V libereckém zastupitelstvu chtěli před Vánocemi otestovat sílu městské rady. Mysleli to dobře, dopadlo to jako vždycky

18. 12. 2021 | 5:00

To to zase uteklo. Je tu poslední letošní Inventura, protože stojíme na prahu Vánoc a netřeba si na Štěpána a Boží hod vánoční číst o taškařiccích místních a přespolních mocných i bezmocných. Což bude za týden. Uživejte vánoční pohody, dokud to jde. Čert ví, co bude napřesrok.

vanoceKočka
Neodolám a dávám k předvánoční Inventuře něco hodně roztomilého s přáním, nechť nastávající svátky nejsou "pro kočku".

Do finále letošního, v pořadí už druhého velice podivného roku vstupujeme s novou vládou Petra Fialy (konečně!). Její páteční jmenování v Lánech bylo jakž takž důstojné navzdory fyzické kondici prezidenta, který se kromě gratulací a koulení očima zmohl už jen na opakování výroku někdejšího předsedy vlády Petra Nečase (smetla ji dodnes sporná šlachtovsko-prokurátorská razie na úřadu vlády) o tom, že něco "vládu udělá a něco oddělá". Přál novému kabinetu to první, ale vyznělo to velmi lacině až trapně, ačkoliv si Miloš Zeman očividně myslel, jak udatně zavtipkoval.

O jediný jednoznačný a nepřehlédnutelný trapas se pak postaral vedoucí hradní kanceláře, který se při čtení jména nového ministra zahraničních věcí "spletl" a přiřadil mu akademický titul magistr, aby se vzápětí opravil na bakaláře, jímž pirátský politik je. Asi dostal rozkaz z nejvyšších míst ministra shodit v přímém přenosu. Jenom si ale naběhl. Sám je absolvent Vysokého učení technického v Brně, čili inženýr, a to předpokládá, že umí přečíst titul, jméno a příjmení na první dobrou. Ne, neumí. Popletl to.

Součástí slavnostních chvil byla i nezbytná "kulturní vložka". Odehrála se u hrobu prezidenta Masaryka v Lánech, kde si nová vláda, a capella, svorně a po položení věnce, zapěla hymnu. Ne všichni ale mají hudební sluch a přívětivý hlas, takže je fajn, že je státní hymna dost krátká a odpadla slovenská sloka.

S koncem kalendářního roku jsou též schváleny rozpočty kraje i velkých měst v kraji (Liberec, Semily, Česká Lípa, Turnov). Tedy opět s výjimkou Jablonce nad Nisou. Ten si z každoročního rozpočtového provizoria udělal politický folklor, který tu a tam někdo ze sousedů napodobí s odůvodněním, že „Jablonec taky“. Ono totiž rozpočtové provizorium patrně nebude žádná tragédie, jak si svorně povšimneme na celostátní úrovni. Nový rok totiž Česká republika zahájí neschváleným státním rozpočtem, a svět se, doufejme, nezboří.

Jednalo poslední letošní liberecké zastupitelstvo. Málem ve čtvrtek neschválilo onen výše zmíněný rozpočet, ovšem nikoliv pro chrabrou opoziční práci a neodolatelné protinávrhy, nýbrž kvůli nekázni a nezvládnuté režii. Když opozice opakovaně navrhla, že by měl v městské radě skončit radní Michal Hron (SLK) za to, že se dopustil zbytečně iniciativního postoje v kauze družstevních bytů, čímž ji celou mocně (podle mínění ZPL a LOL) zkomplikoval, došlo k nečekanému dění.

Radní Petr Židek (ODS) prohlásil, že by zařazení takového bodu na program podpořil, ovšem s tím, že se bude hlasovat o celé radě, která se Hronovými doporučeními bez kvalifikované oponentury řídila (s výjimkou odbojné ODS), a měla by si otestovat, zda má nadále patřičnou pozici. Začínalo to být napínavé, protože Židek rozhodně nepálil do vzduchu a evidentně měl budoucí tahy na politické šachovnici promyšlené. ANO si vzalo čas na jednání klubu, čímž se sitauce patřičně zdramatizovala.

