Týden dal nejnechutnější, nejneuvěřitelnější i nejstupidnější historku, nastaly ale i věci neúžasnější. Kdysi to bývávaly samozřejmosti

Nejnechutnějším nápadem končícího týdne shledávám možnost provést si vlastnoručně antigenní test přímo v zahradní restauraci, jak doporučuje vláda. Představa, jak někdo u stolu na zahrádce, kam od pondělí bude možné konečně zajít, plive do trychtýře nebo se šťourá v nose, mi přijde hodně přes čáru. Pokud příslušnému ministrovi ne, pak mu nemusí vadit, když po něm symbolicky plivnu. Fakt by mě zajímalo, kam na ty nechutnosti vláda chodí.

Od neděle do úterý bylo léto a ledaskdo zažil, jak to chodilo u povolených okének, kam všude se táhly fronty žíznivých a hladových, a kde se posléze konzumovalo zakoupené jídlo a pití. Naše výprava se nakonec uchýlila k nákupu potravin a nápojů v marketu poblíž Máchova jezera a konzumaci z bakelitových obalů v nedalekém lesíku. Kdybychom to byli bývali věděli, vrátili bychom se do paštikářských časů bezbolestněji – konzervu, krajíc chleba a plechovku pití bychom si zabalili už doma.

Nejneuvěřitelnějším příběhem tohoto květnového týdne je po mém soudu „soutěž“ o miliardy ve zdravotnictví, kdy se do „slosování“ dostaly projekty nejrychlejších klikačů, vlastně dvojklikačů. Není divu, že Liberecký kraj podal na ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) předžalobní výzvu právě kvůli systému příjmu žádostí o dotace z programu REACT-EU na posílení zdravotnictví. Hned v pátek dosáhl vyhlášení nové výzvy s rovnými podmínkami pro všechny. Pokud to do konce měsíce ministerstvo nevyřeší jako celek, je kraj připraven obrátit se na soud a žádat i předběžné opatření, které zakáže rozdělování peněz z programu.

V průběhu týdne vyšlo najevo, že ve "vládní Tutovce" uspěly především velké nemocnice, které mají na všechno lidi, tedy erárem bohatě placené externí firmy, které na agendu přihlášení projektu nasadily roboty. O pořadí rozhodly dvě vteřiny. Ostatní sebeužitečnější projekty, ovšem podané byť jen o vteřinu později, se už dostaly pod čáru. Což je drsné, protože se menší nemocnice, které pracují svépomocí, vůbec nechytaly a penězovody je opět minou. A přitom právě tyto špitály mnohdy žádaly například o nové postele nebo výkonnější rentgen, tedy o to základní.

Pokud stát vsadil pouze na formu a rychlost a rezignoval na obsah, nelze se už divit ničemu. Nová metoda rozdělování 18 miliard každopádně staví na hlavu všechno dosavadní dotační konání. To bylo také šílené, plné čachrů a protekce, ale ve srovnání s nejrychlejším robotickým dvojklikem si přece jen alespoň hrálo na spravedlivé a transparentní.

Nejstupidějšíí historkou týdne se stal další rozruch kolem družstevních bytů. Panuje dohoda, že je město jejich uživatelům převede za korunu a nebude řešit, jak to bude s daněmi. Zavře oči a zvedne ruce dlaněmi vpřed a výrazem „Jak chcete, vážení, ale já jsem vás varoval, já jsem vám to říkal…“. Město se takto tvářit může, ne ale právníci, kteří sepisují smlouvy. Zase vynalezli, že to prostě tak, jak se dohodly politické partaje za potlesku partají družstevních, nejde.

A je opět oheň na střeše, protože to zvenku vypadá, že se všechno vrací do bodu nula, tedy do doby předdohodové. Kdyby se do toho nepletla opoziční propaganda, možná by se uhasil včas. Z přestřelky na sociálních sítích jsem vytušila, že jde o komunikační problém mezi zastupiteli, a že si to především potřebují vyříkat. Jen by tak měli učinit napřímo, ne po netu. Vypadá to zbytečně dramaticky. S právníky je potíž obecně, ale přiznejme jim, že žádný příčetný právník nesepíše návrh, jenž se míjí s platnou legislativou.

