Že se soudem nařízená omluva uveřejní tak, aby se o ní nikdo nedozveděl, to je fakt ničím neomluvitelný humus

Rozhodně netvrdím, že jsem se za bezmála čtyřicet let, co pracuji v mediální branži, nikdy nikomu nemusela omlouvat, jak mi nařídil soud. Za to, co jsem napsala sama, ale snad nikdy. Vím, že v novinářské praxi se lhát nesmí. Za chyby kolegů jsem ale „pykala“ několikrát.

Pro kontext musím ve vší skromnosti připomenout, že jsem se hned po Listopadu 89, jako člověk neposkvrněný členstvím v KSČ, stala šéfredaktorkou deníku a později ředitelkou televizní společnosti. Dnes se zabývám tímto internetovým periodikem. Vypočítávám to proto, aby bylo jasné, že desítky let mohu za všechno, co se dělo, děje a teprve dít bude v médiu, jež jsem řídila či aktuálně vedu.

Nejkurióznější omluva se mi přihodila v televizní éře, kdy jedna z bývalých kolegyň udělala klasickou chybu – natočila rozhovor s "hlavou" (respondentem), která na mikrofon poněkud zkreslila skutečnost. Redaktorka takové tvrzení neověřila a synchron použila v odvysílaném příspěvku. Chyba byla na světě a člověk, o němž byla v příspěvku řeč, se nesprávně interpretovanou skutečností cítil poškozen.

Teď to přijde:

Tím „poškozeným“ byl pisálek z onoho propagandistického webu, který se v tomto týdnu musel za své zkreslení skutečnosti alias veřejné lhaní omlouvat libereckému primátorovi. Onou kolegyní byla osoba, která se později stala PR pracovnicí vůdce Změny, tedy tehdejšího „kápa“ i onoho pisálka. Dodnes se mohu pouze domnívat, že to byla schválnost, možná řízená akce...

Pak už to šlo rychle:

Pisálek nás jako televizi zažaloval a já jako statutár jeho podání předala právníkovi, přestože pochybení nebylo nikterak zásadní. Spravila by to řádně uveřejněná oprava a omluva, pokud by o to pisálek stál. Jenomže on chtěl především finanční odškodnění, takže to rovnou hnal soudní cestou.

Dočkal se. Další chybu totiž udělal náš tehdejší právník, který vymyslel, že věc nechá přeložit mimo působnost libereckého soudu, kde tehdy figurovala matka žalobce. Jenomže advokát poslal jenom žádost o přeložení k jinému soudu a tomu libereckému už neposkytl požadované vyjádření s tím, že vše bude standardně řešit až s oním přiděleným soudem mimolibereckým.

A liberecký soud konal nebývale hbitě. Protože se z naší strany ve stanovené lhůtě nedočkal vyžádaného vyjádření, vyšel žalobci vstříc v plném rozsahu. Ten samozřejmě zachrochtal blahem. Kromě omluvy a opravy, zveřejněné pochopitelně podle pravidel, se dočkal i desetitisíců korun od nenáviděného třídního nepřítele. Peníze přece nesmrdí...

A každý, kdo sleduje "ohlasy" liberecké regionální politiky, si asi umí představit, jak svou „výhru“ nad médiem z podnikatelské skupiny, kterou bytostně nenávidí, veřejně interpertoval! Byl "na koni" a vůbec mu nebylo trapné, že vyhrál jen „kontumačně“. Výhradně kvůli nechtěnému pochybení třetí osoby, která však proti podobným situacím byla pojištěná, takže později bylo kde brát.

Tak tentýž „hrdina“ se tento týden musel omluvit primátorovi, že o něm nepsal pravdu, chcete-li, že o něm na tom svém webíku lhal. Nařídil mu to soud, protože onen geroj akceptoval veřejnou omluvu, aby se vyhnul placení odškodného. K tomu se sám veřejně přiznal.

Co se stalo pak (viděno zvenku)?

