Z rekonstrukce bazénu se stala šaráda se všemi fázemi výstavby dramatu podle Gustava Freytaga

Vždyť obsahuje všechny snadno rozeznatelné fáze výstavby dramatu podle Gustava Freytaga (spisovatel publicista, dramatik a divadelní teoretik).

Expozice, neboli uvedení do děje, je už tak dávného data vzniku, že se stihly vyrojit legendy opředené pavučinami lží, v lepším případě cíleně šířených polopravd. Jestli dnes někdo hovoří o raketové rychlosti, s níž projekt na přestavbu městského plaveckého areálu vznikl, je ukázkově na hlavu padlý.

Byť v dramatu jeho první fáze, tj. uvedení do děje, vytváří nezbytné předpoklady k porozumění příběhu, tady se mnozí jeho vykladači těžce zamotali do vlastních lží. Nebo prodělali lobotomii.

Potřeba opravit bazén vznikla v éře, kdy liberecké radnici vládla Změna jako nejsilnější partaj v radě a zastupitelstvu, společně s tím, co zbylo z později rozpuštěného místního ANO první generace. To bylo v letech 2014 – 2018. Vznikly nějaké fotografie, jak hrůzostrašně bazén vypadá, a zveřejněny byly i nevábné lahůdky, jež dosud skrývá „pod sukní“ 

Nastalo zděšení a bylo to exANO, resp. tehdejší primátor a jeho náměstek, kdo začali konat. Představitelé Změny jen planě a bez výraznějšího efektu, jako obvykle, teoretizovali. Ti z exANO se záchrannou bazénovou akcí dokonce poněkud nesměle i začali, ale nikam to nestihli dovést. To proto, že tato radniční čtyřletka se vyznačovala především tím, že si koaliční parťáci šli veřejně po krku tak intenzivně, že se jejich výkon smrskl na pár tabulek se zakreslenou vybájenou budoucností. Oprava městského bazénu se nekonala, to bylo pro salonní teoretiky příliš velké sousto.

V navazující etapě, kdy už totálně neschopnou Změnu (dnes plus minus stejná parta politických dobrodruhů figuruje pod značkou Zelených) vystřídali ve vedení krajského města Starostové, byla snaha s opravou bazénu pohnout o poznání reálnější. Za čtyři roky se ale nestalo nic výrazného, protože koalice z let 2018 – 2022 měla dva roky dost práce s covidovým třeštěním i napravováním škod, jež napáchali její přímí předchůdci. Rozpracovaný, resp. rozvrtaný projekt na modernizaci bazénu nechala radnice uležet.

Po komunálních volbách, z nichž vzešla nynější politická reprezentace krajského města (2022 - 2026), byla už ostuda s chřadnoucím bazénem k nevymlčení, a tak se o osiřelý bazén začal starat náměstek mj. pro sportovní infrastrukturu. Kdo jiný, když už byla taková funkce koaliční smlouvou zřízena a tato agenda mu byla dohodou koaličních stran delegována. Začal tudíž  konat. Za necelé dva roky na projektu udělal víc práce než jeho předchůdci za osm roků. Staral se a protože to uměl, dovedl projekt k výběrovému řízení a zvládl i soutěž s vyhlášením vítěze... a pak spadla klec.

Přecházíme do fáze dramatu zvané kolize. Ta obsahuje potřebu zařazení dramatického prvku (rozporu nebo konfliktu), který mj. vyvolává dramatické napětí.

V radničních zdech v dubnu t.r. vcelku dramaticky zaúřadovali policisté z NCOZ nabrífovaní svými letitými regionálními udavači, a náměstek odpovědný za přípravu komplexní modernizace bazénu na radnici skončil. Stal se obětí tzv. druhé větve Liberecké kauzy, v níž jde především o katastrofální nepochopení, jak to chodí ve stavebním byznysu. Opakovaně a umanutě vznikají dehonestační pokusy naroubovat do příběhu bazénu nejúspěšnější stavební firmu v kraji, resp. jejího spolumajitele.

Ten „zhřešil“ pouze tím, že se s náměstkem zná a není vyloučeno, ovšem ani řádně doloženo, že se náměstek s podnikatelem o chátrajícím bazénu občas bavil. Vůbec není ke škodě věci, když si respektovaný machr v oboru stavebnictví řekne svoje k největší liberecké stavební zakázce poslední dekády. Žádný střet zájmů se ale nekonal, neboť jeho firma v Liberci pro město realizovala poslední zakázku v hodnotě statisíců před deseti lety a do soutěže na bazén se vůbec nepřihlásila. Nesplňovala nesmyslné kvalifikační předpoklady a nadto měla a pořád má plno práce všude jinde po republice.

