Rozmařilý a přitom nadále jen těžko ufinancovatelný stav vlastně vyhovuje. Ale jen do chvíle, než jsou někomu zkrácena práva či benefity

Třeba proto, že se jí účastní jen část obyvatelstva. Ta hlučnější a nespokojenější, protože si myslí, že by se o ni měl pořád někdo starat. Míra naštvání sice vypadá vysoce, když dá člověk na výroky na sociálních sítích a v médiích, ovšem realita napříč celou společností je úplně jiná.

Nemám k dispozici žádný relevantní průzkum, mám pouze svůj názor, zkušenost a okruh lidí, v němž se pohybuji. V něm neexistuje nikdo, kdo by o své vůli stávkoval. Ani když je učitel. Jsme staří, ano. Tudíž i platy mých přátel pracujících ve školství už dosáhly slušných výšin, takže nemají potřebu vykřikovat po náměstích. A pokud se už do stávky zapojí, protože tak učinila celá jejich škola, pak šup do Prahy. Za vnoučaty a předvánočními nákupy.

Pokud je ve školství, ale i zdravotnictví, něco systémově špatně, je třeba to řešit razantně a včas a hlavně jinak než stávkou nebo vyhrožováním, že protest bude. Jedno jaká stávka totiž nikdy nepotrestá ani k nápravě nerozpohybuje ty, co by s tím mohli něco udělat. Řádně ztrestá jen ty, co nepohnou vůbec s ničím – spotřebitele veřejných služeb.

Ve školství by to teoreticky měly být děti, ale znáte to. Jakákoliv šance ulít se z výuky je radost, ne starost. Tu potomci v symbioze s kantory přenechali rodičům žáků mateřskou či základní školou povinných. A přitom málokterý z nich má volno v délce dvou měsíců letních prázdnin, několika týdnů jarních, podzimních a zimních prázdnin a pár dnů ředitelského volna jako ti, co si aktuálně víkend prodlužují stávkou. Není-li k dispozici hlídající prarodič, pak má pracující rodič hodně velký problém.

I když: Všichni jsou z doby covidu poučení a vycvičení, takže ten jeden den vždycky nějak pořeší.

V případě lékařského protestu je s podivem, že vyhřezl až letos. Zákoník práce se přitom ve zdravotnictví nedodržuje roky, a mělo se tím směrem k normálu pohnout už dávno. Rozbuška v podobě zdvojnásobení počtu přesčasových, dobře placených hodin, už byla odstraněna návratem k původnímu modelu.

A pokud chce někdo zavádět tabulkové platy v celém lékařském stavu, pak se ptám: To se budou některým doktorům platy snižovat? Mám dost fantazie i zkušeností, takže si umím představit, s jakým balíkem chodí domů zubař či plastický chirurg ze soukromé kliniky, kde to funguje stejně jako u veterináře. Tisícovky na ose pacient – klinika začnou létat hned jak se otevřou dveře do ordinace.

Ono to ale je patrně míněno tak, že výhody půjdou za zdravotníky (vysoké platy těm, co už je mají, zůstanou) a nevýhody (zvýšení v rámci tarifu pro všechny ostatní) za státní kasou sycenou i těmi, co na jeden doktorský plat vydělávají pár měsíců, v případě minimální mzdy bezmála rok.

Jakýkoliv faktický protest zdravotníků každopádně odnese jen a pouze pacient. Už tím, že někde narazí na zamčené dveře a jinde ho přeobjednají na někdy jindy, čímž mu zboří všechny plány. Ale to všichni víme. I ti, co s katastrofálním stavem ve zdravotnictví, který ovšem vůbec není vizitkou současné vlády, mohou něco udělat.

Jenomže: Volební cyklus je pouze čtyřletý, a to je proklatě krátká doba na nějaké zásadnější změny v systému veřejného zdravotnictví, jež na noze vláčí kouli z éry budování světlých zítřků. Takové změny navíc budou vždycky nepopulární, protože nynější – rozmařilý a přitom nadále jen těžko ufinancovatelný stav – vlastně vyhovuje. Ale jen do chvíle, než jsou někomu zkrácena práva či benefity.