Následně ale vývojem zaskočená opozice a ochromená - neinformovaná část koalice vůbec situaci nezvládly a při hlasování neprošel ani návrh na odvolání radního, případně celé rady, a následně ani celý návrh na program zasedání, čímž jednání zastupitelstva skončilo. Primátor jej rozezleně ukončil, protože se mu situace viditelně vymkla z rukou.

A náznak revolty s jepičím životem? Klasika. Její aktéři to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky.

S koncem jednání čtvrtečního zastupitelstva a jeho pokračováním v pátek ráno se ale zastupitelé nesmířili, seděli nadále na svých místech a mezi nimi a předsednickým stolem se odehrálo něco pokřiků, jež internetový přenos zachytil jen nesrozumitelně. Výsledkem ovšem bylo opakované hlasování, kdy pro zařazení návrhu na odvolání M. Hrona a potažmo celé rady chyběl jediný hlas (opozice doplatila na chronické potíže s docházkou) a kompletní program jednání byl následně spořádaně schválen drtivou většinou přítomných.

Hlavním bodem byl rozpočet krajského města na příští rok, a ten byl, po zbytečném zdržování s neexistující položkou "modernizace bazénu", schválen. Kdyby upovídaná opozice (její dva až čtyři zastupitelé říkají totéž, jen jinými slovy) akceptovala, že se v příslušném roce rozpočtuje jen to, co se bude i realizovat, nebylo by o čem diskutovat. Těm bystřejším došlo hned, že se nad projektem opravy plaveckého areálu pro tuto politickou reprezentaci ve vedení města definitivně zavřela voda. Další termín? Rok 2023. Realizátor? Nové vedení města vzešlé z voleb 2022. Což se ví už dávno.

Obdobně se smráká i nad rekonstrukcí Uranu, kde mají mj. sídlit úředníci obhospodařující agendy státu delegované na město (tzv. přenesená působnost). Cena opravy pláště budovy a vnitřních rozvodů vyšplhala do astronomické výše a dílo stále není vysoutěženo, neboť zájemců o zakázku je jako šafránu. Tím nelze předpokládat, že by se nabídková cena v opakovaném tendru, díky "rvačce" firem schopných práci začít i dokončit, snížila.

Na zastupitelstvu se proto už zcela vážně hovořilo i o tom, zda by nebylo lacinější postavit administrativní budovu na zelené louce, případně pořídit do majetku města některý z "libereckých mrakodrapů", a tam úřednictvo dosud rozptýlené po celém městě shromáždit. A budovy, které osiří, prodat. Tajemník každopádně dostal za úkol spočítat, co je pro město ekonomičtější.

Popojedem...

Už týden v kraji slouží mimoúrovňová křižovatka Rádelský Mlýn, která měla především přispět k větší bezpečnosti dopravního uzlu, kde se od rychlostní komunikace Praha – Liberec „odlupuje“ tah na Jablonec a v opačném směru se obě cesty před Hodkovicemi spojují.

Napoprvé se to nijak zvlášť nepovedlo, protože sociální sítě hned minulý víkend zaplavila videa z palubních kamer, bez nichž si někteří řidiči už jízdu autem nedokáží představit. Zveřejněné záběry ukazují, kterak navigacemi „zblblí“ řidiči ve směru od a do Jablonce kličkují mezi odbočovacími pruhy či přejíždějí dvojitou čáru do protisměru, protože jim připadá, že správný směr je opačně než ukazuje vodorovné značení na vozovce.

Vrcholem pak jsou obrázky, když se tihle borci těm, co pochopili, kudy jet správně, zjeví v protisměru a auta se jen tak tak vyhnou. Kdyby to nebylo smrtelně nebezpečné, mohlo by se to považovat za třeskutou zábavu srovnatelnou s ruskou ruletou.

