Vědci potvrdili výskyt vzácné kočky divoké v Lužických horách. Přítomnost prokázaly genetické analýzy z vzorků srsti a trusu

Kočka divoká byla v české krajině dlouho považována za vyhynulou. Kočka divoká patří k nejvzácnějším savcům české fauny, je zvláště chráněným druhem zařazeným na Červený seznam jako kriticky ohrožený. Od kočky domácí se odlišuje kratším mohutnějším ocasem s pruhy a tupým koncem, výraznou tenkou hřbetní čárou a šedohnědým až šedožlutým zbarvením srsti. DNA z odebraných vzorků srsti a trusu prokázala přítomnost samce kočky divoké.

Objev poskytuje nové poznatky o stavu populace a významu ochrany přírodních ekosystémů. "V roce 2022 se během zimy skupince proškolených dobrovolníků Vlčích a Rysích hlídek podařilo objevit ve sněhu stopy malé kočkovité šelmy. Stopy kočky divoké bez dalších důkazů nelze jednoznačně odlišit od stop kočky domácí. Dobrovolníky však stopy dovedly do míst, kde se později kočku divokou skutečně podařilo zachytit na fotopast," uvedla Kristýna Chroboková z Hnutí Duha.

Rok 2025 přinesl zásadní posun, kdy fotopasti zaznamenaly samce Jonáše a samici Tonku, která na jaře přivedla na svět nejméně tři koťata. Analýza DNA vzorků srsti a trusu odebraných z terénu potvrdila, že Jonáš je skutečně kočka divoká.

"Nejspolehlivějším důkazem přítomnosti kočky divoké je analýza DNA, která umožňuje odlišit kočku divokou od kočky domácí, a identifikovat případné hybridní jedince. K získání vzorků slouží i neinvazivní metody, například chlupové pasti – dřevěné kolíky navoněné kozlíkem lékařským," řekla zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Na jaře se podařilo získat devět genetických vzorků, dva vzorky trusu a sedm vzorků srsti. "Protože pohyb dvou jedinců byl v oblasti hodně intenzivní, získat takový vzorek, který by neobsahoval DNA obou jedinců, se ukázalo problematické. Nakonec byl úspěšně analyzován jeden vzorek srsti z chlupové pasti a dva vzorky trusu. Všechny patřily zmíněnému samci Jonášovi. U samice Tonky, stejně jako u koťat, nebyl zatím genetický původ ověřen, jelikož dosud nebyl získán vhodný genetický vzorek k analýze," dodala Krojerová.

Kočka divoká hraje v lesních ekosystémech důležitou roli, protože její potrava tvoří zejména drobné hlodavce, což pomáhá snižovat jejich početnost. Šelma tak chrání kůru stromů a sazenic před ohryzem a zároveň omezuje škody na zemědělských plodinách.

Kočka divoká z české krajiny vymizela v 19. až 20. století, pravděpodobně jako důsledek přeměny původních lesů na smrkové monokultury, intenzivního hospodaření a lovu. Její výskyt se potvrzuje nejen v Lužických horách, ale také v Doupovských horách, na Křivoklátsku, Dobříšsku, Šumavě, v Českém a Slavkovském lese či na moravsko-slovenském pomezí. V sousedním Českém Švýcarsku byla také zachycena, avšak bez genetického ověření.

čtk