Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Zasloužený odpočinek mezi dvěma siestami. Školáci mají letos jarní prázdniny jako úplně první v zemi

23. 01. 2021 | 5:10

Česko je opravdu země příběhů. Úžasných a obdivuhodných, ale i těch hloupých a zbytečných. Mezi ty úžasné bezesporu patří vznik Krakonoše, který zdobí náměstí v Jilemnici. Sněhová socha se tam vyskytuje každou zimu, je-li dost materiálu, už od roku 1909. Zprvu vládce nejvyšších českých hor na jilemnickém rynku stál, s přibývajícími lety ho posadili.

jilemnicekrakonos1
Foto: Artur Irma

Jilemnickému Krakonošovi se v končícím týdnu věnovala snad všechna média, takže jsme se dozvěděli i to, že ho za 112 let existence této tradice jen jedinkrát nahradila bílá socha zakladatele tuzemského lyžování Jana Buchara, a že v dobách protektorátu pán hor stál a výhružně hrozil směrem k Říši.

V tomto kontextu by mi přišlo příhodné, kdyby měl letošní Krakonoš nasazenou roušku. Tím by určitě vešel do dějin. Byl by ale kolem toho zbytečný povyk (viz. rouška na bustě TGM v Liberci o státním svátku), takže letošní novinkou jilemnické atrakce je spořádaná vesnička v bílém hávu a nižší postava vládce hor.

Chcete-li sněhového Krakonoše vidět v plné parádě, budete si muset pospíšit. Taje stejně rychle jako sníh, který tento týden připadl a obdobně rychle odtál.

Obdivuhodný je příběh studenta liberecké univerzity, který naučil včely vyrábět stínidla pro lampy s jemnou medovou vůní. Vše je detailně popsáno zde.

Na opačné straně příběhového spektra se v třetím týdnu letošního roku urodilo nepoměrně více příběhů, spíše tragikomických historek. K těm z kategorie zcela nepochopitelných patří situace, kdy do Polska autem můžete na 12 hodin bez omezení. Použijete-li ovšem vlak nebo jiný hromadný dopravní prostředek, musíte do karantény. To je čára přes rozpočet všem, kdo chtěli vyrazit na běžky na polskou stranu Krkonoš, kde mají být báječně upravené stopy a není tam takový Václavák jako kolem Harrachova či Rokytnice.

Protože se v pondělí opět rozjely vlaky mezi Harrachovem a Sklářskou Porebou, vypadalo to, že je o další volnočasovou atrakci postaráno. I proto jsem se na hejtmanské tiskovce ve středu ptala, budou-li vlaky na přeshraniční krkonošské dráze na víkend posíleny. Teď už vím, že jsem se ptala jako správný "mimoň". Netušila jsem totiž, že se sice vlakem od pondělí do Polska může, ovšem člověk poté, co jej použije, ztroskotá v nařízené karanténě. Nějak už ta omezení nestíhám sledovat... Naštěstí to lidem jedoucím s běžkami ve vlaku od Tanvaldu, k jejich údivu, řekne průvodčí, takže všichni čeští běžkaří stihnou vystoupit v Harrachově. A vlak do Polska pokračuje dál. Prázdný. Historky kategorie To nevymyslíš se nám poslední dobou množí dost hbitě.

K těm hloupým a zbytečným patří i zahrádkářská anabáze kolem liberecké Winterovky. V hledáčku médií se dlouholetá zahrádkářská kolonie zdaleka neocitla poprvé. Kolem rušení zahrádek na břehu Nisy se běsnilo už v minulém volebním cyklu. Ona ta kolonie je určena k záhubě už léta, protože v záplavovém území zkrátka nemá co dělat. Jen se dosud nenašel „hrdina“, který by záměr nejen medializoval, ale i dokončil.

Na případ plánovaného záboru zahrádek městem kvůli sem naplánovanému protipovodňovému parku upozornili po delší době liberečtí Piráti, mezi něž infiltroval někdejší zastupitel za Změnu. Pak se s povykem, leč s příslovečným křížkem po funuse (který se ale dosud nekonal) přidali i radniční změnaři. Chtějí zahrádky zřejmě zachovat, byť tam radnice chystá ona jimi vzývaná opatření pro zadržování vody v krajině. Podivné. V předvolebních dobách za taková opatření horují a chtějí si na ně z veřejných rozpočtů posílat miliony. A když jejich političtí nepřátelé přijdou s konkrétní realizací, je to zase špatně?

Osobně se mi myšlenka protipovodňového parku, tedy normálního parku s cestami, cyklostezkou a patřičným parkovým inventářem, přímo na břehu Nisy libí, stejně jako úmysl postupně udělat v krajském městě přístupné území podél řeky po celé její délce. Tomu samozřejmě padne za oběť nejen pár zahrádek s nezbytnými chatkami a komposty, ale i pestrá škála dalších staveb, jež u Nisy stojí a záměru logicky brání. Bude kolem toho ještě spousta dusna, ale právě v tomto případě by měl dostat přednost veřejný zájem.

V mnoha jiných městech je volně přístupná komunikace pro pěší a cyklisty podél řeky samozřejmostí a je mi záhadou, proč to v Liberci už dávno není. Zvlášť když tu jednu celou čtyřletku spoluvládli politicko-aktivističtí ekologové. Jenže tady se v letech 2014 – 2018 více plkalo, než makalo, a teď je velice složité skluz dohnat. Protipovodňovému parku, který zpřístupní další kus cesty kolem Nisy, a nedostupný bude jen v době velké vody, každopádně palec nahoru. Stejně jako záměru vybudovat další náplavky podél toku Nisy.

