Vláda, za níž se zdraží pivo, padne. Pivo už dražší je. Vláda je na řadě za týden. Dosť bolo čobola a jeho party

Do voleb zbývá poslední týden a jiný uživatel této sociální sítě vtipkuje, že to jsou ty nejdůležitější volby od minulých voleb. Přesně tak. Každé volby, rozdíl je pouze ve velikosti rajónu, mohou změnit poměry, jež jednomu totálně nevyhovují, a druhému maximálně sedí. Proto máme každý jen jeden hlas a rozhoduje většina. Do doby, než si někdo z přání většiny udělá trhací kalendář. K čemuž není v našich končinách nikdy daleko.

Blížící se volby do dolní komory parlamentu se projevují i v okresech na severu. Konkrétně na posledním jednání libereckých zastupitelů, kde pilně exhibovala zase jen parta opozičních změnařů. Její aktéři se přebarvili úplně na zeleno a s původním názvem si už pověst kazit nemíní. I Zelení totiž kandidují do parlamentu a chtějí dostat nějaký desátek z eráru. Tudíž je musí volit alespoň někdo. Stačí procento a půl, lepší jsou ale tři a více procent, jež přinesou do partajní pokladničky minimálně šest milionů ročně.

To stačí. Ostatně kvůli tomu vznikají obdobné, jen jinak zabarvené sestavy typu Volného či Šlachtovy party, nebo Zahradníkové dědictví po mladém Klausovi. Odhaduji, že do parlamentu vlastně ani moc nechtějí, hlavně, že budou chodit státní peníze na partajní účet. U Šlachtů se patrně o zisk podělí podle hodnosti, u Volného podle hlasitosti.

Tento politický byznysmodel vynalezl už za úsvitu novodobé demokracie v českých zemích nezapomenutelný křikloun Sládek, o pár let později jej s ještě větším úspěchem napodobil ten chytrák s japonským jménem, co si dal slovo úsvit rovnou do názvu.

Teď se o podobný kousek snaží další a další slepence, ne každému bude ale dopřáno. K tomu je potřeba zblbnout dostatečné množství dutých hlav, kterým podobné souvislosti nedotečou, a permanentní účelové úpravy pravdy jsou jim hodně sympatické, protože i pro ně pochopitelné. Takových jedinců je u nás sice hojnost, ale ne dost pro všechny politické podnikavce, kteří vsadili na bezbřehý populismus a neexistující řešení.

Pro pořádek dodávám, že s méně než pěti procenty volebního zisku budou mít velké potíže tzv. zavedené strany. Pokud nepřekročí hranici potřebnou pro vstup do parlamentu (což pro partajní kasy generuje neuvěřitelné množství dalších erárních peněz z mandátů a výpalného z mezd a náhrad), nemají z čeho platit rozmařilé stranické struktury. Mají nejen centrální aparát, ale i okresní a krajské sekretariáty a mnoho náhle nezaopatřených, leč nadále potřebných jednotlivců dosud vstřebaných ve státních službách.

Na provoz toho všeho příspěvky členů nepostačí, stát příliš nepomůže a není-li partaj u vesla, vyschnou rychle i všechny vynalezené a tudíž osvědčené penězovody. Pokud se komunisté nebo soc. dem. nedostanou do parlamentu, zažijí krušné časy. Což jim ovšem jedině prospěje, nevyžádaná dieta mívá efekt.

Abych se ale vrátila na sever... Na zastupitelstvu krajského města jedna mluvící hlava opozičního klubu ZPL vynalezla zlepšovák, jak získat informace a nemuset přitom hnout prstem. Poručila vedení radnice, aby jí zpracovala přehled čerpání dotací s rozklíčováním - kdo konkrétní projekt vymyslel, kdo zadministroval, za éry koho byla přiklepnuta dotace, kdo jej zahájil a kdo dokončil.

Což příslušná gesční náměstkyně přivítala s tím, že do tabulky přidá ještě kolonku, kdo musel řešit problémy pramenící z chybné administrace a reklamace hotového díla, a na kolik přijdou sankce, pokud projekt vykáže chyby. Všem zainteresovaným je jasné, že dotační projekty nejsou záležitostí jednoho volebního cyklu, nýbrž běh na delší trať. Nelze proto z komplikované materie vyzobávat jen kladné momenty, k čemuž se v nadcházející kampani před komunálními volbami okatě chystá Změna. Bude vykřikovat, kolik toho zařídila, a jak to ten druhý nedokázal dotáhnout do konce.

Doufá, že už bude zapomenuto, že za její vlády reálně vznikl jeden děravý bazén a kolem kilometru špatně vyprojektované cyklostezky. A spousta barevných tabulek plných jitrnic, jež svět neviděl a ani by je vlastně vidět nechtěl.

V mém případě doufá marně. Na komunální úrovni jsem dosud nezažila větší vládnoucí jelita, než byla parta s dominancí Změny, již voliči z radnice vyhnali roku 2018. Na celostátní úrovni do této kategorie řadím nynější chaoty, jimž, jak pevně doufám a nijak se tím netajím, už dost nahlas zvoní hrana.

Za týden, během volebního víkendu, půjde touto dobou o hodně. Hlavně jděte k volbám a někomu to hoďte. Někomu, s kým váš hlas nepadne do kanálu, nebo mu neposlouží jen k bezpracnému obohacení. Netvrdím, že je nabídka úžasná, ale nikoho jiného nemáme. Tvrdím ale, že je potřeba zásadně změnit poměry panující v této zemi.

Teď alespoň telegraficky k událostem končícího týdne, abych naplnila atributy této rubriky:

Posledním, ale zásadním sporem mezi Českem a Polskem při jednání o smlouvě řešící fungování polského dolu Turów a jeho dopady na české obce je doba trvání dohody. Pro ČR je nepřijatelné, aby Polsko mohlo smlouvu po dvou letech vypovědět. Tématu jsme se věnovali celý týden, počkáme, jak se to celé vyvine.

Také přípravu čtrnáctého ročníku Mezinárodního sklářského symposia (IGS) v Novém Boru na Českolipsku, kterému je vyhrazen teto víkend, letos poznamenal koronavirus. Někteří umělci, třeba ti z Austrálie, nakonec účast odřekli, země zakázala cestovat až do roku 2023. Nahradili je ale jiní. Umělců jsou na světě velké zásoby...

Fotbalisté Jablonce ve druhém utkání skupiny D Evropské konferenční ligy prohráli 0:1 v Alkmaaru a nenavázali na úvodní domácí vítězství 1:0 nad Kluží. Zápas rozhodl v 53. minutě Albert Gudmundsson.

Jablonecký výrobce sirupů a medicinálních vín a medovin Kitl obnovuje dva více než 200 metrů hluboké vrty Vratislavické kyselky, kterou plánuje vrátit na trh. Obnovené vrty z let 1964 a 1983 pokřtí v pondělí 4. října primátoři Liberce a Jablonce nad Nisou.

O tom ale až příští týden. Než až budeme vydýchávat volební výsledky.

Alena Roubalová