Mokřady mezi Trojmezím a Kristýnou lákají na procházku po obnovených dřevěných chodnících

Město Hrádek nad Nisou zde v uplynulých měsících kompletně obnovilo povalové chodníky, které návštěvníkům umožňují projít územím, kam by se jinak kvůli podmáčenému terénu dostávali jen obtížně. Práce probíhali postupně ve třech etapách.

Ta poslední přišla na téměř 1 milion korun.
Mokřady u Kristýny patří k místům, která mnoho lidí míjí, aniž by tušili, co se skrývá jen kousek od frekventovaných cest a oblíbeného rekreačního areálu. Přitom právě tady, v hájích mezi Trojmezím a jezerem Kristýna, se rozprostírá pozoruhodný kus krajiny s vodními plochami, mokřadními rostlinami i živočichy, kteří v podobném prostředí nacházejí své útočiště.

Právě pro svůj přírodní charakter ale bylo toto území dlouhá léta obtížně přístupné. Změnu přinesl už rok 2014, kdy zde vznikly první povalové chodníčky s odpočívadly. Ty nyní prošly kompletní obnovou. „Je to takový klidný, schovaný kout Hrádku za Kristýnou. Na rozdíl od samotné Kristýny je tam božský klid. Už před lety jsme si říkali, že by bylo hezké ten prostor zpřístupnit lidem, protože to bylo úplně nedostupné,“ řekl starosta Hrádku nad Nisou Pavel Farský.

Přístup do mokřadů zajišťují nové chodníky. Důvod, proč bylo potřeba lokalitu zpřístupnit právě pomocí povalových chodníků, je jednoduchý, poznamenal starosta: „V okolí vodní plochy je bažina, takže tam nešlo jít na procházku. Proto jsme se rozhodli vybudovat dřevěné povalové chodníky a zčásti i stezky, které lidem umožní se do prostoru dostat.“

Obnova se přitom netýkala jen samotné výměny dřeva, ale i konstrukčního řešení. Původní chodníky sloužily řadu let, přírodní materiál však v trvale vlhkém prostředí postupně podléhal opotřebení. Město proto při rekonstrukci zvolilo odolnější variantu. „Použili jsme převážně modřínové dřevo, které je pro takové prostředí vhodné, protože dobře odolává vlhkosti. Modřín má vysoký obsah pryskyřice, která ho přirozeně chrání,“ vysvětlil Pavel Farský. Nová konstrukce je navíc řešena tak, aby dřevo nebylo v přímém kontaktu se zemí a nebylo trvale vystavené mokru: „Trámy už nejsou položené nebo zakopané přímo v zemi, ale jsou zvednuté, aby na ně vlhkost nepůsobila permanentně,“ doplnil.

Mokřady u Kristýny nejsou jen zajímavým přírodním zákoutím, ale také připomínkou průmyslové minulosti Hrádku nad Nisou. Dnešní podoba krajiny mezi Trojmezím a Kristýnou je totiž výrazně ovlivněna těžbou lignitu, která zde probíhala v několika etapách od konce 18. století až do roku 1972.

Před zahájením těžby vypadalo celé území jinak. Mezi Hrádkem a Trojmezím se při pravém břehu Nisy rozkládaly rybníky a samotná řeka se vinula v meandrech. Až ve 30. letech 20. století byl tok Nisy sveden do dnešního přímého koryta, a to právě v souvislosti s rozšiřováním těžby. V prostoru mezi Žitavskou ulicí a řekou vznikly desítky štol, v nichž horníci dobývali lignit a zároveň neustále bojovali s množstvím spodní vody.
Právě tato kombinace hornické činnosti, vody a pozdějších zásahů do krajiny dala vzniknout místu, které dnes působí jako přirozená přírodní oáza. V blízkosti mokřadů se nachází i louka vzniklá rekultivací někdejší skládky, která rovněž využívala prostor po těžbě. Podle starosty Pavla Farského má proto lokalita vedle rekreačního významu i hodnotu připomínky proměn krajiny v okolí Hrádku: „Je to prostor, kde dřív probíhalo skládkování odpadu z hrádeckých firem a po těžbě tam zůstala vodní plocha. Dnes je z něj úplně jiné místo – klidné a zajímavé území, kam se lidé mohou přijít projít a vnímat přírodu.“

Zatímco areál Kristýna je spojený hlavně s letní rekreací, koupáním a sportem, mokřady v jeho sousedství nabízejí jiný druh zážitku. Obnovené chodníky otevírají prostor lidem, kteří si chtějí odpočinout od ruchu a podívat se na Hrádek nad Nisou i z jiné perspektivy.

Autor: Eva Jiříčková, zdroj: Hrádek nad Nisou v obrazech