Když jsme u životního prostředí v Liberci - stotisícovém městě, které má štěstí na tak atraktivní okolí, že někomu může připadat zbytečné sunout zeleň až do centra, zastavme se u liberecké přehrady. Kancelář architektury města představila vizualizace, jak by mohl vypadat břeh s pláží. Vzniknout by tam měla opěrná stěna, která bude řešit jak promenádu, tak pláž a přístup do vody. Vypadá to pěkně, už aby to bylo.

Ve facebookové prezentaci KAM Liberec mě ale zaujala i slova, cit.: „úsilí o bezpečné zokruhování bezmotorových cest kolem přehrady a tím i naplnění jejího rekreačního potenciálu.“ Pod tím si lze představit cokoliv. Pevně věřím, že nedojde na oprášení stupidního nápadu uzavřít pro motorová vozidla Zvolenskou ulici a zopakovat chybu předchůdců této radniční reprezentace. Ta to na jednu letní sezónu zkusila a rychle hodila zpátečku.

U lidí si nijak neprospěla, protože uzavření silnice vedoucí těsně kolem přehrady udělalo víc škody než užitku. Zahustila se doprava kolem Husovky, po opuštěné silnici se lidé večer báli chodit i běhat a rybáři si museli hledat místo k zaparkování v lese.

Proti „zokruhování bezmotorových cest“ nikdo asi nic nemá, ale nelze to tupě udělat uzavřením silnice, která tam je už dobrých sto let. Protože vede těsně nad hladinou, nabízí se vybudování společné cesty pro pěší a cyklisty v lesíku lemující silnici z druhé strany, přemostění komunikace na harcovské straně a pokračování po druhém břehu. S tím logicky souvisí odstranění zákazových značek vjezdu pro cyklisty, které tam byly ještě na loni podzim a trápí to patrně jenom mě.

Končí další týden plný neuvěřitelných situací, jež jsou pro lidi už ledacos pamatující ukázkovým deja vu. Nevěřila jsem vlastním očím, když ČT24 vysílala přímým přenosem, jak se otvírá papírnictví. Zírala jsem, když stejné veřejnoprávní médium udělalo rozkošnou reportáž, jak maminky kupují dětem botičky a oblečky, aniž zmínilo, že ti, co povolili otevřít obchody s tímto sortimentem, zapomněli, že ne všechny děti jsou ty roztomilé reklamní postavičky pobíhající mezi tyčemi s předraženým zbožím.

Dítě potřebné ošacení a obutí je i ten bezmála dvoumetrový habán s nohou pětačtyřicítkou, který se už od dvanácti šatí a botí v odděleních pro dospělé.

V Jablonci rozhodli, že svůj dlouholetý problém se zajištěním městské hromadné dopravy začnou řešit už letos, aby se nedostali do úzkých, až bude nynějšímu dopravci (jezdí jen dva roky od 1. února 2021) končit smlouva. To je dobré rozhodnutí. Ten, kdo bude v Jablonci jezdit do posledního ledna 2023, tento týden představil vozidla, která na linky nasadí. Jedná se o flotilu, která si už svoje odsloužila v Německu. Byť to jsou pár let staré, ovšem patřičně do „pucu“ dané mercedesy, je zcela lichá obava, že po Jablonci bude jezdit nějaký šrot. Naopak. Budou to prověřené kusy s tyrkysovo – bílým atraktivním kabátem. Tak snad budou stejně spolehlivé jako hezké.

A když jsme zabrousili k jablonecké hromadné dopravě, nesmí zapadnout páteční oznámení, že Jablonec nad Nisou letos nezahájí plánovanou výstavbu nového dopravního terminálu s podzemním parkovištěm. Důvodem je výrazný nárůst nákladů. Především je tu ale velké riziko, že se stavbu nepodaří dokončit do poloviny roku 2023, a v takovém případě by město přišlo o zhruba dvousetmilionovou dotaci z evropských fondů. Příprava projektu bude ale pokračovat, město ho chce uskutečnit v novém programovacím období.

V kraji je to už druhý "odložený" terminál s parkhausem. Ten liberecký se v podobě, jak jej vymyslelo předchozí vedení města, nepostaví vůbec. Odborníci shledali, že jeho koncepce byla zastaralá a nevyhovující už v době vzniku, a navrhli o poznání nadčasovější koncepci Central Station.

I končícímu týdnu dominovalo očkování proti covidu, nekonečný příběh plný zmatků par excellence. Kraje s tím málem očkovací látky, co mají k dispozici, dělají co umějí a je potěšitelné, že se Libereckému kraji zatím vyhnuly aféry s papalášskými přednostními vakcinacemi.

To v nejvyšších sférách - tam to jede ve velkém. Nikdo asi nevyčítá prezidentovi, že dostal dávku, byť nesplňuje ani jeden parametr přednostního očkování. Je ale "VIP" a jde příkladem těm, co stále váhají, mají-li se nechat píchnout do ramene.

Je to ale zbytečná iniciativa, protože ve frontě na očkování se spořádaně tísní nejstarší senioři (80+), kteří musí kromě "včelky do ruky" přežít i veškerá příkoří, jež jim organizátoři hromadného očkování přichystali. Není třeba přesvědčovat přesvědčené. Skandální ale je, že vakcínu už dostali prezidentovi osobní nosiči. To jen potvrzuje všeobecně přijímaný fakt, že se nejedná o žádné osobní strážce, nýbrž o zdatné ošetřovatele z hradní eldéenky.

Hezký víkend. Pro Liberecký kraj je posledním před jarními prázdninami. Letos mají dítka z našich zeměpisných končin prázdniny jako první, oficiálně od 1. do 7. února, prakticky už od poslední lednové soboty. Takový zasloužený odpočinek mezi dvěma siestami.

Alena Roubalová