Protože lehce zajiskřilo u tématu zdražení jednorázových jízdenek v MHD, došlo k pokusu jednu si koupit

Teď jsem se do autobusu vydala pracovně. A i kvůli tomu, že se u nemocnice, kam jsem (zase) mířila, nedá zaparkovat a na kolo i motorku byla toho dne zima. Takže padlo rozhodnutí jet "emhádé" a otestovat, "jak se na lopatu sedá", tedy jak se ve voze lístek kupuje.

Na posledním jednání libereckých zastupitelů totiž lehce zajiskřilo právě u tématu zdražení jednorázových jízdenek v MHD. Papírové mají být dražší než ty koupené elektronicky. Má to logiku, papír musí někdo koupit, potisknout, opatřit ochrannými znaky proti padělání, rozdistribuovat a prodat. To vše jsou vícenáklady, které lístek zakoupený rovnou ve voze nebo prostřednictvím sms zprávy či aplikace DPMLJ nemá. Jen se musí pořídit ty strojky, co jízdenku placenou kartou vydají. Což jsou asi pořádné, leč jednorázové náklady.

Dosud jsem měla zkušenost jen s sms jízdenkou. Ta vcelku funguje, když si vygooglujete číslo, kam se "objednávka" posílá. Za rok jej člověk hravě zapomene. Chtěla jsem ale vyzkoušet i jiné metody. Na počítači jsem hledala, jak na to.

Potřebnou aplikaci DPMLJ jsem si stáhla po mobilu na první dobrou a vzápětí vyhodila prvních 24 korun, když jsem nákup jízdenky rovnou odklikla. Domnívala jsem se, že do zásoby zakoupenou jízdenku zaktivuji, až když to bude potřeba, například těsně před nebo po nástupu do vozu. Neklaplo to, ale chybami se člověk učí.

Z Prahy, kde MHD jezdím běžně, existuje i možnost koupit si jízdenku v každém voze kartou (nejlépe nahranou v mobilu), bez potřeby stahovat nějakou aplikaci. A právě toto jsem chtěla vyzkoušet i v Liberci. Jednoznačnou informaci, zda a jak to lze, jsem na webu dopravního podniku nenašla. Asi jsem se špatně koukala... Nic jsem nevykoukala ani na zastávce, informace nula.

V autobuse jsem se už koukala dobře. Nejprve jsem se ale marně snažila lístek zakoupit u strojku, který slouží jen pro držitele lítaček. Byl hodně podobný tomu, který znám z Prahy a kupuji jeho prostřednictvím jednotlivé lístky. Hodná paní mi poradila, že stroj, který mi prodá jízdenku, je opodál. To monstrum jsem přehlédla jak družstevní lán, neboť jsem očekávala malé zařízení podobné tomu, co umí opuskartu (nebo jak se ta karta s předplatným v Liberci jmenuje).

Obsluha automatu byla vcelku jednoduchá, ale nějak se mi podařilo zaplatit jeden lístek dvakrát, což se mi v Praze nikdy nestalo. Nejde to, i když kartu u čtečky podržíte déle. Ono v jedoucím voze není moc prostoru na jemnou motoriku. Takže minus 48 CZK. Jednu jízdenku jsem využila, druhou vyhodila. Toho dne už druhou...

Navíc si vůbec nejsem jistá, zda je takový automat na jízdenky v každém voze, nebo jsem jen měla štěstí. Informaci jsem po návratu domů hledala... a opět nenašla. Každopádně mě jedna jízda z periferie do centra vyšla na 72 korun... Kdybych jela Boldem (taxi na aplikaci), vyšlo by mě to na 66 korun, normální taxi na 150 CZK. O nákladech na individuální dopravu (auto, motocykl) raději ani neuvažuji, tuším ovšem, že je motorka jednoznačný vítěz. Kolo nepočítám.

Zřejmě si ukazujete na čelo, co jsem to za "trubku", když ani neumím koupit jeden lístek. Umím, když vím jak. Což se mi předem "nastudovat" nepodařilo. Následovala tudíž metoda pokus - omyl v praxi. Jela jsem autobusem hlavně proto, abych otestovala možnosti. Výsledek nic moc, ale poučení se nabízí:

Chce-li město cenově zvýhodnit nákup jízdenky ve voze, tak, jak to zavedli v Praze (ano, i tam mají DPHMP aplikaci a sms jízdenku, ale nákup mobilem/platební kartou přímo v tramvaji je nejsnadnější a hlavně pro cizince a "vidláky" - místní mají lítačky - i nejpochopitelnější) musí nastat následující:

Je třeba už začít mocně informovat, jak na to. Na webu dopravního podniku je to nepřehledné a když informaci googlujete, nevíte, co vlastně platí. A to jsem v googlování dost dobrá. Srozumitelná informace musí být i na zastávkách a ve vozech. Jednotlivé strojky musí být označeny a rozlišeny (nejlépe barevně), k čemu slouží. A jsme zpátky u potřeby informovat. Nerada sem pořád tahám tu Prahu, ale i tam jsem s nákupem jízdenky jednou začínala a žádná (ne)veselá historka nevznikla.