Jenže ona se do toho opoziční propaganda plete s elegancí slona v porcelánu, protože chce znectít Starosty za každou cenu, a s poctivě vyargumentovaným stanoviskem druhé strany se ani trochu nezdržuje. Čímž ale dělá medvědí službu především těm bytovým družstevníkům.

Upřímně: Oni to SLK přežijí, když věc půjde k soudu a konečné řešení se o pár let posune. Proto by všichni měli ubrat, protože nikdo není v situaci, že si může vyskakovat. Nechci nikomu radit, ale je třeba si zopakovat mocenské počty v zastupitelstvu. Jsou tam politické sestavy, bez jejichž hlasů nebude nic. Byť se „Davídkové“ budou snažit sebevíc, v této partii s vydrážděným Goliášem nehnou.

I když: Ono to ale zase nějak dopadne, situace se mění dost rychle. V pátek odpoledne vedení Liberce oznámilo, že právnickou firmu vymění, protože tato nesplnila zadání... Tak věřme, že radniční reprezentace ví, co dělá a nepáchá politické harakiri jenom proto, aby měla pokoj.

A stalo se v týdnu něco hodně trapného až nejtrapnějšího? Pochopitelně: Jde o nesmírně hloupou bouři ve sklenici vody kvůli překračování rychlosti na periférii Liberce a budoucí instalaci radaru (v Krásné Studánce U Medvěda v aleji je přehledná rovina a jezdí se tam víc než povolených 50 resp. 70 km/h. Místním to vadí, tak si přišli postěžovat na zastupitelstvo), z čehož se snaží vyvařit pozitivní PR jak koalice, tak opozice. Přičemž by se o nápravu měla postarat především policie. Kdyby tam pravidelně měřila rychlost, což by se rozneslo rychlostí světla, jezdili by tudy stopadesátkou jen dutohlavové, jimž volant do ruky nepatří obecně.

Tak raději nejúžasnější věc končícího týdne? Je toho víc, například:

1. Už začaly jezdit, nebo se dají do pohybu o víkendu, lanovky. Kabinové i čtyřsedačky. To znamená, že se můžeme jet nadechnout na kopec. Kdo by řekl, že někomu ke štěstí postačí, může-li se konečně odpoutat od země.

2. Otevřely se obchody, takže se už nemusíme nechat vydírat e-shopy. Některé z nich po měsících, po které na ně byli lidé odkázáni, začaly tak strašně hlasitě mlaskat, až to není normální. Můj e-shop, kde nakupuji už leta, chce za platbu při převzetí dvě stovky. Tak pá pá. Nastal čas výletů mezi regály.

3. Obce v Libereckém kraji plánují vybudovat zázemí pro obytné vozy a karavany, takzvané stellplatzy. Když zůstaly kvůli koronaviru zavřené hotely, penziony i kempy, ukázalo se, že takové služby v kraji chybějí. Liberecký kraj se rozhodl, že je podpoří dotací, v programu jsou připraveny tři miliony korun. Příjem žádostí končí 28. května. Už teď je ale zájem větší než možnosti dotačního programu a jde o první vlaštovku.

Ono to za pár měsíců už nebude nijak žhavé, ale placy s nezbytnou infrastrukturou být připraveny mohou, zvlášť když si lidé nakoupili obytná auta ve velkém. V neděli jsme u Máchova jezera jeli kolem jednoho z takových placů, zřejmě divokého. Z lesa vykukovaly obytňáky, každý hledal co nejvíce soukromí. A nikdo z nás raději nepátral, co se děje a válí mezi stromy.

Je půlka května, nejvyšší čas začít letos žít. Pokud to máte stejně, vítejte na palubě.

Hezký víkend.

Alena Roubalová