Nevyznamenala se ani média, která se jen nechala unést výkřiky a obrázky ze sociálních sítí a bez upřesnění papouškovala, jak je mezi Libercem a Hodkovicemi nebezpečno. Omyl. Nebezpečno, než tam ŘSD urychleně nainstalovala ty zelené kuželky a další "blbuvzdorné" dopravní značky, bylo od Jablonce. Já, zasažená mediální masírkou, projížděla od Liberce, pravda mlhou, která by se dala krájet, spolu s ostatními krokem a číhali jsme svorně, odkud se vynoří popisované nebezpečí. No, odnikud. Číhalo na jiné trase.

Teď by už snad měla být křižovatka za stamiliony v pořádku. Nepochopím ale, jak se tohle mohlo stát. Asi nikdo neprovedl zkušební jízdu s neaktualizovanou navigací. Že dnes řada lidí jezdí jenom podle navigace a mozek vypíná, víme. I to, jak to je nebezpečné. Téměř každý jistě může přispět historkou, jak jel v zahraničí jen podle navigace a skončil bůhví kde. Já dost dobře znám areál seniorského bydlení v Mnichově, kam jsme v "v pravěku" zakufrovali cestou z Dolomit.

Vraťme se ale k nám na sever. V Jablonci nad Nisou tento týden dokončili poslední z osmi center vzdělávání, na které získal Liberecký kraj evropské dotace. Výstavba centra na Střední škole řemesel a služeb v Jablonci měla stát původně zhruba 80 milionů korun, nakonec za ni kraj zaplatil bezmála 212 milionů korun, což je více než 2,5krát tolik. Budova se totiž při výstavbě centra částečně zřítila a rekonstrukcí tak nakonec prošla velká část budovy.

Centrum odborného vzdělávání v Jablonci je posledním z osmi projektů za více než 712 milionů korun, které kraj na svých školách v končícím programovacím období vybudoval s využitím evropských dotací. Dvě třetiny peněz získal z evropských a státních fondů, takže meganavýšení ceny za rekonstrukci nefalšované zříceniny alespoň krajská kasa nemusela platit v plné výši.

A na závěr si dáme alespoň něco vánočního: Rautis, malá sklárna v Poniklé v Krkonoších, je jediným nositelem unikátní výroby, která byla před rokem zařazena na seznam nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Zájem o výrobu pomalu roste. Počátky výroby vánočních ozdob z foukaných skleněných perlí jsou spojené s módou zdobení vánočního stromečku v Evropě na konci 19. století.

Tehdy si skláři v Jizerských horách a v Podkrkonoší začali sami pro sebe z drátků a zbytků foukaných perlí vyrábět ozdoby. Obliba miniaturních perličkových kočárků, lokomotiv, hvězdiček či pavoučků rostla, a proto se velmi brzy ozdoby začaly vyrábět ve velkém. Dnes Rautis nabízí přes 20.000 vzorů. Na stejném místě sklárna funguje od roku 1902, v příštím roce tak oslaví 120 let.

Blyštivou krásou z Podkrkonoší dělám pro letošek tečku za komentovanými ohlédnutími za končícími týdny roku 2021. Tato rubrika letos měla desetileté výročí a věřte, že co komentovat bude i v přístím a dalším a dalším... roce. Osoby a obsazení, jejichž konání s jistou mírou shovívavosti pozoruji už dlouhá desetiletí, se mění, pozorovatelka zůstává.

Přeji úžasné Vánoce, zaznamenáníhodného Silvestra (tedy nic ve stylu "kdo se ráno nestydí, ten se večer nepobavil") a v celém novém roce 2022 (jako obvykle) jen samé dobré zprávy. Ty ostatní máme výtěčnou schopnost vytěsnit.

Alena Roubalová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace