Jediný gondolový most v Čechách převáží turisty v Chrastavě. Přes Lužickou Nisu se cyklisté a výletníci dostanou jen svépomocí

31. 05. 2022 | 5:00

Letní slunečné dny jsou často následovány průtržemi mračen, proudy vody tekoucími z horských oblastí, zvedáním hladin řek a bleskovými povodněmi. Obrázek, na který v Libereckém kraji býváme zvyklí téměř každý rok na sklonku léta a začátku podzimu. Zabránit ničení lávek a mostů se už před lety rozhodli v Chrastavě, kde vznikl zatím jediný gondolový most v Čechách. Po letech užívání se osvědčil natolik, že i jiná města v republice koketují s tímto netradičním, ale efektivním způsobem přepravy přes řeku.

transborderTIT
Fotografie pochází z archivu architekta Martina Rajniše.

Na kolech nebo pěšky se turisté o víkendech nebo jen tak při slunečných dnech vypravují do přírody poznávat okolí Chrastavy. Přes Lužickou Nisu jim za jakéhokoliv počasí pomůže gondolový most, zkráceně transbordér.

Jde vlastně o novodobé vzkříšení starých známých konstruktérských principů. Prakticky se jedná o samoobslužný kabinkový dřevěný mostní přepravník, který využívá soustavu kladek a lidskou sílu. Na délku měří 23 metrů a stojí na hranici Liberce a Chrastavy u osady Kolonka nedaleko hradu Hamrštejn. K mostku se dostanete po modré turistické trase.

 Fotografie pocházejí z archivu architekta Martina Rajniše.

Transbordér je zkonstruován ze dřeva na betonových základech. Závěsný vozík, ve kterém se turisté dostanou na druhý břeh, je určen pro šest osob, nebo pro dvě jízdní kola a cyklisty, popřípadě maminku s kočárkem a doprovod. Konstruktéři uvádějí jeho nosnost kolem 800 kilogramů. Za jednu hodinu dokáže vozík přepravit přibližně 300 lidí. Na to, aby se vozík uvedl do pohybu, není třeba velké síly. Cestující pouze tahají za lano a kladky vykonají práci, na kterou jsou zkonstruované.

O stavbě transbordéru začalo tehdejší vedení Chrastavy uvažovat po velkých povodních v roce 2010, kdy velká voda nenávratně zničila místní lávku. Jedním z rozhodujících faktorů stavby transbordéru byl i fakt, že náklady na jeho vybudování byly značně nižší, než při pokusu obnovit lávku. Dřevěný gondolový most stál necelých 700 tisíc. Nová lávka by městskou pokladnu zatížila šestkrát tolik.

Detail.

“Je dodržena dokonalá bezpečnost, velká voda mu neublíží. Nosný prvek transbordéru je velmi vysoko nad řekou a vlastní vozíček je vyklápěcí. I toky, které stoupnou o pět nebo sedm metrů, zařízení nezničí,” zmínil při hodnocení užitečnosti stavby pro MF Dnes její architekt Martin Rajniš.

K samotné stavbě transbordéru se váže několik legend. Prvotní konstrukci dokázali zruční řemeslníci postavit během 23 dnů. Následovala ovšem další blesková povodeň na konci září roku 2010, která konstrukci odnesla. Základy stavby se musely posunout a projekt předělat. Na druhý pokus se transbordér podařilo bez problémů postavit. Tentokrát ještě v kratším čase, a to pouhých osmi dnů.

Celek.

Slavnostní zahájení provozu se konalo symbolicky 10.10.2010 v 10 hodin a 10 minut. Architekt Martin Rajniš se dokonce zřekl autorského honoráře. Použité dřevo pochází z okolních lesů. Ani po otevření se gondolovému mostu nevyhnuly porodní bolesti. Tentokrát na vině nebyla řeka, ale vandalové. Ti 23. října ukradli lano a kladku. Podle tehdejšího i současného starosty Chrastavy Michaela Canova šlo o akt pomsty a závisti. Obdobný vandalismus v následujících letech u gondolového mostu nebyl zaznamenán. Snad proto, že na most prostřednictvím kamery dohlíží chrastavská městská policie, jak je zřetelně uvedeno u transbordéru.

Shora.

Obdobné transbordéry existují v zahraničí, například v Německu. V Čechách je dlouhodobě v plánu vybudovat gondolový most přes řeku Berounku. Jen v úvahách zůstala stavba podobně unikátního přemostění v Praze místo přívozu na Císařskou louku. Zda se tak stane, zatím není jisté. Mezitím byla obnovena lávka v Troji a cesta na druhý břeh Vltavy je v léto lokalitě vyřešena.

Transbordér v Chrastavě tak prozatím zůstává jediným v republice. Přeprava přes řeku jen za pomoci vlastní síly je samo o sobě zážitek, na který turisté jistě rádi zavzpomínají. 

lux, přiložené snímky pocházejí z archivu architekta Martina Rajniše

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace