V noci na středu 21. srpna 1968 vtrhli do Československa okupanti a udusili naděje na život v normálním světě. Nezapomínejme...

V následujících letech pak proto, že se k prvně jmenované skličující situaci přidaly vzpomínky na onu srpnovou středu, kdy nám nevyspalí rodiče se slzami v očích sdělili, že je po všem.

V noci z úterý na středu 21. srpna 1968 totiž do Československa, jež začínalo nabírat příznivý, demokracií obohacený vítr, vtrhli především ruští okupanti a udusili všechny naděje na lepší budoucnost v normálním světě. Mnozí rodiče lidí naší generace se z toho nevzpamatovali nikdy a až na konci života si trochu „lokli“ svobody.

My na to doplácíme dodnes, byť relativně svobodně už žijeme od Listopadu 1989. Například tím, že jsme jako školáci prošli nepříliš kvalitní jazykovou průpravou, již později nedokázaly vylepšit žádné kursy.

Nikdy jsem si nedokázala představit, že se okupační nebezpečí z východu může opakovat. A ani v nejbujnější fantazii mě nenapadlo, že se můj podzim života může proměnit v nevyžádanou noční můru už zase tvrzenou bolševickou propagandou.

Jak to aktuálně vnímám, dělí nás od toho jedny parlamentní volby. Bolševik a všechny jeho odstíny drze zvedají hlavu a už si zase brousí zuby na organizaci našich životů, našeho volného času, našeho poznávání. Už zase pro nás chystají vypolstrované klece...

Řečeno s profilem Indiánská babička na síti X: "Souputníci moji, pamatujete ten rachot v noci před 57 lety. Ráno všude tanky. Bylo nám 5, 12 nebo 17… Už je tu nikdy nechceme. Až půjdete k volbám, myslete na to."

Profil ODS na stejné téma a na stejné síti: "21. srpen 1968 – den, kdy nám Moskva ukradla naději. Tanky v ulicích, letadla nad hlavami. A konec snu o svobodě. Byli jsme plní očekávání – že budeme moci cestovat, říkat, co si myslíme, že se nám otevře svět. Místo toho přišla okupace, která nás uvrhla do 21 let strachu, přetvářky a cenzury. Šeď normalizace. To nebyla bratrská pomoc. To byla zrada. 21. srpna 2025 je to 57 let od konce pražského jara a Rusko se chová stejně. Znovu útočí, znovu zabírá cizí území, znovu vraždí. Znovu "zachraňuje"! Nedělejme stejnou chybu a nepodceňujme nebezpečí! Teď jde o naši svobodu. Teď jde o Česko."

Liberec v Srpnu 1968 patřil k nejodbojnějším městům, takže si každý rok u památníku v podobě tankového pásu, umístěného ve zdi místní radnice, připomínáme devět obětí bolševické zvůle. Všechny je letos jmenovitě zmínil liberecký promátor při pietním aktu:

"Nejmladší Zdeněk Dragoun byl střelen u radnice do hrudníku a vykrvácel při převozu do nemocnice. Bylo mu 19 let. Čtyřiašedesátiletý Josef Fialka zemřel v liberecké nemocnici na následky průstřelu břicha a vykrvácení. Také 25letý Jindřich Kuliš zemřel v nemocnici v důsledku průstřelu hrudníku a břicha a následného vykrvácení. Eva Livečková byla zasažena zezadu do krku střelou sovětského vojáka a za dva dny zranění podlehla. Bylo jí 31 let. Třiašedesátiletý Rudolf Starý byl postřelen na náměstí, zasaženy byly jeho plíce a ani jeho zranění nebylo slučitelné se životem. Stanislav Veselý byl střelen do hrudníku. Příčinou smrti bylo zasažení míchy a následné ochrnutí životních center. Zemřel ve věku 43 let v liberecké nemocnici.

Další dva lidé tehdy zemřeli v Liberci následkem havárie jednoho z projíždějících tanků, který narazil na náměstí u radnice před polednem do podloubí. Na následky těžkých zranění způsobených sutinami zemřeli 67letý Vincenc Březina a 23letý Miroslav Čížek. Poslední obětí byl 72letý Bohumil Kubr, kterého přimáčkla vojenská cisterna ke zdi na rohu náměstí."

A když jsme u těch citátů vztahujících se k událostem končícího týdne, mám tu ještě jeden k pondělnímu setkání ukrajinského prezidenta a lídrů Evropy s americkým prezidentem v Bílém domě. Je peprný, ale natolik výstižný, že by byla škoda jej neposlat dál: "Realita je, že DT je narcistní dementní pičus, akorát si to neumíte připustit. Císařovy nové šaty šmrncnuté Králem Ubu. Ty výklady toho, co tím zas tahle trávicí trubice oblečená do saka myslela, jsou opravdu povedené…".

