Kunst Hala v Kateřinkách hostí další hvězdu, Jiřího Davida, autora neonového Srdce na Pražském hradu

Kunst Hala, sídlící v industriální budově na pravém břehu hlubokého údolí Černé Nisy, tedy v místě, kde byste nehledali ani hospodu, natož galerii, je vlastně pokračováním a rozšířením myšlenky Kunst Koutu v restauraci Labský zámek na libereckém Tržním náměstí. Na rozdíl od Kunst Koutu, který má k dispozici opravdu jen kout pro pár obrazů, disponuje Kunst Hala prostorem umožňujícím i konání poměrně velkých výstav. Vzniku Kunst Koutu a Kunst Haly jsme věnovali obrazovou reportáž, tak jen připomenu, že za projektem stojí režisér, pedagog a kurátor Martin Dostál, výtvarník David Hanvald, designer a pedagog Tomáš Rýdl, fotograf Jiří Jiroutek a designér a spolumajitel firmy Interier - O Jakub Šulc, která propůjčuje Kunst Hale prostory.Do jakékoliv škatulky těžko zařaditelný výtvarník Jiří David pochází z českého severu. Narodil se roku 1956 v Rumburku. Tento absolvent pražské AVU patří od osmdesátých let k největším představitelům české tak zvaně postmoderní generace umělců. Je například jedním ze zakladatelů skupiny Tvrdohlaví. „Jiří je jeden z v současnosti nejdůležitějších umělců u nás a my sem chceme vozit špičky a dělat tu výstavy špičkových osobností, takže ta volba byla jasná,“ vysvětluje kurátor výstavy Martin Dostál.Davidovo jméno je známé i kulturní dění nesledující veřejnosti díky jeho výrazným počinům ve veřejném prostoru. Nejvíce medializované zatím bylo Srdce, neonový objekt instalovaný na Pražském hradu v závěru prezidentování Václava Havla. Jiří David je i vysokoškolský pedagog a podle mých informací bude hostovat na Technické univerzitě v Liberci.Výstava v Kateřinkách ukazuje průřez Davidovy práce od poloviny 80. let až do současnosti, přičemž jádro tvoří díla posledního desetiletí. „Obrazy vybíral Martin Dostál a já, když jsem viděl, které vybírá, tak jsem to doplnil ještě o část jedné mé výstavy, která se mi právě vrátila domů, a mně přišlo zajímavé to propojit,“ vysvětluje Jiří David.Název expozice je poněkud kontroverzní a těžko si jej lze představit v kontextu oficiálnější instituce, například libereckých Lázní. Kurátor výstavy Martin Dostál to na vernisáži glosoval slovy: „Výstava se jmenuje Chcát proti větru. Ale neprší a nefouká vítr, takže ta výstava je dnes naprosto bezpečná. Nikomu nehrozí žádná újma.“ Jiří David provokující název vykládá takto: „Chcát proti větru může znít vulgárně nebo nepatřičně, ale je to spíš metafora pro to nevyrovnávat se s nějakým aktuálně obdivovaným trendem. Je to o vnitřním vzdoru, který člověk pociťuje celý život vůči formě, vůči obsahu, vůči prezentaci umění.“Někomu se může zdát, že dostat Jiřího Davida do brownfieldu zastrčeného kdesi v údolí Černé Nisy, industrializovaném za průmyslové revoluce, musel být opravdu husarský kousek. Kurátor Martin Dostál to skromně vyvrací: „Jako všechno, tak i umění funguje na určitých individuálních vazbách. Já s Jirkou spolupracuji již tři desítky let, takže ho sem dostat žádnou práci nedalo a ukazuje se, že zdejší prostor je pro vystavení jeho děl velmi dobrý.“„Jsem rád, že vystavuji v tomto kraji, protože já ze severu Čech pocházím a je to pro mě ne snad nostalgický návrat, ale připomenutí si vnímání světa, které člověk získává v prvních sedmi, osmi letech života,“ říká Jiří David a pokračuje: „Pocházím z Dolní Poustevny. Tam porodnice není, takže jsem se narodil v Rumburku na pohovce v čekárně dřív, než to doktor stačil vyřešit. V té Dolní Poustevně také stála továrna podobného typu jako tato a já tak mám v paměti zasunuté tyto stavby pohraničí.“ Takže i to byl jeden z důvodů, proč David přijal možnost na severu uspořádat další autorskou výstavu. Před lety již vystavoval v Kryštofově Údolí.Než se do Kunst Haly vypravíte, má pro vás Martin Dostál vodítko, jak k vystaveným obrazům a objektům přistupovat: „Jiří využívá možnosti čerpat cokoliv odkudkoliv, plně využívá možnosti si sahat fragmentálně na různé situace osobní, společenské, živočišné, existenciální, válečné a tak dále. Z nich vytváří mix představ a obrazových fragmentů. Někdy to je více obrazů jednoho tématu, ale většinou to jsou shluky fragmentů, které pak vytvářejí ty obrazy. A vy se na ten obraz můžete dívat a přecházet od jednoho motivu ke druhému a interpretovat je na základě vlastní zkušenosti. Některé velké obrazy jsou v podstatě jako televizní seriál. Je to to umění, které má smysl. Není to jen o tom, že někdo namaluje obraz, ale vrství se tam další významové možnosti vnímání a samozřejmě i vnímání sebe sama. Jiří ve svém vývoji neposouvá jen sebe, ale i estetiku obecně.“A jak svůj vývoj za období zmapované v Kunst Hale vidí umělec? Jak se liší Jiří David před desti, dvaceti lety od Davida dnešního? „Tak v každém případě se liší zkušeností, která přes všechny neustálé obměny zůstává. Dříve jsem býval neoblomný, razantnější. Dnes bych řekl, že jsem smířlivější. Nejen v umění, ale celkově. Mám v sobě větší klid než před deseti, dvaceti lety,“ uzavírá Jiří David.23. října v Kunst Hale proběhne komentovaná prohlídka výstavy a kino Varšava promítne hodinový dokument Martina Dostála o Jiřím Davidovi z roku 2016. Přes zimu bude nevytápěná Kunst Hala zavřená. Na jaře se ale můžete těšit na tematickou výstavu děl umělců nejen z českého severu a pak možná na Tomáše Císařovského, ale nepředbíhejme.

Text a foto Mad