Víc peněz z rozpočtového určení daní pro páté největší město v zemi? Snad až v lepší době, takže vlastně nikdy

Hlavně, že už je aféře konec. Farský je v Americe a až se vrátí, bude si moci vybrat, kam usedne. Na jím uvolněné místo ve sněmovně se chystá liberecká divadelní direktorka a zastupitelka krajského města za SLK Jarmila Levko.

Nejvíc veřejně ryčí ti, co o Fulbrightově stipendiu do minulého úterý v životě neslyšeli, oni směšní absolventi Vysoké školy života, a pak početná Tlupa expremiérova, jejíž členové, navzdory gigantickým průšvihům svého šéfa, nikdy nic podobného řešit nemuseli, protože tak určil majitel agrohnutí.

Jejich stranický tisk se nadto snažil rozdmýchat aféru, že několik členů vlády - vysokoškolských profesorů, má minimální úvazek na domovské alma mater, ale to bylo tak trapné, že pracně sestavená dehonestace zveřejněná v koncernovém věstníku měla jen jepičí život.

O Farském bude zase slyšet za pár měsíců, až mu po návratu domů bude nabíduto angažmá ve veřejném sektoru, pokud o to bude stát. Poprask bude stejný jako posledních 14 dní, protože se budou omílat scénky z ledna letošního roku a nastavovat novými reáliemi. Angličtinou vládnoucímu exposlanci s praxí na zahraniční univerzitě zase političtí konkurenti nasadí oslí hlavu s poukazováním na trafiku a teplé místečko pro kamaráda.

Než se tak stane, mělo by se na domácí politické scéně dostatečně probrat, jakou trafiku si ve Finsku vysloužil dvojitý exministr zdravotnictví či jak nedávno ještě státostrana stačila rozmístit své nejviditelnější persony. Ty se sice vyprofilovaly jako jednotky neschopnosti, avšak hájení zájmů svého bosse k nebývalé trapnosti zvládly na výbornou.

Nikdo rozhodně netvrdí, že kolem Farského a STANu bylo všechno v pořádku. Jen tu zbyly k okamžitému řešení a k zasloužené mediální štvanici dosud dostatečně neprobádané daleko větší průšvihy, jež by rozhodně neměly zapadnout pod nánosem nových, po mém soudu menších, poklesků.

Asi nejvýstižněji to na twitteru pojmenoval režisér Jan Hřebejk, přiznaný příznivec STANu. Cituji: My se sice nejsme schopni zbavit toxických, úplně neschopných, trestně stíhaných hajzlů, estébáků a jiných agentů, líných blbců a podvodníků... Ale jde nám bezvadně ta naše svatá válka proti těm nejschopnějším pro zcela marginální záminky. Máme, co si zasloužíme.

Nebo:

Jak dopadne utkání, kdy při přešlapu nebo ofsajdu na hráče křičí vlastní fanoušci, a i spoluhráči se horlivě dožadují červené karty, zatímco soupeř má povolen doping, dává góly rukou, hlavní rozhodčí hraje v jejich dresu a jejich kotel jim tleská při každém faulu na soupeře?

Jinak to ovšem vidí liberecký radní za ODS Petr Židek, který na svém facebookovém profilu rozvinul debatu, do níž se zapojil i Farského stranický kolega, hejtman Martin Půta (SLK/STAN). Kopíruji:

Petr Židek:...Fakt si zástupci SLK v Libereckém kraji myslí, že je to v pořádku? To, že něco poměrně kvalitně rétoricky obhajují, ještě neznamená, že lidi přesvědčí, že je to cajk. Takový ty povinný výlevy špiček SLK k tématu, kdy ho všichni drží za ruce, aby nespadl do propasti, i když si o tom myslí něco jiného, jsou k pláči. Proč prostě neřeknou, že to přehnal, ale OK je to na něm, jak se zachová. Proč se všichni snaží zdůvodňovat a omlouvat něco, za co by jiné s chutí lynčovali. A upřímně, jak by Starostové reagovali, kdyby jim třeba svého času Ondráček oznámil, že jede na půlroční stipendium na Lomonosovovu univerzitu do Moskvy. No to by bylo pozdvižení.

Martin Půta: Pokud považujete Lomonosovu univerzitu a The Fulbright Program za to stejné, pak Vám není pomoci.

Petr Židek: Martie Půto, pokud se na to budete dívat politicky, tak možná, nicméně pokud si myslíte, že Lomonosovova univerzita nepatří mezi světové univerzity, tak není pomoci vám.

Takže raději konec příběhu. Ve čtvrtek mediální laxírku utnula hromadná nehoda na D5 a pozornost se přesměrovala jinam. Vrtění psem z vyšší moci.

