Vytvářet miniatury budov, které už neexistují, je výborný nápad. Do expozice by se k Perunu hodily oba již zbourané Ještědy

A právě na tom place se vyfotil hejnický starosta Jaroslav Demčák s modelem hotelu Perun a jeho německým autorem. Demčák k hojně sdílenému snímku mj. napsal: „Do Hejnic se vrátil hotel Perun na své místo... Tedy aspoň v podobě modelu s naprosto dokonalými detaily, a hlavně v historicky nejkrásnější podobě. Autorem je německý umělec Sonsalla, který se tomuto druhu modelářství věnuje. Model bude představen veřejnosti při zářijové vernisáži v Klášteře, kde bude vystaven.“

Bude to bezesporu velká sláva, protože neexistující Perun přirostl k srdci místním i přespolním. Patřím k těm druhým a moc dobře si vzpomínám, kterak se svého času každý rok proměnil ve štáb festivalu Jizerská nota, který k Hejnicím patří už od roku 1981.

Ponořila jsem se letmo do historie hotelu, jak ji sestavili na wikipedii: V místech, kde stávala hospoda U císaře rakouského, nechal F. J. Scholz postavit hotel o 25 pokojích. Pojmenoval ho Klášterní dvůr a slavnostně jej otevíral na Vánoce roku 1900. Objekt patřil k nejznámějším místním hotelům. Nedlouho po otevření byl přejmenován na Císařův dvůr (Kaiserhof), potom podle svých majitelů na Sholz a následně Möller. Po roce 1945 se jeho název změnil na Praha a poté na Perun. V restitucích po roce 1990 byl navrácen původním majitelům, kteří jej však prodali. Stavba ale vlivem zanedbání údržby ztrácela svůj reprezentativní vzhled a roku 1997 se její jižní stěna zřítila. K úplnému zboření hotelu došlo až za dalších 13 let, v roce 2010.

Vytvářet věrné modely budov, které už neexistují, je výborný, zatím importovaný nápad. V Mariánských Lázních mají park s miniaturami převážně existujících staveb a má velký úspěch. Jmenuje se Park Boheminium a nabízí 75 modelů převážně památek – hradů a zámků, ale i miniaturu Ještědu v nynější podobě. To vše na šesti hektarech a s lanovkou.

Domy, které odvál čas, ale lidé na ně se zamáčknutím slzy stále vzpomínají (viz. hejnický Perun), to by byl teprve trhák! Za sebe navrhuji dát do budoucí expozice například hotel na Ještědu v podobě před nynějším hyperboloidem, zbouraný obchodní dům Ještěd či odstřelené kino Sofia. Dobové fotografie existují a sklízejí na sociálních sítích zaslouženou pozornost, a to díky správcům příslušných facebookových skupin.

Facebookový profil krajského města zase v tomto týdnu připomněl, že se v Liberci přesně před 100 lety uskutečnily první Liberecké výstavní trhy. No, nebyly to tak úplně LVT, ale Reichenberger Messe - Liberecké veletrhy, které se úplně poprvé konaly od 14. do 22. srpna 1920. Za jejich zrodem stál Theodor Liebig. "Hned po válce, v roce 1946, byly trhy v Liberci obnoveny pod názvem Budujeme osvobozené kraje a hned následující rok vzniklo družstvo Severočeské výstavní trhy, které stálo na začátku slavných Libereckých výstavních trhů," připomíná Liberec.cz.

Vzpomínáte? Já na ukrutnou tlačenici před vchodem hned v první den, kdy se obecně vědělo, že se tam dá i něco koupit – něco, co běžně nebylo. Záclony, banány, imitace jeansů, vysočina. To byl a dosud je salám. Na samotnou výstavu pak zabloudil málokdo, protože bylo všeobecně známo, že to, co se vystavuje, se v obchodě v lepším případě objeví někdy v rámci pětiletky, spíše ale nikdy. Jen ukázka, co by se prodávalo, kdyby se to umělo i vyrobit nejen na výstavu.

Zkrátka, ve vitrínách se předvádělo zboží, jehož obdobu jsme znali jen ze zahraničních katalogů zásilkových obchodů, které se vždycky nějak sehnaly a půjčovaly přes noc obdobně jako zakázaná literatura. A podle nichž jsme si pak šili modely ze sypkoviny (látka na lůžkoviny), manšestru či diftýnu (druhy látek alespoň vzdáleně připomínající materiál na džíny), pokud na nás z podpultových zásob někdy zbyl. Pak se LVT změnily v LPT, Liberecké prodejní trhy, a s novou dobou zmizely úplně. Pozbyly smyslu, protože nebylo třeba vystavovat to, co bylo běžně k mání v obchodě. Každopádně Liberci.cz za připomínku 100 let od zahájení veletržní tradice pod Ještědem tleskám. LVT kdysi patřily k prázdninám jako koupání, houby a slunce.

