Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Z chaty v Jizerkách je už roky vědecké zázemí, právě se tu kroužkují ptáci. Pro muzeum ji získal Miloslav Nevrlý

23. 09. 2022 | 5:00

Původně nenápadná chata mezi Hnojovým domem a Pešákovnou v osadě Jizerka, která je po celý rok vyhledávaným místem turistů, slouží už řadu let vědcům ze Severočeského muzea v Liberci. Terénní přírodovědná stanice slouží jako zázemí ornitologům a badatelům, kteří se právě odsud vydávají na výpravy do místních lesů.

jizerkaCelek
Celkový pohled na Jizerku. Foto z www.kudyznudy.cz

Chalupu liberecké muzeum začalo užívat už v roce 1961, a to díky spisovateli Miloslavu Nevrlému. Ten dokázal tehdy vyjednat převod opuštěného domu z frýdlantského lesního závodu na Severočeské muzeum.

Historické foto: SMHistorie dřevěného stavení je ovšem daleko delší. “Chalupa na Jizerce stojí od roku 1878, kdy jí postavil lesní dělník Cölestin Kluge, který zde žil se svou ženou Idou, dcerou Matou a synem Gustavem,” řekla kurátorka historických sbírek muzea Jana Stěhulková. V třicátých letech minulého století se majitelem domu stal Gustav Kluge - hajný, který do horské chaty nechal zavést vodu až z rašeliniště, které později získalo jméno právě po něm jako Klugeho louka. Dům se svojí chotí obývali až do roku 1957.

Historické foto: SMDnes chatu obývají badatelé. Půdní prostory jsou téměř nevyužité, v prvním patře je provizorní lůžko a větší část nízkého patra slouží jako odkladiště vědecké techniky, kterou si badatelé s sebou vozí. “Většinu věcí vozíme sem a zase zpátky do Liberce. Nic tady nenecháváme. Většinou jde o drobné předměty, které slouží ke kroužkování, takže jejich převoz není složitý,” podotýká ornitolog Martin Pudil.

Martin Pudil. “Zrovna dneska hodně prší, takže z kroužkování nic nebude. Zaměřujeme se hlavně na drobné ptactvo, které odchytáváme do sítí, jenže v takovém počasí by to pro sýkorky a další drobné pěvce mohlo být nebezpečné. Počkáme, jestli se počasí neumoudří,” pokračuje Martin Pudil. V přízemí si vědci zbudovali asi nejútulnější část chalupy se skromnou kuchyní, bytelným jídelním stolem, kde se ráno snídá a po práci obědvá a také jsou tady pohodlnější postele, kde se mohou v klidu vyspat.

Vždy tomu tak ale nebylo. Po koupi chalupy se museli o část vnitřních prostor vědci dělit s partou chovatelů krav, kteří žili právě v přízemí. Dobytek se nacházel ve vedlejším stavení, které dnes kvůli svojí historii nese název Hnojový dům. Poté, co se chovatelé odstěhovali, se tehdy Miloslav Nevrlý s kolegy pustil do rekonstrukce chaty s cílem přestavět ji na terénní pracoviště.

“Zaměřujeme se v současné době na problém se zimováním drobného ptactva, v posledních letech se jejich návyky mění a my se snažíme zjistit, proč tomu tak je,” alespoň částečně odtajňuje ornitolog Pudil. Okolí Jizerky v dřívějších letech zasáhla těžba drahých kovů a dodnes je to na některých místech patrné. Každopádně se v okolních lesích daří nejen drobným savcům a ptactvu. “Jsou tady i větší ptáci jako třeba jeřábi a kolegové mají několik fotopastí, které monitorují také pohyb vlčí smečky.”

Vypadá to tu spíše jako na chalupě, ne jako na vědeckém pracovišti...

V terénu tráví vědci z muzea někdy i více než týden a je to pro ně odměna za hodiny strávené v kancelářích. V nevlídném čase, jako byl ten naší návštěvy, si dlouhé chvíle krátí četbou, poslechem hudby a nebo jako mnozí z nás vyrážejí na houby.

JIzerka nabízí v každé roční době pohledy, které nikdy neomrzí. Foto z www.kudyznudy.cz

Hlavním účelem badatelské činnosti v okolí Jizerky je ale získat co nejvíce dat o životě zdejší fauny - od celkového počtu místních pěvců až po zkoumání životních cyklů těch nejmenších obyvatel planety hmyzu. Nelze opomenout, že se chata stala základnou také pro geology, kteří zkoumají místní geologické podloží.

Text a foto Lux, historické foto: Severočeské muzeum