Z chaty v Jizerkách je už roky vědecké zázemí, právě se tu kroužkují ptáci. Pro muzeum ji získal Miloslav Nevrlý
Původně nenápadná chata mezi Hnojovým domem a Pešákovnou v osadě Jizerka, která je po celý rok vyhledávaným místem turistů, slouží už řadu let vědcům ze Severočeského muzea v Liberci. Terénní přírodovědná stanice slouží jako zázemí ornitologům a badatelům, kteří se právě odsud vydávají na výpravy do místních lesů.
Chalupu liberecké muzeum začalo užívat už v roce 1961, a to díky spisovateli Miloslavu Nevrlému. Ten dokázal tehdy vyjednat převod opuštěného domu z frýdlantského lesního závodu na Severočeské muzeum.
Historie dřevěného stavení je ovšem daleko delší. “Chalupa na Jizerce stojí od roku 1878, kdy jí postavil lesní dělník Cölestin Kluge, který zde žil se svou ženou Idou, dcerou Matou a synem Gustavem,” řekla kurátorka historických sbírek muzea Jana Stěhulková. V třicátých letech minulého století se majitelem domu stal Gustav Kluge - hajný, který do horské chaty nechal zavést vodu až z rašeliniště, které později získalo jméno právě po něm jako Klugeho louka. Dům se svojí chotí obývali až do roku 1957.
Dnes chatu obývají badatelé. Půdní prostory jsou téměř nevyužité, v prvním patře je provizorní lůžko a větší část nízkého patra slouží jako odkladiště vědecké techniky, kterou si badatelé s sebou vozí. “Většinu věcí vozíme sem a zase zpátky do Liberce. Nic tady nenecháváme. Většinou jde o drobné předměty, které slouží ke kroužkování, takže jejich převoz není složitý,” podotýká ornitolog Martin Pudil.
“Zrovna dneska hodně prší, takže z kroužkování nic nebude. Zaměřujeme se hlavně na drobné ptactvo, které odchytáváme do sítí, jenže v takovém počasí by to pro sýkorky a další drobné pěvce mohlo být nebezpečné. Počkáme, jestli se počasí neumoudří,” pokračuje Martin Pudil. V přízemí si vědci zbudovali asi nejútulnější část chalupy se skromnou kuchyní, bytelným jídelním stolem, kde se ráno snídá a po práci obědvá a také jsou tady pohodlnější postele, kde se mohou v klidu vyspat.
Vždy tomu tak ale nebylo. Po koupi chalupy se museli o část vnitřních prostor vědci dělit s partou chovatelů krav, kteří žili právě v přízemí. Dobytek se nacházel ve vedlejším stavení, které dnes kvůli svojí historii nese název Hnojový dům. Poté, co se chovatelé odstěhovali, se tehdy Miloslav Nevrlý s kolegy pustil do rekonstrukce chaty s cílem přestavět ji na terénní pracoviště.
“Zaměřujeme se v současné době na problém se zimováním drobného ptactva, v posledních letech se jejich návyky mění a my se snažíme zjistit, proč tomu tak je,” alespoň částečně odtajňuje ornitolog Pudil. Okolí Jizerky v dřívějších letech zasáhla těžba drahých kovů a dodnes je to na některých místech patrné. Každopádně se v okolních lesích daří nejen drobným savcům a ptactvu. “Jsou tady i větší ptáci jako třeba jeřábi a kolegové mají několik fotopastí, které monitorují také pohyb vlčí smečky.”
V terénu tráví vědci z muzea někdy i více než týden a je to pro ně odměna za hodiny strávené v kancelářích. V nevlídném čase, jako byl ten naší návštěvy, si dlouhé chvíle krátí četbou, poslechem hudby a nebo jako mnozí z nás vyrážejí na houby.
Hlavním účelem badatelské činnosti v okolí Jizerky je ale získat co nejvíce dat o životě zdejší fauny - od celkového počtu místních pěvců až po zkoumání životních cyklů těch nejmenších obyvatel planety hmyzu. Nelze opomenout, že se chata stala základnou také pro geology, kteří zkoumají místní geologické podloží.
Text a foto Lux, historické foto: Severočeské muzeum