Za sebe pevně věřím, že jsem si už svůj díl ve spotřebě služeb placených z povinného zdravotního pojištění pro letošek vybrala. Doteď ale zírám, kolik co stojí. Zadívám-li se svůj účet u VZP, kde jsou vyčísleny položky za jednotlivé úkony, nestačím se divit cenám. To jsou rakety!

Jistě, jsem jen laik, takže složitým matériím, jimiž financování veřejného zdravotnictví či zavádění nepopulárních novinek ve školství bezesporu jsou, nemohu rozumět.

Tak se alespoň snažím porozumět věcem, jež se odehrály v končícím týdnu v našich končinách:

Zájem o sdílená kola v Liberci byl letos průměrný. Za čtyři měsíce si je ve městě půjčilo skoro 2000 lidí, kteří najezdili bezmála 10.000 kilometrů. Devadesát procent výpůjček kol trvalo do 15 minut, kdy ji za uživatele platilo město. Uvádí se v analýze, kterou město poskytlo ČTK. Liberecká radnice se do projektu sdílených kol letos zapojila po čtyřech letech. Zda bude v podpoře sdílených kol pokračovat, se zatím neví.

Zveřejněná fakta potvrzují to, co tvrdím pořád: Za patnáct minut se dá v Liberci dostat z jednoho konce města na druhý a zdatný „nextbikista“ tak významně ušetří za lítačku, tedy MHD. Jen musí bydlet na správné adrese, aby měl dárek do města spolehlivě a pořád k dispozici. Za peníze všech obyvatel krajského města, tedy i těch, co by na kolo nesedli ani v sebeobraně.

Sdílená kola navíc v hojné míře používají lidé přespolní, v Liberci se vyskytující jen přechodně. Domorodec lačný „jízdy kolmo“ má zpravidla vlastní bicykl a s ním se za příznivého počasí pohybuje nejen v po městě, ale i za jeho hranicemi. 

Liberec chce od Národní sportovní agentury (NSA) získat na miliardovou modernizaci městského bazénu 139 milionů korun. Kvůli tomu se příští týden v úterý mimořádně sejde zastupitelstvo, aby schválilo závazek spolufinancování v rámci žádosti, kterou bude město na NSA předkládat.

Bez diskuse, agentura by mohla vytlačit daleko více, nejlépe celou potřebnou miliardu, ale Liberec není jediný, kdo má nároky na chřadnoucí agenturní kasu. Proto se musí žádat o reálnou částku, ne o sumu sice mediálně bombastickou, leč předem k zamítnutí odsouzenou. Vedení radnice to ví, opozice reptající, že by se mělo požádat o víc, evidentně ne. Tak to má ale se vším, takže jen další tuctový dílek do permanentní mediální masáže.

Toto je čistá radost: V automuzeum se za více než 80 milionů korun proměnila bývalá sklárna v Lučanech nad Nisou na Jablonecku, v provozu pro veřejnost je od pátku. Vystavené v něm jsou hlavně sportovní automobily a motocykly, mezi nimi i Buggatti 37, Tatra 605 či Ferrari Testarossa. V Automoto museu je i speciální sekce českých závodních strojů ze známého závodu Paříž - Dakar. Majitel muzea a sběratel veteránů míní, že od jiných muzeí se to jeho odlišuje unikátním prostorem i dílenským zázemím, které budou moci využívat i další sběratelé aut.

To v předstihu zaujalo i prezidenta republiky, který si nové muzeum prohlédl pár hodin před otevřením pro veřejnost spolu s ostatními VIP. Prezident byl patrně na návštěvě v rodině, jejíž část má právě v této části kraje. Každopádně se kolem výjezdu hlavy státu na sever Čech nekonaly žádné manévry ani oficiality. Sympatické. Ve srovnání s tím, co jsme jako novináři zažívali v případě jeho předchůdců.

Užívejte víkend, který je i není první adventní. To proto, že Štědrý den letos vychází na čtvrtou neděli adventní. Proto sváteční akce na řadě míst (např. Liberec - rozsvícení vánočního stormu na náměstí se uskutečnilo už v pátek 24.11., Sychrov - adventní trhy se konají právě teď - 25. a 26. listopadu) vypukly právě tento víkend. To to zase uteklo...

Alena Roubalová