Ivan Vastl si splnil sen, v Rynolticích otevřel novou špičkovou moštárnu pro zahrádkáře

Uvnitř čerstvě vymalované místnosti, kdysi sloužící k úplně jinému účelu, stojí zbrusu nová moštovací linka. Jablka jsou dvakrát mytá, před očima zákazníka putují do drtičky a drť je následně lisována kolonou válců. Produkt je pak pasterován při 70°C a plněn do plastových „vemen“ s výčepními kohoutky, která znáte z krabicových balení vín. Chcete-li, můžete si koupit i krabice a přátele pak obdarovat profesionálně zabaleným 100% moštem vlastní výroby. Na pasterovaný mošt dává moštárna roční záruku. Nepasterovaný mošt vám v ledničce vydrží asi deset dní, jinak začne do dvou, tří dnů kvasit. Zajímavý není jen proces přeměny kulatých plodů na tekutinu, ze které skáčou vitamíny a další lidskému organismu prospěšné látky, ale i historie vzniku tohoto malého provozu. Takže s Ivanem Vastlem, majitelem rynoltické moštárny, začínáme rozhovor, několikrát přerušený příjezdy a odjezdy zákazníků, návratem do let devadesátých.

Red.: Když jsme si domlouvali schůzku, avizoval jste, že zajímavá je nejen linka, ale i geneze nápadu. Jak to tedy bylo?
I. V.: Začínal jsem jako učitel. V roce 1991 jsem se stal ředitelem ZDŠ Na Perštýně v Liberci, ale pak jsem se názorově rozešel s nadřízenými, což dopadlo tak, že jsem se osamostatnil. A protože jsem do té doby působil ve školství, založil jsem společnost ABCD Služby školám s.r.o., která se zabývala obchodováním s nábytkem pro školy. Firmu jsem úspěšně provozoval dvacet pět let. Nakonec jsem z té práce již byl dost unavený. Byla to úspěšná firma, vše klapalo, ale prostě to už chtělo změnu. Odešel jsem na konci zimy 2019.

Red.: A tou změnou byla moštárna Rynoltice?
I. V.: Ano, rozhodl jsem se, že když bydlím na vesnici, splním si životní sen a pořídím si moštárnu.  

Red.: Jak dlouho se buduje takováto moštárna?
I. V.: Vybudování trvalo asi půl roku. Prostory, které vidíte, byly zdevastované, musela se vyměnit okna, kompletně nové je obložení, dlažba. Uvnitř se vlastně vše muselo rozbourat a nově postavit. No a když to bylo hotové, dovezla se technologie a mohlo se začít moštovat.

Red.: Od kdy tedy fungujete?
I. V.: Fungujeme teď od září. Je to naše první sezóna. My o spuštění původně přemýšleli již od minulé sezóny. Naštěstí nebyla žádná úroda, protože bychom to stejně nestihli. Podcenili jsme totiž nutné stavební úpravy. 

Red.: Jaká je vaše cílová skupina?
I. V.: My se zaměřujeme na malé zahrádkáře, nikoliv na velkopěstitele. Chceme, aby k nám chodili hlavně lidé, kteří mají radost z toho, že se zužitkuje jejich ovoce, že ho nebudou muset vyhodit. Takže k nám jezdí třeba lidé s kárkou nebo s tím, co se jim vejde do auta. Největší množství, co jsme od jednoho zákazníka zpracovávali, bylo asi 600 kg. Naše zákazníky nezajímá jen cena, ačkoliv ta je pochopitelně také důležitá. K nám chodí lidé, které zajímá ten proces, kteří chtějí na vlastní oči vidět, co se s jejich ovocem děje. To je naše cílová skupina.

Red.: Moštárnu propaguje jen její web. Na průjezdu Rynolticemi jsem neviděl žádný váš reklamní poutač, nenápadné áčko máte až zde u odbočky. Uvažujete o nějaké další propagaci?
I. V.: Jsme docela aktivní i na Facebooku. O další propagaci uvažujeme až pro příští sezónu. Momentálně nás limituje pasterizér, takže pro příští sezónu uvažujeme o nákupu jednoho, možná i dvou pasterizérů.

Red.: Když jsem se před kamarádem zmínil, jakou reportáž jedu dělat, velmi živě se zajímal o to, zda a za kolik pálíte. Nevím, jak ho ta asociace mezi moštárnou a palírnou napadla, ale když se dívám na odpad po lisování, napadá mě, že by bylo zajímavé nechat ho zkvasit a vypálit z něj nějakou jablkovici…
I. V.: Možná by to šlo, ale to by o surovinu musela mít napřed zájem nějaká palírna. Ale osobně si myslím, že když je velká úroda, je lepší pálit přímo z jablek. Mimochodem, palírnu má bratr. My jsme dvojčata, tak si nás lidé občas pletou. Někteří lidé si k němu dávají zkvašený mošt vypálit.

Red.: Jak tedy nakládáte s odpadem? Opravdu mi přijde, že by se dal využít.
I. V.: Vylisovanou drť jsme nabízeli různým chovatelům. Bezúspěšně, nikdo ji nechtěl. Něco si odvezli jen myslivci. Máme ale smlouvu s firmou, která to vozí do kompostárny. 

Red.: Moštárny často nabízejí vlastní produkty. Ani vy nejste výjimkou, nabízíte surový i pasterovaný mošt, několik druhů rybízových vín a sušené ovoce. Kde získáváte surovinu?
I. V.: Máme svoje sady, jeden je za lesem ve Lvové, další v Kravařích na Českolipsku. Takže i to byla motivace, proč jsme si moštárnu pořídili. Vyrábíme také ovocná vína, protože máme i hodně rybízu a pro svoji spotřebu jsme je vyráběli již čtyřicet let. Takže zkušenosti byly, a tak jsme je začali produkovat ve velkém. 

Red.: Konkurence v oboru je poměrně vysoká, moštáren jsem v Libereckém kraji na první dobrou nalezl asi osm. Přitom jen za dobu, co spolu hovoříme, obsluhujete již třetího zákazníka. Jak si ten zájem vysvětlujete?
I. V.: Sázíme na to, že naše technologie je jedna z nejmodernějších a nejhygieničtějších v kraji. Je to špičkové zařízení. Vše je z nerezi, vše je stále čištěno. Největší radost mám z lidí, kteří když odcházejí, jsou hrozně spokojení. Prostě se snažíme chovat se k lidem hezky, snad nám to vyjde.

Děkuji za rozhovor           Text a foto Mad