Hvězda letošního adventu a Vánoc vyšla, není betlémská, ale divadelní, Příběh o narození Páně září v Malém divadle DFXŠ v Liberci

Rodinné vánoční představení, které Divadlo F.X. Šaldy v Liberci nemělo na repertoáru 30 let, je v nejlepším smyslu toho slova dílem kolektivním, přičemž ukazuje mnohostrannost kumštýřského nadání herců liberecké činohry, protože někteří z nich nejen hrají, ale i velmi slušně zpívají a hrají na různé nástroje, což platí zejména o Ondřeji Kolínovi, Filipu Jášovi, Stavrosovi Pozidisovi, Elišce Jansové, Bohuslavě Maršíkové a Lucii Šlajchové.Ondřej Kolín koledy také zaranžoval a Eliška Jansová během představení vystřídá čtyři nástroje včetně dud. Jana Stránská zase kromě Hvězdy a dalších tří rolí v programu figuruje jako autorka pohybové spolupráce. Kromě Václava Helšuse (Bůh), Jany Hejret Vojtkové (Marie), Tomáše Váhaly (Josef) a již zmíněné Elišky Jansové s Jakubem Kabešem hrají ostatní více rolí. Z těch dosud nejmenovaných to jsou Eva Goldmanová, Kateřina Kornhäuserová, Štěpánka Prýmková a Martin Polách.Představení dodává na objemu nejen zvukovém účast dětí ze sboru Severáček, který zde nefunguje jako statický naškrobený soubor v pozadí, ale jako živý organismus, kdy děti zpívají i hrají zvířata. Silvie Langrová, vedoucí souboru, navíc s herci divadla všechny koledy nakorepetitovala a nazpívala. Myslím, že účast Severáčku je přínosem nejen po umělecké stránce, ale bude fungovat i ve vztahu k dětským divákům, kdy děti v publiku určitě zaujmou vrstevníci na prknech, co znamenají svět.Komedie o narození Páně měla premiéru 2. prosince a několik dalších repríz je naplánováno až do 28. prosince. Malé divadlo DFXŠ v Liberci má v úmyslu představení uvádět touto dobou každý rok. V této divadelní sezóně budou mít diváci šanci hru vidět kromě vánočního času ještě jednou, a to 21. června v rámci divadelního festivalu.Ač zpravodajská média inscenaci většinou charakterizují množstvím čtrnácti koled a inspirací českým barokním divadlem, nenazval bych tento kus zpěvohrou a ano, příběh je archetypální, nicméně text obsahuje velmi současné prvky a Betlém je umístěný do Jizerských hor. Ostatně i o tom jsme si povídali s Kateřinou Duškovou, režisérkou Komedie o zrození Páně, během krátkého rozhovoru.Představení uvidím až za chvíli, ale již mě velmi zaujalo tím, že některé reprízy jsou téměř vyprodané, ač se o hře mnoho neví. Jak si to vysvětlujete v dnešní době, kdy ceny letí vzhůru a lidé šetří, kde se dá?

Jsem přesvědčená, že na Vánoce lidi nechtějí jen shánět dárky a uklízet byty, ale chtějí se sejít a třeba spočinout nad příběhem o nadějí a zrození světla.V záhlaví hry je jako autor uvedený Jan D. Klejch. Já toho pána hledal na googlu a překvapivě jsem o něm nic nenašel. Kde žil, kdy tvořil?

Říkáme, že to je česká barokní hra nalezená na půdě jedné roubenky před demolicí…
… tady s dovolením paní režisérku přeruším, zkuste si autora vyhledat sami. Nápovědu naleznete v programu představení.Kolonka Dramaturgie obsahuje tříčlenný tým, což není zcela obvyklé…

Rozhodli jsme se vytvořit rodinné představení a s Jiřím Janků a Lenkou Chválovou máme za sebou práci na Legendě z Mlžných hor. Vojtěch Balcar je student dramaturgie na JAMU, který je zde na stáži. Dělal nám jakousi supervizi zvenku, supervizi z řad mladého publika.Proč inspirace českým barokem?

