Když se chlapi sejdou v inspirující hospodě a slovo dá slovo, může z toho vzniknout nejen Kunst Kout, ale i Kunst Hala
Na mapě Liberce si vyznačte nový výstavní prostor. Nachází se v jednom z industriálních komplexů ve střední části Kateřinského údolí (Kateřinská 135) u autobusové zastávky Janův most.
Inspirující hospodou byl liberecký Labský zámek, mimochodem nedávno zrekonstruovaný podle návrhu architekta Petra Stolína. A těmi chlapy byli zpočátku režisér, pedagog a kurátor Martin Dostál, výtvarník David Hanvald, designer a pedagog Tomáš Rýdl a fotograf Jiří Jiroutek. Pány u dobře načepovaného piva napadlo vytvořit v hospodském salónku Kunst Kout, miniaturní výstavní prostor tak pro tři díla. To se záhy povedlo zrealizovat. Kunst Koutem zatím prošli tři umělci, momentálně zde visí Tomáš Císařovský.
Pak se ke čtveřici přidal Jakub Šulc, designer a spolumajitel společnosti Interier – O, která má v pronájmu industriální prostory v Kateřinkách (MAPA). „Vzniklo to tak, že chodíme pít do jedné hospody, tam co je Kunst Kout. Mně to bylo strašně sympatický, jen jsem si říkal, že ten kout je velmi komorní. Visí tam tři obrazy a to je přece škoda. A protože my měli k dispozici určitý prostor, tak jsme ho poskytli,“ vzpomíná na genezi nápadu Jakub Šulc.
Pro tým Interier – O to bylo přirozené rozhodnutí. Jakub Šulc pokračuje: „Zabýváme se řešením interiérů, takže nás zajímá jak privátní, tak veřejné prostředí, kde lidé žijí. Tím pádem nás zajímá i umění, obrazy, sochy... Já k tomu vždycky inklinoval, takže vznikla takováto pěkná spolupráce.“ Až k bývalé fabrice přijdete, asi ve vás komplex vzbudí dojem, že Kunst Hala je obrovský sál, ve kterém kdysi stávaly desítky strojů. Tak tomu není, ale výstavní plocha je přesto úctyhodná, umělci mají k dispozici asi 200 m2. K zavěšení obrazů byl vymyšlen speciální závěsný systém, podtrhující charakter industriálního prostoru. Popisky k exponátům jsou psány tužkou přímo na zašlé zdi.
První výstava měla být již loni na podzim. Z důvodů, které netřeba rozebírat, byla přesunuta na červen. „Navrhl jsem, ať začneme výstavou, která by měla vazbu na Liberec a Liberecko. Geograficky dejme tomu od začátku Lužických hor po začátek Krkonoš. Nazval jsem to Liberecká smršť a pojal jsem do ní umělce, kteří jsou nějakým způsobem spojeni nejen s Libercem, ale i s širším okruhem, prostě umělci, kteří do zdejšího prostoru nějakým způsobem patří,“ říká Martin Dostál, kurátor Kunst Haly.
Svými díly do Liberecké smršti přispělo 24 umělců a kurátor Dostál spokojeně konstatuje: „Nikoho, kromě jedné umělkyně, jsme k účasti nemuseli přemlouvat. Tou umělkyní byla Magdalena Jetelová, kterou nakonec přesvědčila Jana Kasalová.“ Perličkou je, že kromě umělců českých přispěl i liberecký rodák Markus Lüpertz, jedna z nejznámějších postav současné německé výtvarné scény.
Slavnostní otevření nové industriální galerie, spojené s vernisáží Liberecké smršti, si nenechaly ujít kromě řady umělců i osobnosti kulturního života Liberce a Libereckého kraje. Hejtman Martin Půta byl stručný, ale jako vždy výstižný, když prohlásil: „Ten nápad, že někdo poskytne prostory na takovou věc, je skvělý a věřím, že autoři jsou odhodlaní to i nadále dělat bez veřejných peněz.“
Květa Vinklátová, krajská radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch, snahu hodnotila podobně: „Je to alternativa k tradičním prostorám a jsem za to moc ráda. Každý kulturní prostor, každá galerie je dobrá. Je dobře, že je to trochu stranou a že si za tím, co lidi chtějí vidět, musí dojít.“
„Myslím, že Kunst Hala vznikla naprosto přirozeně a že bude zapadat do portfolia míst, kde se ve městě prezentuje kultura,“ říká Pavel Hlubuček, ředitel Oblastní galerie Liberec, a dodává: „Řada zde vystavujících umělců již u nás výstavu měla a těším se na další spolupráci s řadou z nich i s dalšími umělci, které jsem tu dnes potkal.“
Galerie je zatím přístupná jen po předchozí telefonické domluvě. Výstava není přímo prodejní, nicméně v případě zájmu je možno se obrátit na umělce. Liberecká smršť potrvá do 17. září a na podzim bude následována ještě jednou výstavou.
Další plány odhaluje Jakub Šulc: „Chceme pořádat jednu až dvě výstavy ročně, protože tyto prostory se nedají v zimě vytopit. Takže přes léto by tu měla vždy probíhat nějaká výstava, a když se stihne ještě něco na podzim, tak jedině dobře. Že by se tu mohly konat i jiné přidružené akce, je krásná myšlenka, ale nedá se zatím mluvit o uvažování, spíš o snu, o vizi. Rozhodně by to bylo v jednom duchu s tím, co zde vytváříme.“
Text a foto Mad