Tygr proti Lvovi už za týden - ve čtvrtek 19. února: Nebudeme to brát na lehkou váhu, říká k utkání s Libercem drážďanský Andres

V Drážďanech působíte spolu se Sebastianem Gorčíkem jako jediní Češi. Jaké jsou dojmy před měřením sil s Bílými Tygry?
Moc se těším! Uvidím své bývalé spoluhráče z Čech a bude to dobré srovnání německé a české nejvyšší soutěže. Hokej bude asi trochu jiný. S Drážďany hrajeme ještě s Litvínovem, ale na Liberec se těším víc. Samozřejmě se hraje v Home Credit Areně, kde jsou podmínky o něco lepší, než v Litvínově. Bude to podle mě dobrý hokej. Trochu si připomenu český styl hry.

Budeš se tím pádem chtít proti českému týmu vytáhnout?
Asi ano, ale spíš z toho důvodu, že přijede hodně lidí z rodiny. Děda je z Bedřichova a plánuje se přijet podívat, celá výprava zase pojede z Ústí nad Labem a Děčína. Je to ale samozřejmě šance se ukázat i českému týmu. Nepůsobím v Česku už zhruba deset let, takže si to člověk aspoň trochu připomene.

Pozoruješ nicméně dění v extralize? Soutěž je letos neskutečně vyrovnaná...
Ano, sleduji ty nejlepší týmy, jako jsou Liberec, Sparta, Třinec. Hodně se mi letos líbí i Plzeň. Vyrovnanost extraligy je jen ku prospěchu hokeje. Nikdo nemá nic jistého, což je na jednu stranu pěkné. Člověk ví, že to není jen třeba o Pardubicích, ale že i spodek tabulky je zajímavé sledovat až do konce. Myslím si, že tyhle přátelské zápasy teď dávají ještě větší smysl, než by tomu bylo předtím.

Bílým Tygrům se v této sezoně daří a prezentují se velmi sebevědomou hrou. Jak je vnímáš?
Ještě v osmnácti jsem v Liberci nastupoval se Slavií, než jsme spadli z extraligy. Už tenkrát organizace šlapala, hrál se tu nepříjemný hokej. Vybavuji si třeba Branka Radivojeviče nebo Jaroslava Vlacha, který u Tygrů stále je. V Liberci to byl vždy velký fičák.

Co si z tohoto přípravného souboje můžete vzít jako tým?
Pro všechny hráče je to šance se v Liberci ukázat, zejména pro ty zahraniční. Jsme v lize suverénně poslední a vypadá to, že spadneme. Myslím si, že to pro ně může být i vstupenka do českého hokeje. Není moc jednoduché se do Čech jako cizinec dostat.

Jaký hokej od vás můžou fanoušci očekávat?
Hokej v Německu je obecně celkem nahoru a dolů. Je to tak i u nás, protože máme kanadské trenéry. Je tu hodně přečíslení, možná až moc. Záleží, jak se k tomu oba týmy postaví. Liberec je možná dominantnější mužstvo, ale my rozhodně nebudeme vyčkávat za bránou a najíždět si. Nehrajeme odstoupenou obranu, to se v Německu moc nenosí. Bude to podle mě atraktivní hokej. Spoustu kluků si hraje o triko na další rok. Nebudeme to brát na lehkou váhu, potřebujeme se připravit na zbytek sezony.

„Spoluhráčům jsem řekl, ať se na Liberec pořádně připraví.“

Ptali se tě spoluhráči z Drážďan, co mohou od zápasu očekávat?
Jasně, ptali. Proběhly i nějaké vtípky v kabině, že budu hrát konečně doma, a tak podobně. Ne každý organizaci Bílých Tygrů znal. Řekl jsem jim, ať se připraví pořádně, protože to nebude žádný „pouťák“, ale naopak velmi rychlý a silový hokej.

Fanoušci se tedy mohou těšit na velmi aktivní hokej z obou stran?
Určitě ano, podle mě bude i skvělá atmosféra. Věřím tomu, že se z Drážďan přijede podívat spoustu fanoušků. Jsme sice poslední, ale oni jsou skvělí. A neříkám to jako klišé. V Německu se fakt hodně fandí, kotle jsou tu masivní. Návštěvnost na stadionech je veliká. Myslím si, že od nás dorazí hodně fanoušků.

V Drážďanech se hodně chodí na fotbal. Přichází ale tamní obyvatelé díky tomu, že jste postoupili do nejvyšší soutěže, na chuť taky hokeji?
Musím říct, že fotbal je tu rozhodně číslo jedna, chodí se tam na atmosféru. Zájem o nás ale díky postupu vzrostl. Reklamy jsou po celém městě. Kromě jednoho domácího utkání byla všechna vyprodaná. Máme nejmenší halu v lize s kapacitou asi 4500 míst, ale zároveň moc pěkné zázemí. Hezké je to tu i pro fanoušky.

Byla to loni velká euforie, když jste postoupili do nejvyšší soutěže?
Určitě ano, člověk to cítil. Hlavně loňská sezona, kdy jsme hráli nejvyšší mety a věděli, že chceme postoupit. Hráli jsme dobře a vyhrávali, což fanoušky chytlo ještě víc. Velké byly i oslavy po sezoně, ani jsem to nečekal. Myslel jsem, že jen pojedeme autobusem, vylezeme na pódium a bude to jen tak. Ale přišlo hodně lidí a bylo to fakt velké a pěkné. S nadšením se vstoupilo do téhle sezony a i přesto, že prohráváme, jsou lidé nadšení a stále fandí.