Dále je nezbytné aby byl, pokud už tomu tak není, automat na nákup jízdenek v každém voze, nejen v těch dlouhých modelech autobusů a v tramvajích. A pokud se ty nynější krabice nevejdou do standardních busů, musí se pořídit menší modely.

A automat musí být, pardon, ale terminus technicus, blbuvzdorný. Lístky se musí dát koupit jen po jednom, aby následovala jen jedna platba. Takže se těším na další jízdu autobusem, na reparát. Bude-li to až po Novém roce, tak mě snad jedna jízda z okraje města do centra vyjde pouze na těch zdražených 28 korun.

A co dál týden dal?

Skloexpot by mohl mít nového majitele. Zájem projevili krajští hasiči. Než se stihla rozproudit debata, k čemu asi tak hasiči potřebují luxusní, leč už značně zchátralý palác s mnoha kancelářemi, vyšlo najevo, že chtějí budovu pod nádražím získat jen proto, aby ji s krajem směnili za výjezdovou základnu v Turnově.

Když jsem se v tom začínala ztrácet a poznamenala na facebooku, že tato transakce připomíná příslověčné drbání se "přes hlavu", vysvětlil mi hejtman, že to sice jako drbání přes hlavu opravdu vypadá, má to ale logiku, neboť tím, že vybydlený Skloexport nejdříve koupí hasiči a pak to s krajem vymění, odpadnou nesmyslné podmínky, jež by platily, kdyby to kraj od státu koupil rovnou.

On by tam totiž nesměl vyvíjet žádnou činnost, jež by nesla nějaké peníze. Takže by kraj měl na krku jen dalšího Otesánka bez možnosti, aby si na sebe vydělával. Vzhledem k tomu, že se jen odhadované náklady na opravu budovy pohybují kolem půl miliardy, je nezbytné generovat odpovídající příjmy.

Pokud by to všechno jednou klaplo podle plánu (jenž musí na papíře připomínat "kolotoč" mnohasměny doktora Radosty z filmu Kulový blesk), mohly by se do Skloexportu sestěhovat všechny krajské "kancelářské" orgány a úřady a platit nájem, na který jim peníze posílá stát.

Údajně pošilhávají po vlastních nových administrativních sídlech za stamiliony, takže by měly o starost méně, kam tok erárních peněz přesměrovat. Nebudu ty orgány jmenovat, byla by to čirá spekulace, ale všichni si asi seznam takových úřadů umíme představit. Nově by byly pod jednou střechou, což není úplně lichá představa.

Každopádně to bude běh na dlouhou trať a pokud Skloexport do té doby nespadne, bude mít, někdy a možná, důstojné využití.

Končící týden patřil Semilům: Správa železnic dokončila rekonstrukci nádraží v Semilech. Po nádražní budově, kterou v roce 2019 opravily České dráhy, je teď zmodernizované i kolejiště, nástupiště a přibyl nový podchod. Náročnou stavbu stihl dodavatel dokončit v jediné stavební sezoně, stavělo se přitom za provozu.

V soutěži na rekonstrukci mostu přes Jizeru v Semilech dostal Liberecký kraj šest nabídek.  Soutěž musel kraj dvakrát zopakovat, v těch předchozích vždy nabídky překročily maximální přípustnou cenu, kraj ji proto teď zvýšil téměř o třetinu na 98,4 milionu korun. Práce by měly začít příští rok na jaře. Demolici a výstavbu nového mostu by měl dodavatel stihnout příští rok.

V Liberci jednali zastupitelé a protože chyběli nejvýkonnější "zdržovači" z LOL, byla to krátká schůze. Kdyby tam byla bývala jalově neplkala osiřelá členka exzměnařské sestavy o věcech, jimž rozumí jak koza perželi, mohl být zaznamenán rekord v délce trvání zastupitelstva. Nestalo se, třeba někdy příště.

Užívejte svátečního dne a přežijte změnu času. 29. října se hodiny přenastaví o 60 minut zpátky. Ve tři ráno budou dvě ráno.

Alena Roubalová