Autorem postu je režisér Jan Hřebejk. Ano, režisér, u jehož ikonických Pelíšků se zpočátku svíjíte smíchy a po závěrečných titulcích zamačkáváte slzu, když se dočtete, že je "tento film věnován všem, koho v roce 1968 během pár dní opustili rodiče, děti, bratři a sestry, milenci a milenky a oni tady na všechno zůstali sami."

Do kamene tesat!

Ale zpátky k 57. výročí Srpnové okupace v Liberci: Nároží historické radnice v Liberci od čtvrtka doplňuje 2,5 metru vysoký morový sloup Mezník od sochaře, medailéra a restaurátora Jiřího Seiferta. Vedení města umělecké dílo slavnostně odhalilo právě před pietním aktem k srpnové okupaci 1968. Seifert v době okupace v Liberci žil a vytvořil morový sloup pro výstavu Socha a města, která se v Liberci konala v roce 1969. Pískovcová socha zůstane před radnicí zhruba rok.

Dvě osobnosti Liberce spojené se srpnovými událostmi roku 1968 připomíná komorní výstava, která v krajském městě začala tento týden. Horolezec Jan Kyncl i fotograf Václav Toužimský se významně zapsali do historie libereckých protestů proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Kyncl na znamení nesouhlasu před 57 lety vylezl s kamarády na špici liberecké radnice, kde vyvěsili černý prapor. Toužimský je autorem známé fotografie tanku, který při příjezdu okupantů pobořil podloubí na hlavním náměstí v Liberci. Výstava v kavárně FofrKafe na náměstí u radnice potrvá do 31. srpna.

K 21. srpnu se vztahuje i jedno firemní výročí. Před čtyřiatřiceti lety, 21.8.1991, vznikla stavební společnost SYNER. Tudíž "jede" už 35. stavební sezónu. Se 400 kmenovými zaměstnanci a s více než osmisetpadesáti dokončenými projekty zůstává pevnou součástí TOP 10 tuzemských stavebních společností.

Rodinná firma vytvořená představiteli dvou libereckých stavařskýchi dynastií už v druhé generaci dokladuje, že cesta k úspěchu je lemovaná, naštěstí jen v domovském Liberci, i nepřízní a protivenstvím. Ty ovšem právě v případě SYNERu fungují jako palivo posunující entitu schopných lidí dopředu, od úspěchu k úspěchu.

K výročí firma na svých sociálních sítích uveřenilla dvě fotografie ve stylu Dříve - nyní. Na starší z nich, z roku 1999, jsou pánové zakladatelé na střeše svého Paláce Syner a s nezbytným Ještědem mezi hlavami. Na druhém snímku z roku letošního jsou už jejich synové. Ve stejném věku jako tehdy byli jejich tátové a ve stejném aranžmá: Ještěd zůstal, Palác se přejmenoval na Millénium, firma počítá tržby v miliardách a o budoucnost je, i díky schopným pokračovatelům, dost dobře postaráno... K tomu se sluší veřejně pogratulovat.

Fotky ve veřejném prostoru sklidily zasloužený ohlas.

A co „nesrpnového“ přinesl předposlední srpnový týden?

Uzavírka frekventované silnice Dr. Milady Horákové v Liberci, jež byla neprůjezdná od konce června kvůli výměně zastaralých rozvodů teplárny, skončila v úterý odpoledne, tedy o 12 dnů dříve, než stavbaři plánovali. To se cení...

Kácením náletové zeleně začaly v Novém Boru práce na druhé etapě cyklostezky do České Lípy. Úsek cyklostezky vyjde téměř za 31 milionů korun, zhruba 70 procent nákladů pokryje dotace ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Nový úsek je dlouhý 1,3 kilometru bude začínat u tamního koupaliště.

A dnes skončíme zlatem a drahými kameny: Společnost Granát Turnov bude příští týden prezentovat šperk, který připravila speciálně pro mezinárodní světovou výstavu EXPO 2025. V Česku ho v premiéře ukáže v Liberci na festivalu Crystal Valley Week. Unikátní šperk bude vystavený v Grandhotelu Zlatý lev. Je to souprava vyrobená ze zlata s největšími českými granáty, broušenými vltavíny a diamanty.

Zlaté české ručičky...

Hezký víkend.

Alena Roubalová