Vývoj v Libereckém kraji v řadě ukazatelů vykazuje varovné paralely s Karlovarským, Ústeckým či Moravskoslezským krajem

Finále tohoto roku není nikterak optimistické. Tedy pokud bereme vážně výsledky průzkumu, který si nechal zpracovat Liberecký kraj u brněnské firmy GaREP, společnosti pro regionální ekonomické poradenství. Z něj vyplynulo neradostné zjištění, které Hospodářské noviny publikovaly pod titulkem „Pád dalšího českého kraje. Liberecko klesá na úroveň Ústecka...“.

HN v newsletteru Ředitelé Evropy mj. píše, cit.: Libereckému kraji nepomáhají ani turisté ani univerzita. V klíčových ukazatelích se v posledních letech propadá. K nejchudšímu Ústecku tak už nemá daleko... Kraj se v rámci Česka setrvale propadá, a to jak z hlediska výše HDP na obyvatele, tak v absolutním pořadí českých krajů. Liberecko už doklesalo téměř až na úroveň problémového Ústecka, nejchudšího českého kraje. ...Kraj si nechal zpracovat podrobnou analýzu, která by mu pomohla příčiny chudnutí odhalit. Konec citace.

Ona osmdesátistránková analýza je dostupná nejen formou odkazu ve zmíněném článku, ale i na webu kraje. Takže postačí odcitovat ten, po mém soudu, nejpodstatnější závěr, k němuž dospěl tým zpracovatelů analýzy, cit.: Liberecký kraj sice ještě nepatří mezi strukturálně postižené kraje vymezené Strategií regionálního rozvoje ČR, jeho vývoj však vykazuje v řadě ukazatelů varovné paralely s Karlovarským, Ústeckým či Moravskoslezským krajem v ekonomické i sociální oblasti. Konec citátu.

Nabízí se zvolání, co není, může být! Kde jsou ty časy, kdy na základě sociologických šetření vycházely jiné články. Například ten v Blesku z dubna 2008. Má titulek „Průzkum: Nejlépe se prý žije v Liberci“.

V perexu pak čteme příjemné informace, cit.: Nejlepším městem pro život v Česku je Liberec. Vyplývá to z průzkumu, který přinášejí  Hospodářské noviny. Ve stotisícovém městě pod Ještědem sice nejsou nejvyšší platy, ani tady nemají nejméně lidí bez práce. Ale vyvažuje to čistý vzduch a hory na dosah. Druhý za Libercem se v průzkumu umístil Hradec Králové, třetí skončila Praha… Konec citátu.

Mezi oběma novinovými články je rozdíl 17 let. Znamená to neradostné zjištění, že za cca jeden a půl dekády spadl Liberecký kraj, zeměpisně severovýchodní Čechy, z vrcholu téměř ke dnu.

Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale faktem je, že ekonomicky činné subjekty, které jsou jediné, kdo může kraji pod Ještědem pomoci zpátky na vítěznou vlnu, nemají v regionu, a zejména pak v krajském Liberci, rozhodně na růžích ustláno. Úspěch se tu trestá, dobré skutky se páchají jen s velkým rizikem...

A přitom to byly mladé, dravé firmy, kdo koncem devadesátek a v nultých letech tohoto století pomohl lokalitě závislé na krachujícím textilním a zastaralém strojírenském průmyslu přepřáhnout na jiný typ výroby a byznysu a zachovat tím zaměstnanost v lokalitě. Například nové průmyslové zóny budované privátními subjekty, ovšem za plné podpory města a později i kraje, dokázaly z regionu včas vytěsnit negativa, jež postihla jiné pohraniční lokality a zavlekla do nich chudobu s těžce řešitelnými sociálními problémy.

Byly doby, kdy se Liberci přezdívalo D.C.

A protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, dostaly se ony dravé firmy, zejména pak jejich představitelé a politici, kteří se o prosperitu zasloužili a nerezignovali na ni, na blacklist nejrůznějších politických dobrodruhů. Ti si ze špinění jejich nepopiratelného přínosu udělali výtah k moci a vlastním prebendám, jež možná generovaly zisk, ovšem jen jejich příjemcům.

Obecný efekt nula.

Dnes je konkrétně v Liberci mnohá podnikatelská iniciativa úchylně kriminalizována, takže úspěšní svůj byznys orientují daleko za hranice města. Pro lokální politiky pak je nejbezpečnější raději nedělat nic. Pohovořit a pod nejrůznějšími ušlechtilými záminkami raději plenit městský erár. Co na tom, že jej sytí i daně prosperujících firem, jež se v nepřátelském prostředí naučily existovat a zpravidla jen lokální patriotismus jim brání přemístit svá sídla jinam.

