Sté narozeniny oslavila ve Frýdlantě Gertrud Pavlíková. Dlouhověkost máme v rodině, prozradila jubilantka

Gertrud Pavlíková se narodila v Hejnicích 26. června 1921, celý život ale prožila s výjimkou studií ve Frýdlantu.

„Dlouhověkost máme v rodině, z maminčiny větve. Tam se dokonce někteří příbuzní dožili věku až 110 let. Tak snad se na tom světě také ještě chvíli potěším. Každé nové ráno, každý nový rok vítám,“ řekla s úsměvem stoletá oslavenkyně. Narodila se do smíšeného manželství, maminka byla Češka, otec Němec. V době jejího dětství se ještě mluvilo převážně německy. Gertrud si tak dodnes vzpomíná na první české slovo, které se naučila. „Byl to hrnec. A víte proč? Protože jsem byla vždycky hrozně malinká a tak mě rodiče a prarodiče často podkládali hrncem, abych viděla nebo byla vidět. A ptali se mě: „Kde máš hrnec?“ Takže opravdu hrnec bylo první české slovo, které jsem vyslovila,“ směje se.

Gertrud studovala po německé základní škole ve Frýdlantě Hospodyňskou školu v Jičíně, která byla oficiálně první českou školou v regionu. Tam se také naučila perfektně česky. „Dřív ale nebyl mezi Čechy a Němci žádný problém. Všichni jsme si tu žili dohromady a nikoho nenapadlo mít nějaké sváry kvůli národnosti nebo jazyku. To až později se to zkazilo,“ povzdechla si smutně.

Dětství strávila Gertrud v domě na náměstí za dnešním obchodem s barvami a laky, kde měli její rodiče vůbec první zdejší autodopravu Walter. Velmi ráda sportovala, provozovala gymnastiku, lyžovala, bruslila. V dospělosti pracovala přes tři desítky let jako pokladní v kadeřnictví. Celý život milovala psy. A na jaké období nejraději vzpomíná? „Asi na bezstarostné dětství a na chvíle, kdy jsem jezdila k babičce a dědovi do Hejnic. Tam jsem se měla jako v ráji,“ dodává.

Gertrud Pavlíková vychovala s manželem syna, dnes má i tři vnoučata a 4 pravnoučata.

„Je úžasné, v jaké formě paní Pavlíková ve sto letech je. Sice jí po úrazu zlobí operovaná noha a moc už nemůže chodit ven, nicméně ani přesto ji neopouští optimismus a úsměv na tváři. Ten jí ostatně zdobí s největší pravděpodobností celý život, jestli můžu soudit z medailonku, který z jejích fotografií z dětství, mládí, dospělosti i poslední doby vytvořila její rodina. Od malinké holčičky, po copatou slečnu, přes krásnou mladou ženu až po paní a babičku. Pořád se usmívala a radost ze života z ní přímo sálala. A stále sálá. Tak ať jí vydrží co nejdéle,“ uzavírá přáním starosta Frýdlantu Dan Ramzer.

www.mesto-frydlant.cz