Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který dnešní standard splňuje.

Aktualizovat

Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Soulad mezi krajem a Libercem není na škodu, je ale třeba dbát na štábní kulturu 

31.10.2019 | 9:09

Uběhl týden od prvního většího koaličně - názorového zemětřesení na liberecké radnici. Týkalo se modernizace skokanských můstků na Ještědu. Jen připomenu, že radní krajského města s penězi na jejich znovuzprovoznění pro potřeby mezinárodních závodů zprvu jednomyslně nesouhlasili s odůvodněním, že je městská kasa prázdná.

LBkoalice4top
archivní foto Artur Irma

Později, v návaznosti na dění v krajském zastupitelstvu, SLK a ANO, obě s výjimkou jednotlivců, otočily. ODS zůstala více méně konzistentní, byť v rozporu s tím, jak na kraji hlasovali jejich krajští kolegové.

Dozvuky jsou očekávatelné. Opozice a její propagandistické kanály si koaliční nesoulad užily plnými doušky. Byly by úplně mimo, kdyby nevyužily tak snadnou nahrávku na smeč. Každopádně ale vzaly za své jejich nesmyslné výkřiky o „hlasovacím automatu“.

V radě sedí tři svéprávné partaje, které reprezentují pohodlnou většinu v zastupitelstvu. Pohodlnou natolik, že není třeba okázalé jednomyslnosti, aby cokoliv prošlo. Luxus, který nynější opozice tvořená Změnou a jejím nesmyslným oddenkem jménem LOL, nemůže znát. Když vládla ona, byla závislá na každém koaličním hlase. A protože koalice byla rozpolcená a sama Změna rozpadlá, musela často o podporu škemrat i v jiných, tehdy opozičních partajích. Jen tak jí mohlo projít alespoň něco.

O odstupem sedmi dní, které ničím neotřásly, pouze mnohé poodhalily a potvrdily, lze konstatovat toto: ANO je stále nevyzpytatelnější, škála zájmů jednotlivých skupin, které zastřešuje, je natolik široká, že zahrnuje na jednom pólu opravu můstků prosazující zastupitelku Balašovou a na opačném pólu kvůli témuž odstoupivšího náměstka Jiřího Němečka. Němeček se zachoval především zásadově, sólistka Balašová patrně byla příslovečnou poslední kapkou.

Starostové zase předvedli příkladnou partajní disciplínu. Vichr z kraje natolik zacloumal jejich názory, že byli schopni otočit o 180 stupňů. V zápise z jednání libereckých radních z 15.10. čteme záznam diskuse, jak se odehrála. Například nestor liberecké politiky, nyní člen rady a zastupitelstva Michal Hron říká, cit: "Já se svou zkušeností s můstky říkám, že to nikdy nepodpořím a veřejně proti tomu vystoupím na zastupitelstvu a budu vyzývat a spojím se s opozicí v tomto, jestli ona proti tomu bude, jak je v tom podpořím."

No, nespojil, nepodpořil, hlasoval pro. Průběh celé diskuse si lze přečíst ZDE. Je to bod 3/1 na straně 8 zápisu, nutno odrolovat sedm stran textu.

Starostům ale není potřeba nasazovat psí hlavu. V první fázi jednali podle svého rozumu, v druhé pak museli držet basu s krajem, který z mnoha vcelku dobrých a zřetelně pojmenovaných důvodů vyšel vstříc návrhu zastupitelky z ANO, která moc dobře věděla, že její klub v libereckém zastupitelstvu je souborem 11 nepředvídatelných satelitů a k prosazení svého zájmu se vydala velkou, komplikovanou, leč k cíli vedoucí oklikou.

SLK, resp. libereckému primátorovi je třeba k tíži přičíst to, že nedokázal koordinovat dění v městské radě v souladu s krajskými notami od samého začátku (rada kraje i rada města o návrhu dát na můstky po 7,5 milionu jednaly téměř souběžně, obě 15.10.), čímž dostal především svoje lidi v radě i zastupitelstvu do prekérní situace. Už proto, že jsou zápisy veřejné a každý si může dohledat, co kdo a kdy říkal. A jak poté konal.

Osobně mi nedělá problém, že jsou krajská a liberecká politická reprezentace v souladu, ledacos je pak jednodušší, než když si jdou, jak tomu bylo v uplynulých čtyřech letech, po krku. Takový soulad by ale měl mít takovou štábní kulturu, aby z jednotlivých aktérů nedělal v očích veřejnosti loutky. Víme to dávno: Nejen dobrými úmysly, ale i marionetami, je vydlážděna cesta do pekel.

Alena Roubalová