Ale zpátky do současnosti, k tématům, jež přinesla polovina srpna: Liberecký krajský úřad zaregistroval k říjnovým krajským volbám 16 kandidátních listin. Odmítl jednu, Moravská a Slezská pirátská strana ji podala 12 minut po termínu. Kampaně favoritů i outsiderů už jedou naplno, každý dělá, co umí. Nemíním komentováním těch skopičin kazit komukoliv víkend, takže dnes bez regionální politické vložky.

Deset kandidátů bude usilovat na podzim v obvodu 36 na Českolipsku o post senátora. Českolipský městský úřad zaregistroval všechny podané přihlášky. První kolo senátních voleb se uskuteční spolu s krajskými volbami 2. a 3. října. Senátní obvod 36 zahrnuje Českolipsko a část Liberecka a Mělnicka. V takovém rajonu napříč dvěma kraji se kampaň dělá hodně složitě.

Zprávou týdne je, že Liberecký kraj obdržel od státu skoro 555 milionů korun, které jsou určené pro obce jako kompenzace za propad daňových příjmů v souvislosti s koronavirem. Obce by svou „dávku z eráru“ měly mít na kontě do konce tohoto týdne. Obce dostanou peníze podle počtu obyvatel, na jednoho to je 1250 korun. Nejvíce logicky dostane stotisícový Liberec, zhruba 130 milionů korun.

Není to ale žádný dárek, jak se snaží tvrdit vládní propaganda. Obce musely ze svých rozpočtů financovat podporu podnikatelů, jimž koronakrize „stáhla roletu“. ČTK to popsala sofistikovaněji: Příspěvek stát obcím poskytl na základě novely o kompenzačním bonusu. Zástupci obcí a krajů kritizovali, že schválení bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), který je fakticky vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, připravil místní samosprávy o příjmy z daní.

K vládní kompenzaci se ale ještě nepropracovaly kraje, jež rovněž přišly o pořádný balík. „Pevně věřím, že parlament vezme zbytky rozumu do hrsti a v září projedná kompenzace i pro kraje,“ doufal uprostřed týdne hejtman Martin Půta přesto, že vláda na konci července návrhy Libereckého kraje a Prahy, aby kraje dostaly ze státního rozpočtu jednorázový příspěvek 500 korun na obyvatele, odmítla.

Na obzoru jsou ale krajské volby a schválení příspěvků i pro krajské samosprávy bylo třeba posunout co nejblíže k termínu jejich konání, aby náhlým obratem vznikl "králík z klobouku" patřičné ráže. To zas bude řečí, kdo všechno to zařídil! Přitom se pouze rozdávají peníze nás všech, co povinně plníme erár, neboť pracujeme. Žádné jiné peníze, kromě dluhopisů, stát nemá a nikdy mít nebude.

Trubte na poplach – zrušte poplach! Filmová hláška náramně pasuje na covidové téma týdne. Řecko chtělo v Česku běžně nedostupný test na covid od všech, co přijedou do země už toto pondělí. Česko na to ale nemá kapacitu, nikdo ji nezařídil, neboť to v "zemi, která nejlépe na světě zpacifikovala koronavirus" (žert), nebylo potřeba... Cestovky i turisté začali šílet, protože to byl další klacek pod nohy těžce zkoušenému sektoru.

A pak to premiér, slunce naše jasné, zařídil. Jako jeden z mála členů vlády je po dovolené v Řecku, a tudíž plný sil. Brknul Kyriakosovi Mitsotakisovi, svému řeckému protějšku. A ten tu avizovanou hrůzu, která zase Čechům bažícím po dovolené v teplých krajinách zamíchala prázdninovými plány a měla jim řádně provětrat peněženky, obratem zrušil. Hurá, rozplýval se bulvár z Babišovy mediální stáje. Borec nakonec.

Takhle tupě to teď v našich zeměpisných šířkách chodí - vyděsit, zachránit, nechat se oslavovat. Kim Ir-sen hadr.

Já si letos, po jarních nervácích a vládou posvěcených nehoráznostech v oblasti cestovního ruchu, moře zakázala. Byť je mám zaplacené a cestovka na mě vyvíjí tlak, ať jedu, že je už pohoda.

Aha. Pohoda po mém soudu vypadá úplně jinak.

Tak pohodový víkend.

Alena Roubalová