Už jen kvůli možnosti vybrat si, co a jak slavit, stálo za to před 30 lety mrznout na pražské Letné či libereckém Míráku
Navzdory datu v kalendáři a běžným zvyklostem dnes začnu „zvířátkem“. Tak se říká novinářské odlehčené tečce v relaci. Nebude to ale ani koťátko, ani štěňátko, nýbrž velbloud Bak. Ano, ten, co se v den, kdy v kraji poprvé napadl sníh, procházel Janovem a přitom ho vyfotografoval a na facebook umístil šéf krajských silničářů.
„Korába pouště“ potkal za kuropění v podhůří Jizerek, když kontroloval, jak jsou správci silnic připraveni na zimu a jaký je stav přímo v terénu. Velbloud způsobil poprask na sociálních sítích, postupně se dostal snad do všech místních a později i celostátních médií. Velbloud se stal během pár hodin celebritou a je jasné, že se stane vyhledávaným návštěvnickým magnetem. A po pátku i maskotem krajských silničářů. Je domovem na Prezidentské chatě a podařilo se mu prchnout poté, co sníh vyvrátil sloupek ohrady, v níž se nalézal.
Všechno naštěstí dobře dopadlo. Bak, tak se dvouhrbáč jmenuje, už je doma. Na sítích ale doteď doznívá legrace, kterou si lidé z historky tropí. Dosvědčuje to, že jsme pořád národem vtipálků. Nejvtipnější ale nejsou komentáře řešící, zda měl velbloud zimní obutí či kde zanechal tři krále, nýbrž ten, který se objevil u prvotní informace na portálu státního podniku ŘSD Dopravní info.cz. Tam doslova stálo: Čas od 6.55 až 7.55, varování před zvěří na vozovce v obci Janov nad Nisou: Po komunikaci se pohybuje velbloud bez reflexních prvků a bez doprovodu osoby.
Díky upozornění z facebooku jsem toto sdělení viděla na vlastní oči, stihla zkopírovat a hned zapátrat, jestli na ŘSD náhodou někdo neúřaduje v kocovině. Velbloud v Jizerkách - dobrá, ale bez reflexních prvků? To už ale Petr Šén na profilu Silnice LK sdílel dvě fotky uprchlíka. Bylo jasno, byl to ten, který je běžně k vidění na lukách kolem Severáku.
Velbloud poté v reále putoval domů a virtuálně do světa. Jakkoliv mám k sociálním sítím výhrady, občas umějí být i užitečné. Bez nich by se velbloud proběhl po silnici a tím by to skončilo. V pátek se útěkář Bak dokonce stal maskotem firmy, která se v kraji stará o údržbu komunikací. Řediteli Silnic LK každopádně patří poděkování kompletní mediální sféry, že jí pomohl vyrobit storku týdne.
Když už jsem zabrousila na facebook a podívala se, co naše čtenáře v končícím týdnu na profilu GENUS.CZ zaujalo nejvíce, dostávám se ke sdělení, že Liberec hodlá zdražit svým obyvatelům poplatky za odpad.
Ve stotisícovém Liberci se má zvýšit roční poplatek za likvidaci komunálního odpadu od příštího roku ze 492 na 720 korun na osobu. Novelou vyhlášky se budou radní zabývat příští týden a zastupitelstvo na konci listopadu. Tipuji, že bude poprask. Poplatek za odpad se v Liberci naposledy zvyšoval v roce 2006, od té doby si nikdo netroufl.
Teď už ale není čas na hrdinství. V městské kase se prohánějí myši, Liberec na poplatcích od lidí vybere 44 milionů a za likvidaci ročně zaplatí 64 milionů. Znamená to, že dvacet milionů doplácí. A bude hůř, protože náklady na skládkování neustále porostou.
Obce nyní platí za tunu 500 korun, v roce 2021 ale poplatek vzroste na 800 korun a postupně by měl stoupnout až na 1850 korun za tunu. Proto bude třeba třídit víc než dosud, aby se na smeťáky odváželo co nejméně tun. Má to ale samozřejmě háčky, protože třídit se dá za předpokladu, že bude do čeho. Znamená to nákup nádob na tříděný odpad a jejich rozmístění, přičemž ani jejich nezbytná obsluha není zadarmo.
