Rok 2022 je světovým rokem skla. Kittelovo muzeum už v předstihu pořádá Víkend sklářského řemesla 

Spolu s Jiřinou Štrynclovou, která si zvolila Kittelovo muzeum za svoji domovskou sklářskou dílničku, jsme připravili jedinečné setkání místních sklářů z Železnobrodska a Jablonecka, kteří svým uměním ukazují krásu tohoto řemesla. Setkat se budete moci s figurkáři, navíječi i foukači.

Sklářství je staré výrobní odvětví známé již od starověku. O jeho vzniku se vedou dodnes diskuse. Nejpravděpodobnější je, že sklo bylo objeveno současně na mnoha místech. Skla v dávných dobách neměla zdaleka dnešní podobu a byla zabarvená nebo černá. Sklo se objevilo již v době první egyptské dynastie 3300 před naším letopočtem. Nálezy lahví a sklenic z roku 1900 před n. l. ukazují, že se už v této době používaly k foukání skla sklářské píšťaly. Za dobu velkého rozkvětu ve výrobě skla je považován středověk. Tehdejší benátská zrcadla z ostrova Murano jsou dodnes známým pojmem.

První skláři na našem území byli Keltové. S výrobou skla se setkali nejpravděpodobněji v severní Itálii, odkud rozšířili své poznatky i na sever od Alp. Archeologické nálezy z celého území České republiky nám dokládají, že již v 3. až 1. století př. n. l. keltští skláři dokázali zhotovovat skleněné náramky, korále a drobné šperky. Četné nálezy v keltských hradištích odhalily, jak překvapivě bohatá byla škála tvarů, barev a dekorativních vzorů. S úpadkem keltské kultury na přelomu letopočtu však na dlouhý čas zaniklo i zdejší sklářství.

Od 8. století se obyvatelé českých a moravských hradišť pokoušeli vyrábět drobné šperky a nádobky. Výrobky byly zprvu poměrně primitivní, ale s postupující dobou se zdokonalovaly. Zejména ve 13. století začali do Českého království přicházet němečtí kolonizátoři, kteří bohatě přispívali svými znalostmi o výrobě skla. Hluboko v pohraničních hvozdech zakládali mnoho nových hutí, které se zabývaly výrobou tzv. „pateříků“ – růžencových korálků. Objevovaly se první zdobné číše, poháry, konve a džbány, které však byly výsadou jen těch nejzámožnějších vrstev. V době vlády Karla IV. se zhotovovaly typické vysoké flétnovité číše, zdobené nálepy.

Novinkou bylo také okenní sklo - vitráže, které bylo určeno prakticky výhradně pro kostely, kaple.
V 16.toletí vznikla i řada skláren v Jizerských horách.  Nám asi ta nejbližší v Huti pod Černou Studnicí vznikla v roce 1548. Velký rozmach českého sklářství nastal v 17. století, a to za císaře Rudolfa II. Čechy se v té době staly střediskem sklářských umělců. Sklářské hutě vznikaly převážně v okolí hlubokých bukových lesů, jelikož bukové dřevo bylo v pecích při tavení skloviny dlouho jediným topivem. Bukové dřevo nesloužilo jen jako topivo, ale také se z něho vyráběly formy, do kterých se sklo foukalo. V 18. století se v Českých zemích rozvíjela výroba broušeného hutního neboli křišťálového skla. České sklo se v 18. století stalo sklem světovým, a to svou naprostou křišťálovostí a leskem, jímž úspěšně soutěžilo se sklem benátským. Vzkvétala také výroba tabulového skla a výroba nepravých drahokamů, korálků a perel.

V Jizerských horách se sklářské řemeslo drží dodnes. Je zde řada větších, ale zejména malých firem, které vyrábějí výrobky ze skla od nejmenšího šmelce až po velké kusy tvarovaného uměleckého i užitkové skla. Tradiční korálky, navíjené perle navlékané na šňůrky tvoří stále neodmyslitelnou ozdobu žen po celém světě. Naše vánoční ozdoby patří již i do dědictví UNESCO a stále se dají vymýšlet nové a nové tvary.

Naší akcí chceme zahájit a připomenout, že sklářské řemeslo je stále tady a nesmíme dopustit, aby zaniklo. Ve školách se stále učí, ale pouze jednotlivci u skla zůstanou. Přijďte se podívat na umění současných sklářů od těch nejmladších, až po ty, kteří se řemeslu věnují celý život.

TZ Kittelův dům/Jan Sedlák