý pokus do toho uvrtali představitele obce Žleby na Kutnohorsku, kde toho ale o činnosti neziskovky příliš nevěděli…

Každopádně, soud zdaleka nekončí, ještě budeme svědky daleko pikantnějších epizod. Proces může trvat klidně i rok. Kampaň před krajskými volbami, ať už Martin Půta bude znovu kandidovat či ne, má už teď jasný leitmotiv.

U soudu ještě zůstaneme: Liberec tento týden uspěl u Nejvyššího správního soudu s kasační stížností proti rozhodnutí krajského soudu v souvislosti s místním referendem. V Liberci se konalo loni na podzim. Podle vedení radnice podmínky k jeho uspořádání splněné nebyly. Liberec tak zřejmě bude vymáhat škodu po státu, zhruba dva miliony korun. Místní referendum v Liberci s pěti otázkami k investicím města (mj. nákup zámku), regulaci hazardu a bezplatné městské dopravě pro děti a seniory nad 65 let zorganizovala Změna pro Liberec loni souběžně s komunálními volbami. Výsledky nebyly platné, neboť v něm hlasovalo jen 14,85 procenta oprávněných voličů. K platnosti byla zapotřebí účast minimálně 35 procent, Liberečané ale dali jasně najevo, co si o populistických tématech, jež by vedla k totálními vybrakování městské kasy, myslí.

Spor byl o tom, zda návrh předložený přípravným výborem referenda ovládaným ZPL byl v pořádku. Pod petici za vypsání referenda bylo 8652 podpisů, potřeba jich bylo 7977. Úředníci města ale při kontrole vyškrtli 3183 podpisů kvůli duplicitě, chybně uvedeným jménům i datům narození, nečitelnosti či mimolibereckému trvalému pobytu. Mezi podepsanými byl i jeden nebožtík. Organizátoři s postupem města nesouhlasili a obrátili se na krajský soud, který jim dal za pravdu. Nejprve návrh označil za formálně bezvadný a následně sám vyhlásil referendum v termínu komunálních voleb. Liberec odsouzený k referendu musel za jeho konání zaplatit 2,5 milionu. Dnes je všechno jinak… i to nesmyslné referendum patří do kategorie temné minulosti.

Dobrá zpráva přišla k libereckému bazénu: Liberec bude moci i během oprav městského plaveckého stadionu zachovat aspoň v omezeném režimu plavání pro školy a oddíly. Areál má být uzavřen za rok v létě a doba oprav se odhaduje na 1,5 roku. Na stadionu ale bude možno po provedení základních úprav, trvajících maximálně čtyři měsíce, zachovat provoz v pětadvacetimetrovém bazénu, který je v nové přístavbě. Projektanti nahodili i první odhadovanou cenu – 400 milionů, což je o půlku méně, než odhadovalo minulé vedení města. Vášně kolem plavání libereckých školáků a sportovních oddílů by tak mohly ochladnout, protože provizorně v provozu udržovaná část bazénu bude vyhrazena v první řadě jim. Mohly, ale neochladnou. Pro opozici je to téma na celé čtyři roky.

A legrace nakonec: Idnes.cz odhalil, že Liberec chtěl vtátit ocenění pro Přívětivý úřad, kterého dosáhl i díky poněkud zavádějícím informacím, jež o sobě pořadatelům ankety poskytl. Přitom se jednalo o vyložené prkotiny. Úřad úplně zbytečně upravil skutečnost, když v přihlášce tvrdil, že má například účet na dvou sociálních sítích, nebo že na radničních webovkách zveřejňuje mobily na úředníky. Rada města ale nakonec situaci vzala pouze na vědomí a rozhodnutí nechala na ministerstvu pro místní rozvoj, které cenu vyhlašuje a uděluje. Podle Deníku, který o posunu ve věci informoval, MMR na pochybeních města ale neshledalo nic tak závažného, aby ocenění Liberci odebralo. Po "kauze" tak nezbylo nic, jen jeden viditelně opsaný článek na změnařském aktivistickém webu.

Připomeňme jen, že se údaje zbytečně přikrášlovaly v době, kdy nejsilnější stranou vládnoucí radniční sestavy byla Změna a sekundovali jí politici vyhoštění z ANO. Přesto byli do této úplně zbytečné blamáže zataženi Starostové, kteří si v té době přívětivého úřadu „užívali“ z opozičních lavic. Že ještě loni, a čtyři roky předtím, na radnici nevěděla pravá, co dělá levá, rozhodně není problém SLK. Ale znáte to o tom úhlu pohledu.

Home Credit aréna na sklonku týdne uveřejnila, že průměrně si na domácí duely libereckého hokejového týmu, od minulého pátku držitele už pátého Prezidentského poháru pro vítěze základní části extraligy, našlo cestu 6 264 návštěvníků, což je od otevření Home Credit Areny nejvyšší číslo. Rekord bude bezpochyby ještě navýšen, protože ve středu začíná na tamním ledě play-off ELH, a tam Bílí Tygři patří k favoritům. Osvědčené bílé peklo začíná.

Sportu zdar a hokeji zvlášť.