Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Zajišťovat železniční dopravu v hornatém kraji s kolejemi vybudovanými za císaře pána není totéž, co práce s buzolou

04. 01. 2020 | 5:43

Čerstvě ukončený rok 2019 byl rokem 30. výročí Listopadu 1989, prvním celým rokem městských a obecních vlád a posledním celým rokem vlády krajské koalice. Každý z 365 dní přinesl kolem deseti událostí a zpráv, jež byly natolik významné, že se o nich psalo v médiích. To máme odhadem 3650 adeptů na zařazení do roční Inventury. Vybrat z nich ty nejpodstatnější, to závisí výhradně na úhlu pohledu.

2020byznys
ilustrační foto

Po mém soudu je nejpodstatnější, jak se zavedly místní samosprávy vzešlé z posledních komunálních voleb. Asi k největšímu třesku došlo loni v Jablonci nad Nisou, kde se kvůli svému nevyřešenému podnikání a z něj plynoucího střetu zájmů musel poroučet primátor zvolený za ANO. Na jeho místo byl následně zvolen ostřílený praktik z ODS s mnohaletou primátorskou zkušeností a ze strany, která v Jablonci volby vyhrála.

V Liberci šel dobrovolně "od válu" statutární náměstek primátora z ANO. Nelíbilo se mu jednání koaličního partnera v záležitosti týkající se skokanských můstků na Ještědu. SLK, nejsilnější koaliční strana, změnila na poslední chvíli názor, ODS setrvala na svém původním stanovisku a ANO také většinově obrátilo. K prosazení investice do můstků to početně stačilo. Jen statutár věc nerozdýchal a své funkce se dobrovolně vzdal. On totiž žádnou funkci a nedobrovolné názorové kotrmelce ke spokojenému podzimu života nepotřebuje...

Motanice byla o to zajímavější, že všechno vzniklo kvůli iniciativě zastupitelky za ANO, která by se kvůli prosazení opravy můstků spojila třeba s ďáblem, jen aby dosáhla svého. Bylo by to i sympatické, kdyby souběžně nepůsobila v dresu současného pronajímatele ještědského areálu. Téměř to vypadá, že lidé z ANO mají nějakou variantu střetu zájmů v povinné výbavě.

Odchod statutárního náměstka primátora bude mít dohru ještě letos. Radniční tým ANO má posílit uvolněná radní z Libereckého kraje, která se kvůli tomu pozice v krajské radě vzdá. Na rozdíl od své stranické kolegyně, která je souběžně ekonomickou náměstkyní hejtmana a starostkou České Lípy i nadále. Jakoby se jedna i druhá funkce daly vykonávat levou zadní. V České Lípě už sice sílí hlasy, že by si paní starostka měla vybrat, na kterém posvícení chce sedět celým pozadím, ale nápadně se to podobá příslovečnému vrhu luštěninou na zeď.

Liberecký kraj pod taktovkou ostříleného hejtmana a s koalicí, již nepostihlo žádné vážnější zemětřesení, v prosinci dokončil třetí rok. Letos na podzim se uskuteční krajské volby, takže se bude finalizovat a dotahovat. Naštěstí je co. Silnice se opravovaly a nadále opravovat budou o sto šest, byly zachráněny nefunkční nemocnice a příprava výstavby nového pavilonu v nemocnici krajské značně pokročila. Mimo jiné. Kraj od Liberce přebral i některé rozdělané projekty, na jejichž realizaci krajské město nemá peníze ani kapacity. Jedná se například o autobusové nádraží, které předchozí radniční reprezentace dokonale zazdila. Teď jen mele pantem, jak to je všechno špatně a předstírá, že vlastně na liberecké radnici nikdy nevládla. Omyl. Účinkovala tam celé čtyři roky a hmatatelné výsledky se poctivě hledaly celý loňský rok.

Kaňkou na vcelku úspěšném krajském úsilí je aktuální problém s novým železničním dopravcem, který si popletl století a poslal na krajské dráhy šrot a personál, jenž příliš neovládá úřední řeč země, v níž působí. Tato lapálie se ale hned v lednu začala řešit a dopravce slíbil nápravu. Všichni asi tušíme, že zajišťovat železniční dopravu v hornatém Libereckém kraji s kolejemi vybudovanými za císaře pána není totéž, co práce s buzolou.

Stejně tak ale víme, že dopravce věděl, do čeho jde, k něčemu se zavázal a inkasuje za to tučný balík veřejných peněz. Takže od půlky ledna bude únosné nějaké to zpoždění, protože na ucpané koleje se musí vejít všichni. Už ale nebude omluvitelné, když lokomotiva nevytáhne soupravu do kopce, který je na trati odjakživa. Pochopitelné budou jen příčiny nenadálé a nepředvídatelné.

Jak dokáže být počasí k železniční dopravě nelítostné zjistila půlka republiky, vyjma Libereckého kraje, hned v první pracovní den nového roku. Kolem Prahy zavládla mrznoucí mlha, pokryla dráty i koleje a zkolabovalo úplně všechno. V ten samý den měli v Liberci jednání představitelé kraje s šéfem Arrivy. Zpoždění avizováno nebylo. Pan šéf asi do Liberce vlakem nejel… Jistě nemá času na rozhazování.

Celé volební období se táhl soud, v němž figuruje i hejtman. Jde o nešťastný liberecký kostel sv. Máří Magdaleny, který stihnul za čtyři roky zase o něco více zpustnout. Zatímco tiše chátral, probíraly se u soudu nejen fakta, ale i klepy a dojmy. Tady se v plné síle ukázaly některé charaktery. Nikdy jsem si o příslušnících změnařské party nemyslela nic dobrého, ale jejich účinkování u soudu a následné referování o tom, co veřejně v souvislosti s hejtmanem prohlašovali, předčilo úplně všechno myslitelné.

Asi nejsmutnějším a zároveň nejvýmluvnějším momentem pak byl fakt, že jeden z obžalovaných se konce soudu nedočkal. Zemřel. Pokud půjde všechno normálně, padne rozsudek letos. Tipuji, že kolem krajských voleb. Každopádně to bude silné téma do kampaně. Jakoby dnes záleželo na nějakých ani nevyplacených pár statisících.

Vždyť žijeme v zemi, kde premiér do svých firem hrabe veřejné peníze lopatou, nad čímž se pohoršuje jen ta tenčí polovina českého národa a čas od času i evropské instituce. Všechno marno. Výplach třetiny mozků v této zemi byl dokonán, o zbytek se postarají obskurní partaje, jež se chovají jako účelové družice nejsilnější vládní strany.

To všechno třicet let po Velkém listopadovém třesku, který jsme letos slavili. V Liberci se kolem oslav politikařilo natolik, že si opoziční partaje uřízly pořádný kus ostudy, když se nechtěly sejít s aktéry tehdejších přelomových událostí. Nakonec to bylo jedině dobře, alespoň nevznikl žádný větší problém. Nikdo k připomenutí dějů starých tři desítky let nepotřeboval lidi, kteří k moci posléze vyšplhali do zádech těch, kteří u toho, když se lámaly ledy, opravdu byli a ledacos odpracovali.

Rok 2019 je za námi. Z dvacítkového, jenž má 366 dní, jsou ukrojeny první dny a hodiny a vše se po dlouhém vánočním a novoročním volnu vrací k normálu. V pondělí se všichni vrátí do práce i do školy a začnou všední dny.

Nechť jsou vyplněny jen činnostmi, jež dávají smysl vám i ostatním.

Úspěšný celý rok 2020.

Alena Roubalová