Já hry českého baroka velmi ctím a miluji, protože se dotýkají základních důležitých věcí. A současně si říkáme, že je třeba se smát sami sobě, takže součástí té inscenace je i humor a odkazy do současnosti.Jak to jde dohromady s barokním hávem?

Barokní háv respektujeme se vší úctou. Vycházíme z lidového barokního divadla, které má v Jizerských horách bohatou historii. Inspirovali jsme se zvykem, který již zanikl, ale ve sbornících je zmiňovaný. Bylo to chození s betlémem v krabici připevněné na zádech. Bylo to takové miniaturní divadlo. Zahrál se loutkový příběh, zazpívala koleda a odnesla výslužka. To je hybný moment, ze kterého to celé vzniklo.Kdy Komedie o narození Páně vznikla?

Psali jsme to v horkých dnech srpnových a myslím, že se to na tom trochu odráží, i když jsme výtvarníka Pavla Koledu donutili, aby nám na jevišti vyrobil jakousi iluzi zasněžené krajiny. Ta sice již dávno u nás není realitou, ale snad si diváci užijí aspoň na tu hodinu a půl iluzí zasněžených Jizerských hor.A co vánoční atmosféra?

Pouštěli jsme si vánoční filmy a koledy. Je to můj třetí vánoční text a všechny jsem psala v srpnu. Vánoční věci se vždycky píší v srpnu.Jsou režiséři, kteří pracují řekněme direktivním způsobem a jsou režiséři, kteří při zkouškách dávají prostor hercům, do jaké skupiny patříte vy?

Já, když pracuji s herci, tak jim vždy ponechávám prostor. Mě vlastně na té práci asi nejvíc baví spolupráce, ne když mám direktivně říkat, co má kdo dělat. Mě vždy nejvíc baví, co přichází z jejich strany. Je to společná práce.V tomto případě to vlastně naznačuje již program...

Ano. Například musím zmínit, že o nové aranže koled, ať již českých, nebo zahraničních, objevuje se tam francouzská koleda, polská koleda, se postaral Ondřej Kolín, herec činoherního souboru. Kapela bude živá, hraje především Eliška Jansová, Filip Jáša, Stavros Pozdis a Ondřej Kolín. Přesto, že jsou činoherci, jsou úžasní muzikanti. Ti mají také velký tvůrčí podíl na představení. A přidala se k nám Silvie Langrová, která s našimi herci všechny koledy nakorepetitovala, nazpívala a ve finále nám půjčila patnáct dětí ze Severáčku.Ve video upoutávce na představení zvete diváky na zážitek nejen kulturní, ale i kulinářský, budete nabízet vánoční cukroví a horký nápoj. To si ten svařák nebo punč budu moci popíjet během představení?

Punč se bude nabízet o pauze. Ráda bych, aby diváci mohli popíjet i během představení, ale znamenalo by to, že bychom museli zúžit hlediště a to by se nám tam těch rodin moc nevešlo.Také byste byli rádi, kdyby si diváci některé koledy zazpívali s herci. Řekla jste ale, že máte i koledy zahraniční...

Co si chceme s diváky zazpívat na úplném konci představení, jsou notoricky známé tři koledy. Ale pro ty, kteří si nebudou jisti slovy, budou na židličkách připraveny texty. Samozřejmě, když se k nám lidé přidají i během představení, budeme jenom rádi.Rodinné představení musí být podle mě náročné pro herce i pro autory. Přece se jinak píše a hraje pro dospělé publikum a jinak pro publikum dětské. V tomto případě to musí oslovit, pobavit všechny ...

Já si to nemyslím. Když hrajete pravdivě, když je to pravda, když vy sám si hrajete, tak strhnete pozornost jak dospělého člověka, tak malého dítěte.
A psaní musí hlavně bavit vás. A my jsme se tím psaním s Jiřím Janků vlastně bavili. A myslím, že když z toho máte vy radost, tak se najde přinejmenším pár lidí, kteří z toho budou mít taky radost. V divadelnících je duše dětská, protože jinak by tu práci dělat nemohli. Tím pádem jsme možná pro děti taky zajímaví. Měli jsme tu i tříleté dítě a zvládlo to, já bych se toho nebála.

Děkuji za rozhovor                              Text a foto Mad, podklady Darka