Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který dnešní standard splňuje.

Aktualizovat

Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Po kom nese jméno Šámalka, ikonická stavba v srdci Jizerek? Připomíná hrdinství i tragédii jedné rodiny

13.01.2026 | 7:56

Mnoho běžkařů se o víkendu zastavilo u Šámalovy chaty na Nové Louce v Jizerských horách. Po kom je tento bývalý panský dům majitelů sklárny, jenž Clam-Gallasové přestavěli na lovecký zámeček, pojmenován a jak tragické i dramatické osudy jedné rodiny se k němu pojí? Historii Šámalky sepsal vojenský historik Eduard Stehlík a na svém profilu na síti X jí připomněl Radek Špicar. Přetiskujeme:

šámalka
Foto: R. Špicar, převzato ze sítě X

Odpověď je přitom možné nalézt jen pár desítek metrů od chaty, kde stojí pomník věnovaný JUDr. Přemyslu Šámalovi. Muži, jehož jméno „Šámalka“ nese, protože zde v meziválečném období často pobýval. A nebyl to host ledajaký.

Od 11. února 1919 až do 30. listopadu 1938, tedy prakticky po celou dobu trvání první republiky, totiž zastával úřad kancléře našich dvou prvních prezidentů – Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. Mimoto se za 1. světové války zapojil v čele tzv. Maffie do odboje proti Rakousku-Uhersku a podílel se tak na vzniku samostatného Československa.

Své hrdinství však Přemysl Šámal prokázal i v letech nacistické okupace, kdy stanul v čele odbojové organizace Politické ústředí. A právě v souvislosti s touto svou činností byl 26. ledna 1940 zatčen gestapem a po čtyřměsíčním věznění v Praze odeslán do Berlína, kde měl stanout před smutně proslulým Volksgerichtem. Ten by nad ním za „vlastizradu“ s největší pravděpodobností vynesl rozsudek smrti. K tomu však nikdy nedošlo.

Statečný český vlastenec a demokrat Přemysl Šámal totiž následkům prodělaných útrap v neděli 9. března 1941 podlehl. Jeho smrt však německým okupantům nestačila. V době stanného práva vyhlášeného po atentátu na Reinharda Heydricha zatkli 5. června 1942 i kancléřova syna, profesora RNDr. Jaromíra Šámala, a ještě téhož dne ho zavraždili na střelnici v Praze-Kobylisích.

Šámalka v létě.

O pět dní později si gestapo přišlo i pro Jaromírovu manželku Miladu, kterou přes terezínskou Malou pevnost odeslali do Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí“. Jejich děti, devítiletý Jiřík a pětiletá Alenka, byly připojeny k transportu dětí z Lidic a společně s nimi převezeny do tábora Rasového a přesídlovacího úřadu v Lodži. Na rozdíl od naprosté většiny lidických dětí, na něž v červenci 1942 čekala smrt v plynových autech, měli sourozenci Šámalovi obrovské štěstí.

Jako „rasově vhodní“, byli totiž vybráni k poněmčení. Šťastnou shodou okolností se navíc dostali do rodiny manželů Georga a Elisabeth Weissových ve Weinheimu u Heidelbergu, kteří nejenže dětem poskytli vzornou péči, ale také s velkým osobním rizikem informovali jejich prarodiče v protektorátu, že jsou děti v pořádku. Ty se tak po skončení války šťastně shledaly se svou maminkou, která tři roky trvající utrpení v nacistických koncentračních táborech přežila a v červnu 1945 se vrátila z Německa domů.

Moc bych si přál, aby ti, kdo zavítají k Šámalově chatě nad Bedřichovem, věděli, čí jméno toto oblíbené turistické místo nese a aby si nejen zde vzpomněli na Přemysla Šámala a jeho syna Jaromíra, kteří pro tuto zemi přinesli oběť nejvyšší. Zároveň si je myslím důležité připomínat to, co svým dětem po válce kladla na srdce Milada Šámalová: „Nikdy neposuzujte lidi podle jejich národnosti! Hranice nevede mezi národy – ta leží mezi dobrými a špatnými lidmi.“”

Text: E. Stehlík/převzato ze sítě X