My teď budeme sledovat, kdo povede liberecké divadlo, protože to není zrovna funkce, kam by se lidé odkládali za výdrž či sympatie. Tam je hodně vidět a člověk musí něco umět, zvlášť v dnešní době, kdy kultura živoří, všichni jí pomáhají jen teoreticky a se všemi aktivitami soustavně míchá covid. Jarmila Levko si na divadelní ředitelskou funkci musela počkat, do výběrového řízení se hlásila opakovaně, čímž dala dost zřetelně najevo, že o práci stojí.

Než se stala ředitelkou DFXŠ, dělala v divadle ekonomickou náměstkyni. Má praxi ve veřejnoprávním rozhlase, kde se propracovala k pozici vedoucí libereckého studia. Vystudovala obor oděvnictví na liberecké textilní průmyslovce a následně obor ekonomika a řízení spotřebního průmyslu na Technické univerzitě Liberec. Mohla by v parlamentu třeba zavést módní policii... (žert).

Zatímco se v médiích téměř do bezvědomí  probíral Farský a STAN, odehrávaly se na seveu Čech reálné příběhy. Například:

Stát zjišťoval, zda by byl Liberec ochotný koupit léta nevyužívanou sedmipodlažní budovu Skloexportu ve městě téměř za 67 milionů korun. Zastupitelé města o tom budou jednat poslední lednový čtvrtek. Zajímavé bylo, že město tento fakt prezentovalo na svém facebooku, když uveřejnilo sérii fotografií, jak Skloexport vypadá dnes zvenku i zevnitř. Spořádaně jsme příspěvek nasdíleli, rozběhla se debata, a vtom radnice post smazala.

Rekonstrukce zbylé části tramvajové trati z Liberce do Jablonce nad Nisou se libereckému dopravnímu podniku prodraží. Zakázku na obnovu zbylých bezmála pěti kilometrů trati rozdělil podnik do čtyř samostatných částí, projektanti náklady při započítání zvýšených cen stavebních materiálů a prací odhadli na necelých 593 milionů korun bez DPH. Nabídky, které teď podnik ve veřejné soutěži dostal, jsou ale v součtu vyšší.

Jediným hodnotícím kritériem pro získání zakázky je podle zadávací dokumentace cena. Při využití nejnižších nabídkových cen dopravní podnik zaplatí bez DPH zhruba 611,5 milionu korun, to je zhruba tříprocentní nárůst proti původnímu odhadu. Nejvyšší nabídky dávají v součtu přes 835 milionů, což je proti odhadu nárůst zhruba o 40 procent.

Vcelku pikantní je, že se problémy na trhu s energiemi dotkly i Libereckého kraje, přestože měl ještě na letošní rok dodávky smluvně zajištěné. Už řadu let zajišťuje kraj formou sdruženého nákupu na burze energie pro sebe, své organizace a také některé obce. Ukázalo se ale, že mezi nasmlouvanými dodavateli je i firma Lumius, která dodávat přestala. Devatenáct krajských organizací včetně samotného krajského úřadu se tak ocitlo v režimu dodavatele poslední instance (DPI). Kraj peníze na astronomické platby má, ale raději než na předražené energie by je použil na něco užitečného.

Epidemie koronaviru, která se v končícím týdnu pořádně rozjela až k rekordním číslům, avšak naštěstí bez výraznějšího ataku na zdravotnictví, prodloužila až na dvojnásobek čekací dobu na velké ortopedické operace v Libereckém kraji. Na některé pacienty se tak dostane asi až za dva roky. Negativně se odkládání operací projevuje na jejich psychice i zdravotním stavu. To platí obecně, nejen pro operace ortopedické. Ty ortopedické jsou ovšem národu nejsrozumitelnější, protože lidé přece velmi dobře znají práci primáře Sovy.

A končíme evergreenem: Liberec se nevzdává myšlenky na změnu systému rozdělování daní obcím ze státního rozpočtu (RUD), neúspěšně se o to pokouší už řadu let. Přepočet považuje vedení pátého největšího města v zemi za nespravedlivý, nynější primátor o tom chce jednat s novým ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS).

Tak to držíme palce. Šéf vybrakované státní kasy asi nemůže být, navzdory velkému chtění, příznivcem přenechání většího podílu z vybraných daní městům, obcím a krajům. Snad až v lepší době, takže vlastně nikdy. Co sleduji libereckou politiku, vždycky právě s tímto někdo vyrukuje, výsledek se nedostaví, protože erár, jedno v jakém levelu, nikdy nemá dost, resp. sám má vždycky málo.

Tak hezký víkend. Podmínky na horách jsou téměř ideální.

Alena Roubalová