Senzační odhalení: Vyšlo najevo, že stavební firma chce na svých pozemcích stavět!

Nové komplexy s byty, odpovídajícími službami, infrastrukturou, parkovacími místy i patřičnou přidanou hodnotou, mají zacelit nehezké vředy, jimiž tvář krajského města dlouhodobě trpí. Bytová výstavba se například chystá na Perštýně, v onom už hodně zanedbaném terasovitém terénu. Další bytový komplex má oživit i periférii v místech, kde se měla kdysi stavět nová nemocnice, tedy na Kunratické, a další se má realizovat u Papírového náměstí v dolním centru zvaném Bronx nebo Stínadla. Obě přezdívky lokalitu, kam se po setmění chodí minimálně ve dvojících, dokonale vystihují.

Zejména kvůli dvěma posledně jmenovaným se v končícím týdnu strhla očekávatelná mediální mela. Nechtíc jsme ji rozpoutali na tomto portále, když jsme hned v pondělí uveřejnili zprávu z webu radnice ZDE. A protože ve hře je i Papírové náměstí, které si neznámo proč zejména ukřičení exponenti opoziční Změny berou soustavně jako rukojmí vlastní malosti, bylo o čem vášnivě diskutovat. Považte, že vyšlo najevo, že tam chce na svých pozemcích stavět nejznámější liberecká stavební firma! Jistě, angažuje se i v projektu na Kunratické, protože i tam jí některé pozemky říkají pane, ale to už není tak propagandisticky přitažlivé. Tam participuje město, a to se těžko smrskává do nevábné mediální zkratky.

Takže Papírák: Firma tam pozemky vlastní už drahně let a spořádaně čeká, až vznikne nějaká územní studie, aby se vědělo, jaké mantinely pro zanedbané území za též notně vybydlenou kavárnou Nisa platí. Stejně jako ostatní tamní majitelé nemovitostí, tedy i pozemků. Nedočkala se dodnes. Nejprve to nebylo aktuální, protože zemi sužovala hospodářská krize a město řešilo, jak vůbec přežít. O další čtyři roky později, kdy podle zákonitostí ekonomického cyklu nastala všeobecná konjunktura, a nastal čas znovunastartovat rozvoj města, byla bohužel u moci parta s dominancí ZPL.

Ta měla, k tíži města, permanentní starosti jen sama se sebou a na zadání nějaké studie pro zanedbávanou lokalitu se za celé čtyři roky vůbec nezmohla. Mluvila o ní jen v situaci, kdy tam chtěl někdo něco postavit a vyprojektoval to podle sebe, protože tam nikdo závazné regulativy nestanovil. Pak vždycky nastal jen povyk. Najednou všichni věděli, co tam stát nemá, aniž by řekl, co tam stát může. Při respektování alespoň základních ekonomických hledisek.

Stejný model se opakuje i nyní. Majitel pozemku (a stavební firma v jednom) novému vedení radnice pouze představil, co by tam postavil on. Kondicionál je podstatný. Při neexistenci územní studie věhlasní architekti, oslovení potenciálním investorem, nemuseli vycházet z omezení a namodelovali, z jejich úhlu odborného pohledu, co by lokalitě prospělo. S ohledem na výškové poměry ve městě i na fakt, že dolní centrum už dnes tvoří výškové solitéry, nakreslili do Lucemburské ulice i dvě vysoké dominanty, jež začlenili do přívětivého komplexu vyřešeného do posledního detailu.

Ryk na sebe nenechal dlouho čekat. Náhle co Liberečan sedící u počítače, to architekt. A přitom si město pouze vyslechlo názor majitele pozemku. Samozřejmě opět padla slova o potřebě zpracovat pro území komplexní studii, jež potenciálním stavebníkům alespoň načrtne noty. To je v pořádku, jen to mělo být už dávno hotové. To by ale ve vedení města nemohli v uplynulých čtyřech letech sedět obsesí vůči konkrétní stavební firmě posedlí amatéři, mj. inženýrka přes trávníky a ekologický aktivista obklopený zoufale zanícenou propagandistickou svitou.

Až se noty pro Papírák a blízké okolí vyskytnou, může se v debatách o konkrétních projektech, jež mají za cíl celou lokalitu pozvednout, pokračovat. Majitel pozemků fakt nemůže za nebetyčnou neschopnost minulého vedení města, které problematiku dolního centra nechalo plavat, byť moc dobře vědělo, že je nynější stav neudržitelný.

Je to už taková liberecká klasika: Čím méně skutků, tím více řečí. Přesto, že se jimi nedá odčinit zhola nic. Změna měla čtyři roky ve vedení města, čtyři ekonomicky nesmírně příznivé roky, jež trestuhodně promarnila. Vzpomenu-li, co po ní v oblasti stavebního rozvoje města zůstalo, pak to jsou jen ony dva výkresy terminálu, který svět v této podobě, doufejme, neuvidí. Zelené cosi prezentované bez kontextu a hned od počátku opředené řadou otazníků.

Radnice slibuje, že terminál bude, jen se musí překreslit a umístit tam, kde to prospěje objektu i okolí. Peníze z dotací vyčleněných z IPRÚ údajně neuniknou, ač změnařská klaka straší opakem. Ostatně, co jiného jí zbývá. Čím jiným než strašením a negací všeho budoucího na sebe může tenčící se změnařská sekta upozornit?

Do útrob Severočeského muzea, které prochází velkou rekonstrukcí, nahlédli uprostřed týdne novináři. Vyšlo najevo, že oprava se prodraží o pětatřicet milionů, tedy o více než třetinu, a že se práce o devět měsíců protáhnou ZDE. Ale protože to nestaví firma, o níž je zmínka výše, je ticho po pěšině. To jen potvrzuje zřetelnou posedlost jistých kruhů. Kraj jako investora ale netřeba za navýšení ceny kvůli předem neodhadnutelným pracím, jež se u rekonstrukce historické budovy najdou skoro pokaždé, peskovat. Kdo se se stavbou setkal i jinde než na internetu či v literatuře ví, o čem je řeč. Podstatné je, že muzeum omládne zvenku i zevnitř, což lokalitě, kde se nalézá, výborně poslouží. Vždyť muzeum vyhlíželo v sousedství již opravených lázní jako Popelka.

V končícím týdnu napsal svou další kapitolu nekonečný příběh Lukáše Nečesaného, kterého se zastal ústavní soud a shrnul podivnosti, jež provázejí jeho soudní proces. ZDE. Vůbec se do toho justičního guláše nebudu míchat a jakkoli věc hodnotit, je ale tragické, že ten mladík už šest let žije střídavě ve vězení a na svobodě a má zřejmě soustavně sbaleno patřičné zavazadlo. Odhaduji, že ani život s dosud soudně nevyřešeným cejchem vraha nebude obecně nic moc. Zvlášť v době, kdy si nad ním veřejně uplivne každý "hrdina", který je právě on line.

Jestli vyjde předpověď počasí, má být víkend téměř jarní. Což je vzhledem k tomu, že se ještě v úterý ze střechy auta musel odmetat čerstvý sníh, téměř neuvěřitelné. Hory ale mají zásoby sněhu až do Velikonoc, takže by i jarní prázdniny, které pro okresy Libereckého kraje připadnou až na první březnový týden, mohly být bílé.

Hezký víkend.

Alena Roubalová