Petr Kváča: Přicházím o rok zkušenější. S Danem se můžeme vzájemně posunout

Během června ses ještě připravoval individuálně, nyní už jsi s týmem, ale zatím s ním netrénuješ. Jak ses těšil na kluky?
Už jsem z toho trochu nervózní. Zatím vystávám u střídačky, na led jsem ještě nedostal povolení. Svrbí mě ruce, nohy, všechno možné. Být doma a trénovat v posilovně, zároveň nemoct na led s kluky, je to takové divné. Každý den si radši přivstanu, ať jsem na aréně co nejdřív. Mám hokej strašně rád a moc se těším na zápasy.

S čím mezi Tygry přicházíš po stříbrné zahraniční štaci?
Přicházím primárně o rok starší, zkušenější a s novými znalostmi. Jsem nabitý energií a pomalu vyhlížím start nového ročníku.

Dáváš si za cíl to přenést i sem?
Určitě. Základem je, abych ty věci dodržoval sám, pak je teprve budu moct přenést případně na tým. Je těžké předávat někomu něco, pokud se toho sám nedržíte či tomu nevěříte.

„Jsem nabitý energií a pomalu vyhlížím start nového ročníku.“

Odchytal jsi toho méně, než jsi možná původně čekal. Jak jsi přijímal novou roli?
Ze začátku to bylo složité, všichni brankáři jsou rádi, když mohou chytat. Já navíc mám rád ty emoce po odehraném duelu. Ale prostě se to takhle sešlo a pro mě to byla část kariéry, se kterou jsem se musel smířit. Po nepovedeném začátku jsem věděl, že musím víc makat, abych jim ukázal, že si ten prostor zasloužím. Poté mi kluci z týmu začali hodně pomáhat, takže jsem se v té roli necítil špatně. Během play-off jsem to už bral tak, že se nám dařilo a vítězná sestava se logicky nemění.

V čem byla SHL jiná oproti extralize?
Na první dobrou mě napadají střelecké pokusy, za zápas jich tam je totiž o dost méně. Pamatuji si, že v mém prvním utkání na mě za tři čtvrtě hracího času letěly tři střely, z čehož jedna skončila v brance, takže jsem měl pouze dva zákroky. Jejich systém je v tomhle trochu jinak nastavený, protože se tam se střelou čeká až do fakt vyložené šance. V Česku se týmy hodně tlačí do brány a brankáři musí být o dost víc pozorní.

Dá se takhle zpětně vyhodnotit, proč ti to ve Skandinávii nevyšlo?
Já bych vůbec netvrdil, že mi to tam nevyšlo. Mám doma stříbrnou medaili a tu mi už nikdo nevezme. Sahali jsme s Rögle po historickém úspěchu, a to, co jsem se naučil, je daleko cennější, než abych o tom mluvil jako o neúspěchu.

Jak ti seděl život ve Švédsku?
Bylo to skvělé. Je to tam takové klidnější, nikdo moc nikam nespěchá. Na silnicích se jezdí čtyřicet, nikdo neblázní.

Měl jsi hned po play-off jasno, že se chceš vrátit?
Na jednu stranu to bylo těžké. Jak jsem již řekl, život tam byl skvělý, organizace byla též výborná – něco velmi podobného jako tady. Přemýšlel jsem nad tím, že bych tomu ještě jednu sezónu dal, ale nakonec jsem se rozhodl pro návrat a první varianta byla Liberec. Na druhou stranu jsem rád, že jsem zpátky a mohu své zkušenosti předávat dál.

Co nakonec definitivně rozhodlo pro tvůj návrat?
V hlavě jsem měl, že chci chytat. V mé fázi kariéry je to opravdu důležité. Manažer Rögle mi pak zpětně říkal, že šla hodně vidět má chuť k chytání, i když mi to nemohli mnohdy umožnit. Měl jsem trošku pocit, že by se to v dalším roce nezměnilo.

„Jsem rád, že jsem zpátky a mohu své zkušenosti předávat dál.“

Naučil ses za tu dobu švédštinu?
Bohužel ne. V kabině se mluvilo převážně anglicky, protože nás cizinců tam bylo dost. Nehledě na to, že většina týmů to tam má takto nastavené, že jedou převážně v angličtině.

S Danielem Králem utvoříte silnou brankářskou dvojici. Jak ty to vnímáš?
Pro klub je to jedině dobře, s Danem se můžeme posouvat navzájem. Ať už na trénincích či během zápasů. Budeme na sebe navzájem vyvíjet zdravý tlak. Rozdělení herního času už je pak na trenérech.

www.hcbilitygri.cz