„Postup do nejvyšší německé soutěže jsem vnímal jako zadostiučinění.“

Byl to pro tebe osobně jeden z nejsilnějších momentů kariéry?
Vnímal jsem to jako takové zadostiučinění. Není jednoduché vyhrát celou soutěž. Ať už je to první, nebo druhá liga. Člověk navíc věděl, že zůstane v kádru a má šanci hrát konečně nejkvalitnější hokej. Liga je tu na opravdu vysoké úrovni a na to jsem se těšil. Není to o tom, že bychom si tady chodili jen zahrát.

Myslíš si, že je v Česku německá liga stále podceňovaná?
Určitě ano. Hokej je tu kvalitní a když se podíváte na organizace jako Mnichov, Berlín nebo Ingolstadt, tak jsou to kluby s velkými stadiony. Když na ně člověk vstupuje, tak je to pomalu jak v NHL. Chodí sem na show klidně osmnáct tisíc lidí, což není jen tak. Myslím si, že to v Čechách docela podceňujeme. Když se podíváte třeba na krok Liama Kirka, který odešel z Litvínova do Berlína, tak sem rozhodně nezamířil jenom tak. Je to jiný hokej, na rozdíl od Čech se tu tolik nebrání a není to tolik orientované na výsledek. Hraje se víc otevřeně, pro fanoušky. Ty nejlepší týmy si to ale samozřejmě umí pohlídat.

V této sezoně sis navíc zahrál i pod širým nebem na stadionu fotbalových Drážďan a navrch ses také radoval z gólu. Jaký byl tohle zážitek?
Bylo to moc pěkné. Pod širým nebem jsem hrál podruhé, jednou ještě v druhé nejvyšší soutěži v roce 2020, kdy tu hrála i Sparta s Litvínovem. Teď to bylo s Berlínem jako východoněmecké derby a byla to fakt pecka. Navíc vyšlo i dobré počasí, kdy byla zima tak akorát a trochu posněžilo. Dorazilo asi 35 tisíc lidí, takže to byl pěkný rachot.

Když se přesuneme k tvé hokejové cestě, tak ta byla poměrně specifická a vedla přes Slavii, Finsko a Francii až do Německa. Proč ses rozhodl pro tuto trasu?
Když jsme se Slavií spadli z extraligy, tak jsem tam měl ještě tříletý kontrakt. Další sezonu jsme bojovali o postup, což nevyšlo a pro mě to na Slavii byla konečná. V Čechách pro mě bylo těžké přestoupit do jiného týmu z důvodu nutného uhrazení mých tabulek. Byl jsem v každé mládežnické reprezentaci, měl jsem extraligové starty, takže cena za mě byla vysoká. Na doporučení tehdejšího agenta jsem šel do Finska, ale bylo to tam pro mě náročné. Pak jsem se vrátil, jenže o mně po tom roce nikdo nevěděl a kvůli tabulkám nebylo jednoduché někam přestoupit. Zvolil jsem variantu Francie.

Co bylo specifické na tamní soutěži?
Výjimka na tým byla pro deset cizinců a nebyli tam tolik kvalitní. Chodili tam z ECHL (East Coast Hockey Leauge, třetí nejvyšší zámořská soutěž, pozn. red.), takže ta úroveň nebyla taková. Každé mužstvo tam mělo kvalitní dvě lajny. Já měl štěstí, protože mi bylo 21 let a jako cizinec jsem mohl hrát veškeré situace a celkem se mi dařilo. Neobvyklý, ale pro mě pozitivní krok, protože jsem mohl hrát nejvyšší soutěž. Ta úroveň sice nebyla taková, jaká je v extralize, ale zároveň nebyla nižší, než v české první lize. Kluby jako Grenoble nebo Rouen, které hrají Champions League, jsou kvalitní organizace.

Potom přišel přesun do Německa. Dá se říct, že vzhledem k tomu, že zde hraješ již sedmou sezonu, ti tamní prostředí sedlo nejvíce?
Určitě ano. Jak já, tak moje žena a rodiče pocházíme z Ústí nad Labem. Když jsme se přesunuli do Drážďan, měli jsme to domů kousek. Málokdo se v hokeji může takhle přiblížit domovu, je to ohromné štěstí. Společně s podmínkami, které tu máme, je to super.

„Možnost dohrát kariéru v Česku? Určitě by mě to lákalo.“

Zároveň jsi tam kromě českého získal i německého občanství. Proč ses tak rozhodl?
Napadlo to mého agenta, protože dědeček byl Němec. Když jsem se dostával z Francie, tak mi volal trenér z Lausitzer Füchse (tým druhé nejvyšší německé soutěže, pozn. red.), že by o mě měl zájem, protože jsem pravák a líbí se mu, jak hraji. A že můžu sezonu začít jako cizinec a jestli nemám šanci získat i německé občanství, protože by to pro klub bylo velmi výhodné. Ve druhé německé soutěži je totiž výjimka jen na čtyři cizince.

Co ti obecně do kariéry dala tvá zahraniční angažmá?
Když jsem byl v Čechách, tak jsem nad některými věcmi moc přemýšlel. Člověk se tímhle ještě víc osamostatní, naučí se jazyky a pozná mentalitu jiných národností. Víte, jak se chovají Kanaďané, Američané nebo Francouzi. My jako Evropané máme mentalitu hodně podobnou, na rozdíl od zámořských kluků.

Lákala by tě do budoucna možnost dohrát kariéru v Česku?
Představa je to hezká, ale všechno je to o podmínkách. Abych se netahal s rodinou a dítětem bůh ví kam. Ale určitě by mě to lákalo. Pořád jsem v Čechách doma.