Důkazem budiž jev, jenž se v plné nahotě objevil i na posledním jednání libereckých zastupitelů. Krajské město má tolik úředníků, že je nemá kam posadit. Agendy státem delegované na obce narůstají, město jen na jejich provádění doplácí stamiliony, zmínil na zastupitelstvu primátor. A jako bonus musí řešit „kam s nimi“. S úředníky a jejich nároky vyplývajícími ze zákona

Liberec před časem tento problém vyřešil pronájmem komerčních prostor ve výškové budově S tower, jenž je majetkem podnikatelské skupiny kolem Syneru. Bylo jasné, že to není navždy, protože město mezitím za astronomickou sumu opravilo Uran a koupilo liberecký zámek s odůvodněním, že do jeho méně atraktivních zákoutí posadí odbory magistrátu, jež nevyžadují denní kontakt s veřejností.

Kdo by si dovolil dopočítávat, jak dalece to pro město bude nevýhodné! Raději se vyráběly argumenty, jak to bude ekonomicky i politicky úžasné. Nadále sedět na Syneru bylo a je pro současné vedení města evidenrně společensko-politicky neúnosné…

No jistě!

Tento týden se ovšem zjistilo, že město pro úředníky koupí za 44 milionů další budovu na jedné z nejlepších libereckých adres. Pojišťovna Koopetrativa dům na Benešově náměstí už nepotřebuje a nabídla jej k prodeji. V létě byl přes realitku k mání za 32 milionů, o pár měsíců později za něj krajské město nabídlo a jeho zastupitelé ve čtvrtek schválili 44 milionů. S tím, že návratnost má činit 11 let. Počítáno bez energií a nezbytných úprav… Do hloubky raději nikdo nešel, byť se na konkrétní čísla zastupitelé, kteří s odkupem z principu nesouhlasili, opakovaně ptali.

O zámku se raději už příliš nehovořilo, nepočítám-li obvyklé floskule radničních populistů, kteří v zámku úředníky nechtějí vůbec, protože tam chtějí rozšířit ZUŠku a jim blízké neziskové aktivity. Jakoby v sousedství nebyl Liebiegův palác, jenž je nejrůznějším komunitním činnostem zasvěcen, stejně jako Linserka, jež neznámo s čím startuje s novým rokem. Od vedení města o úřednících ve vybydleném zámku tudíž bylo ticho po pěšině, jakoby to nebyl jeden z argumentů pro nákup této léta nevyužívané nemovitosti…

Zato přišla řeč na budovu H Technické univerzity, jež by mohla být k mání za min. 100 milionů. I na tu si město brousí zuby, protože ani s novou budovou po Kooperativě pro své úředníky pořád nemá dost místa...

Už to zkrátím: Město je zkrátka ochotné vydat další stamiliony za nákup nových realit, jen aby nemuselo dávat Syneru 10 milionů ročně za komerční pronájem (2600 metrů čtverečních užitné plochy, Kooperativa inzeruje 1500 plošných metrů veškeré plochy). Ke sto milionům by se (teoreticky, valorizace je logická) dopracovalo za deset let a za tu dobu je dost reálné, že pokračující digitalizace konečně začne úřednická místa ubírat.

Firma se bez jednotek milionů od města bezesporu obejde, protože dobrá adresa vybavená technologiemi na úrovni 21. století dělá v realitním byznysu divy. 

Je to ale celé hodně trapné.

Začínala jsem analýzou, jež posílá Liberec a celý kraj na chvost žebříčku českých regionů podle výše HDP na obyvatele. Budou-li municipality utrácet veřejné peníze výše popsaným způsobem a bude-li úspěšné podnikání prezentováno jen v negativních konsekvencích, budeme o samé dno s Ústím nad Labem brzy soupeřit.

Už zase…

Snad i ve veřejné správě těm bystřejším a odpovědným brzy dojde, že na nejdražší adresy v krajském městě nepatří úřady, nýbrž ryzí komerce, případně sídla prosperujících firem s výrobní základnou na periférii. Jedině to přinese prospěch všemu obyvatelstvu. Otesánků, kteří generují pouze náklady a nula příjmů, už má Liberec velké zásoby.

Užijte si konec roku a ve dnech s letopočtem 2026 na shledanou.

Alena Roubalová