Pisálek soudem nařízenou omluvu zveřejnil tak, aby ji nikdo nestihl zaregistrovat. Nebyla uveřejněna na stejném místě v listě (terminus technicus) a po dobu srovnatelnou s uveřejněním původního příspěvku, jak velí v branži zažitá pravidla. Umístil ji na web, který provozuje, a hned jí překryl řadou banalit tak, aby omluva rychle odplula co nejhlouběji do nitra propagandistického portálu, kde ji logicky nikdo nebude vidět ani hledat. 

Protože právě tuto skutečnost považuji za hodně velkou (pardon, ale žádná slušná alternativa mě nenapadá) „prasárnu“, srovnatelnou se samotným veřejným lhaním, věnuji tomu tolik prostoru.

Jak píši výše: Že se majitel či provozovatel média čas od času musí někomu omluvit, to považuji za neblahou součást naší profese. Zvlášť máte-li v redakci zaměstnance, jimž do hlavy fakt není vidět. Chybu, není-li to schválnost nebo vědomé lhaní, může udělat opravdu každý...

Ovšem že se soudem nařízená omluva zveřejní tak, aby se o ní nikdo nedozveděl, to je fakt humus, chcete-li hnus. Nedivím se proto primátorovi, že o „omluvě – neomluvě“ ve středu sepsal tiskovou zprávu a poslal ji do redakcí. Tím se o této záležitosti dozvěděla široká veřejnost, protože kromě našeho portálu o tom informoval i Liberecký deník a možná i někdo další.

Za sebe říkám jednoznačně: Kdyby pisálek dodržel pravidla pro publikování omluvy, asi bych téma rovnou opustila s tím, že je to věc mezi primátorem a propagandistickým webem. Ten čtu jen v sebeobraně a je mi upřímně jedno, co na něm jeho jediný autor páchá, netýká-li se to mě osobně nebo mých profesních zájmů. Rozhodně bych nikomu nedělala dosah. Jenomže, on to pohnojil tak amatérsky, že poškodil novinařinu jako celek, což mi nemůže být jedno!

Dodám už jen, že těch žalob a vysouzených omluv za lhaní z loňského dubna, kdy na radnici a v jejím okolí proběhly policejní manévry a pisálek horečnatě sepisoval tuny žvástů z uniklých spisů, by bylo daleko víc. Jenomže mocenské orgány lidem, které do té žumpy namočily, zakázaly mluvit a veřejně šířit svoje pravdivé verze nesmyslně kriminalizovaných skutečností. Tím je zásadně a trestuhodně ve veřejném prostoru znevýhodnily a nenávratně poškodily. 

Ale to už je docela jiný příběh. Jeho konec je tradičně v nedohlednu. Pověst v síti uvízlých je zdárně pošpiněna, cíl invaze splněn, možnost obrany nulová.

A kdo by se po desetiletích, až nařízená mlčenlivost pomine, soudil za ty v dubnu 2024 zveřejněné lži, kecy a pomluvy! Každý bude rád, že to skončilo.

Teď už jen telegraficky, co ještě přinesl ukázkově okurkový končící týden: Zhoršenou kvalitu vody má aktuálně v Libereckém kraji, byť se nikdo nekoupe, devět přírodních koupališť. Česká Lípa investuje přes léto miliony korun do oprav svých škol, největším projektem je rekonstrukce samostatné školní jídelny na sídlišti Špičák, která přijde na 44 milionů. Jinými slovy – už jen necelý měsíc prázdnin a je to tu zas.

S vyhledáváním na webu Libereckého kraje pomůže od září virtuální asistentka Elka, s hledáním jména pro chatbota pomohli lidé na sociálních sítích. Kraj původně navrhoval jména Ještědka nebo Zdislava, nakonec ale zvítězilo jméno jiné, které se objevilo v komentářích. V anketě se sešlo 374 hlasů a 62 komentářů.

Tématu jsem se věnovala v minulé Inventuře a k Elce jsem se přikláněla rovnou. Je to totiž nejčistší a nejelegantnější řešení. I když nejvtipnějším řešením by byla Sojka – ta Krakonošova, co mu velmi pilně donášela. Žalování a donášení je totiž u nás v kraji velmi rozšířená disciplína...

Užívejte druhé půlky prázdnin.

Alena Roubalová