V této fázi je třeba zmínit, že se účelově rozšířila lež, že si spolumajitel firmy chystal soutěž na bazén „pro sebe“ a proto kul s náměstkem pikle, jak to zařídit. Trapné, že? Vymysleli a zařídili to tak, že se pak firma vůbec nemohla přihlásit? Neuvěřitelná hloupost a jednoznačný důkaz dutosti jejího autora a všech, kdo tomu dokážou věřit.

Jsme ve fázi kolize.

Stran zásahu NCOZ se už všichni vybouřili, záměrně uniklé informace vykonaly své, škody na pověsti jednotlivých aktérů jsou už neodstranitelné... ovšem bazén hrozí zřícením pořád. Takže se radnice popasovala s podanou námitkou z ukončené první soutěže a vyhlásila vítězem druhého tendru stejnou firmu jako poprvé.

I naporuhé, a po změně administrátora, budoucí zhotovitel vyhrál s nejnižší cenou a prokázanou kvalifikací. Předtím ale radnice utratila něco erárních milionů za posudek a změnu administrátora, což má současné radě města vytvořit alibi. Posudek ČVUT žádnou manipulaci se zadávací dokumentací nepotvrdil, měl ale najít chyby v projektu, takže ten se musí předělávat, a mají se najmout další kontroloři (supervizoři), kteří mají dohlédnout na zdárné provedení díla. 

Propracovali jsme se do fáze krize, čili k vyvrcholení dramatu: Je vysoutěžena stavba, která vysoce pravděpodobně pojede podle dokumentace, která musí v průběhu realizace doznat změn, jež zmiňuje jeden znalecký posudek. To se už přesouváme do polohy parodie... Bazén, nejsledovanější a nejdražší městská stavba polistopadové éry, se ocitla tak nějak na vodě... Už nejen financováním, kdy se zatím jen teoreticky očekávají dotace, ale aktuálně už i projektově a stavebně.

Proto je třeba dospět do fáze peripetie a posunout se k obratu a možnostem řešení. Kdybychom byli jinde než v Liberci, kde se z každé stavby dělá politická aféra, asi by to nebylo nic moc složitého, neboť cíl je společný – komplexně opravit plavecký areál a nenechat se kvůli tomu zavřít.

Jenže my v Liberci jsme a radniční opozice, ta, co před deseti lety s projektem fakticky nepohnula ani o centimetr, už chystá munici. Každý nestandardní krok, jichž bude potřeba velké množství, protože se doporučené změny, se svolením rady města a supervizorů, mají konat za pochodu, bude napadat, medializovat a politizovat. Bude se radovat z každé komplikace, protože jen z negace je živa.

Řešením tak je soutěž úplně zrušit a vyhlásit novou, až bude hotový projekt podle nejnovějších poznatků ČVUT, které si radnice zvolila za arbitra. Bezvadný a nenapadnutelný, pokud něco takověho vůbec může v případě celkové rekonstrukce zdevastovaného objektu existovat... Město to každopádně bude stát ranec.

A upřímně - za nyní vysoutěženou tři čtvrtě miliardu už bazén nikdo nebude schopen opravit. Nechci plašit, ale do soutěže se možná ani nepřihlásí "těžké váhy" schopné dílo začít i dokončit. To proto, že účinkování v Libereckém bazénovém dramatu všech žánrů na pověsti nikomu nepřidá.

Poslední fáze se jmenuje katastrofa, v teorii dramatu ovšem vyžaduje rozuzlení a očistu, neboli katarzi. V našem příběhu se ale spíše nabízí, že město bude možná mít bezvadný projekt a dost utracených milionů, aniž by se na Tržním náměstí koplo. Nynější radniční vládě časem vyprší čtyřletka a bazén spolu s ní v nějakém žertovném provizoriu dožije.

Náš příběh tak skončí tzv. do ztracena, do tečky za černém pozadí. Stejně jako v roce 2018 a 2022.

Po současné příhodě, někdy po roce 2026, tak patrně vznikne jen další pokračování s pracovním názvem Jak neopravit bazén 4. Jednička se vztahuje k letům 2014 - 2018 a přiřadila jsem k ní podtitul Vemena a Jelita. Dvojka se váže k letům 2018 - 2022 a zaslouží si podtitul Nemehla.

Trojka pak ve dvou epizodách zmapuje etapu 2022 - 2026. První, vztahující se k dvouletce 2022 - 2024, by se mohla jmenovat Konečně akce. A k té druhé, vzhledem k poslednímu vývoji, se by se asi nejvíce hodil podtitul Tohle neskončí dobře.

Všem normálním lidem hezký víkend.

Alena Roubalová