Barevné kontejnery ale každý nemůže mít na dvoře, což vyžaduje, aby člověk s vytříděnými odpadky popošel dál než se směsným odpadem. Souběžným problémem ale je, že každý chce mít zvony či kontejnery na dohled, ale ne před svým barákem. Ona totiž přítomnost kontejnerů v okolí bydliště obnáší zvýšený hluk. Jezdí se k nim auty a skleněné lahve se házejí do útrob kontejneru po jedné, jinak to nejde. Což je zvuková kulisa, zejména v neděli ráno, k zešílení. Vím to, kontejnery pro půlku čtvrti mám na doslech.
Aby bylo odpadové hlášení za tento týden kompletní, dlužno dodat, že se poplatky budou zvyšovat i v Semilech. Tamní obyvatelé od nového roku za likvidaci odpadu zaplatí o pětinu víc, už ne 500 ale 600 korun ročně. Tam už to zastupitelé schválili. Nechci být špatným prorokem, ale zdražovat se nejspíše bude i jinde.
V úvodu je řeč o datu v kalendáři. Ano, 30. výročí Listopadu 89 dominuje tomuto víkendu a podle nálady v totálně rozdělené společnosti není jasné, zda je vůbec co slavit. Státní svátek navíc připadl na neděli, takže ani nebude volno. Jistě, ale… Po mém soudu co slavit je. Třicet let, které jsme mohli prožít mimo totalitu. Kdo v ní nikdy nežil, nepochopí, komu se po ní stýská, je navždy ztracen.
My ostatní, kteří jsme ty roky dokázali smysluplně prožít a přežít i se všemi jejich plusy i minusy, jsme vlastně spokojeni. Podle nějakého průzkumu nás je 36 procent. Šanci jsme tehdy měli všichni, někteří navíc měli i štěstí a dostali příležitost. Což rozhodně není málo. Každý se mohl zařídit podle svých schopností a preferencí. Nikdo ho předem nikam nezařadil a nedržel tam, kde se dusil. Což je ke spokojenému životu právě tak akorát.
Samozřejmě, že si s přáteli občas říkáme, že líp už bylo a s patřičnou nechutí sledujeme, jak se bolševik všech odstínů zase nenasytně dere k moci. Pak nás ale uklidní, že líp už sice bylo, ale "zaplaťsamet", my jsme u toho byli. Aby ne. Byli jsme o 30 let mladší, zdravější, plni elánu a chuti naložit se životem po svém. A aby bylo líp i po nás, to už je na našich následovnících. Na těch s potřebou něco tvořit, ne na vyžírkách různého kalibru.
Záměrně jsem použila v mé mysli zprofanované slovo smysluplně, které dal před třemi desítkami let do oběhu Václav Havel. Nesnáším tu slovní sloučeninu, což vzniklo jejím místy až nevkusným nadužíváním v 90. letech, kdy se všechno měnilo za pochodu s jediným cílem: Aby to ve finále bylo smysluplné. Což dnes, s odstupem třiceti let, vůbec nebyl malý cíl.
Zbývá si odpovědět na otázku, zda byl v uplynulých dekádách naplněn smysl toho, zač jsme tehdy cinkali klíči. Já odpovídám jednoznačně - ano. Bylo mi dopřáno užít si svobody vybojované v Listopadu 89 i porevoluční liberální demokracie. Vždycky sice měla a stále má svoje mouchy a ukázkové ovády, ale nikdo nic lepšího ještě nevymyslel. Jestli si někdo myslí, že je její současné prznění z nejvyšších kruhů motivováno nějakým dobrem, tak se hluboce mýlí. Jen o tom ještě neví.
Jsme na prahu víkendu, kdy se bude slavit, vzpomínat i demonstrovat. Nebo také trucovat a pustě zahálet. Jak se komu líbí. A už jen kvůli této pestré nabídce, jak si připomenout výročí Sametové revoluce, po mém soudu nejdůležitějšího českého státního svátku, stálo za to před třiceti lety mrznout na pražské Letné či na libereckém Míráku.
Bez listopadových událostí roku 1989 bychom každý rok vymrzli už 7. listopadu v lampionovém průvodu, jímž se připomínalo výročí VŘSR. Navzdory tomu, že bolševická revoluce v Rusku byla už v říjnu a vedl ji nějaký Lenin, který se vlastně jmenoval Uljanov. A takhle vzdálené od pravdy to bylo v éře budování socialismu se vším. Není proto ani jeden důvod se k tomu vracet.
Příjemný sváteční víkend.
Alena Roubalová