Nápad vyrábět betlémy ze skla vznikl na železnobrodské sklářské škole, místní patriotka Alena Kortanová jich má ve sbírce stovku

V Železném Brodě se také nachází jediné muzeum skleněných betlémů u nás. Najdete ho v Železné ulici č.p. 103 (MAPA). Je spojeno s prodejnou skla a bižuterie a s kreativní dílničkou. Příjemné je, že objekt leží na trase Poznávacího okruhu Trávníky, což je značená procházka malebnou historickou čtvrtí Železného Brodu, dlouhá asi 1 km.Expozice je inzerována jako Minimuzeum skleněných betlémů, ale ono „mini“ se týká maximálně prostorových dispozic, protože počet exponátů je opravdu úctyhodný. Na infotabuli poznávacího okruhu je uvedeno, že betlémů je šedesát. Ten údaj dávno neplatí. Majitelka Alena Kortanová dnes vlastní asi stovku betlémů, z nichž vystavuje nejzajímavějších osmdesát. Všechny exponáty jsou výborně popsány a u řady z nich je doplněno mnoho zajímavostí.Sbírka vznikla svým způsobem neplánovaně, ale naprosto logicky. Paní Kortanová vysvětluje: „Jsem ze sklářské rodiny, táta byl foukač a maminka je figurkářka. Od maminky jsme doma měli pod vánočním stromečkem skleněný betlém, který zde vidíte. Pak maminka vyrobila ještě další čtyři betlémy a těchto pět jejích betlémů se stalo základem mé sbírky. Prostřednictvím maminky, která sama figurky vyráběla, jsem pak získala kontakty na další skláře. Během dvaceti let jsem je postupně oslovovala a sbírku doplňovala. Proto betlémy, které zde vidíte, jsou z větší části vyrobené na zakázku přímo pro mě.“Sklářkou byla původní profesí i Alena Kortanová. Nyní pracuje z domova a muzeum a prodejnu má jako koníčka a vedlejší pracovní činnost. Celý život se ale zajímá o historii, zejména o historii Železného Brodu. Je velkou patriotkou, sedm let rovněž dělala kronikářku Železného Brodu a o svém městě napsala a vydala knihu opatřenou vlastními fotografiemi. Hlavním zdrojem informací při psaní jí byl tatínek, rovněž amatérský badatel. Další znalosti těžila zejména z archivů a ze starších kronik. Že je také autorkou knihy o skleněných betlémech vás tedy asi nepřekvapí.Nejstarším a z historického hlediska zároveň asi nejcennějším exponátem sbírky je betlém z období konce první republiky nebo 2. světové války. Vyrobili ho žáci železnobrodské sklářské školy podle návrhu profesora Jaroslava Brychty a byl užíván rodinou Aloise Meteláka, prvního ředitele školy. Ostatně, valnou část betlémů, které v minimuzeu uvidíte, vyrobili absolventi nebo lidé nějak s železnobrodskou sklářskou školou spjatí.Skleněné betlémy lze vyrobit různými technologiemi. Klasické figurky jsou vyráběné z různobarevných skleněných tyček menších průměrů nad sklářským kahanem. Říká se jim tažené nebo vinuté. Takové figurky zpravidla nejsou vyšší jak deset centimetrů a dělají se tak zvaně z ruky.Formičky se používají výjimečně, třeba na hlavičky. Výrobce musí mít nejen smysl pro specifickou práci se sklem, ale také umělecké cítění, což není dáno každému. Na druhou stranu k výrobě stačí koupit skleněné tyče, kahan a pár dalších pomůcek, takže do výroby skleněných figurek se, teoreticky vzato, můžete pustit i doma v obýváku.Největším exponátem muzea je betlém z hutních figurek. Výroba hutních figurek již vyžaduje nejen sklářskou pícku, ale na výrobě se podílejí dva až tři skláři, kteří se vzájemně doplňují. Jeden připravuje nad kahanem malé díly, jako jsou hlavičky a ručičky. Dva pomocí sklářské pece vyrábějí těla. Jeden drží základ a druhý na něj přidává sklovinu. Menší hotové díly se pak přitavují.Jde o činnost ne nepodobnou práci chirurgického týmu, protože trojice musí pracovat rychle a přesně. Málokterou chybu lze napravit, a mají-li díly kvůli váhání rozdílnou teplotu, sklo  praskne. Menší hotové figurky se nechají pomalu vychladnout ve žáruvzdorné vatě, větší v chladicí peci. Někdy může sklo prasknout i během tohoto závěrečného procesu.Velký boom prodeje figurky zažily za první republiky a i pak za socialismu bývaly velmi oblíbené. V současnosti nadšenců, kteří si je koupí, a zdaleka nejde jen o skleněné betlémy, již mnoho není. „V dnešní době jsou zejména hutní figurky v obrovském ohrožení, protože posledním výrobcem, kterého znám, je pan Sochor. Je těsně před důchodem, a až do něj odejde, nemá následovníky. Jeho synové řemeslo sice ovládají, ale pracují v jiných oborech. Je totiž velmi těžké se výrobou figurek uživit,“ konstatuje paní Kortanová.O moc lépe na tom nejsou ani řemeslníci vyrábějící figurky nad kahanem. „Co se týče klasických menších figurek, vyráběných zpracováním barevných skleněných tyček, tak ty vyrábí asi patnáct živnostníků, většinou starších lidí. Ale figurkářská firma tu není žádná. Teď oboru navíc zasadil těžkou ránu koronavirus. Velká města se totiž vylidnila od turistů a tím zmizela hlavní cílová skupina kupujících,“ uzavírá neradostnou prognózu Alena Kortanová.V muzeu můžete obdivovat nejen figurkové betlémy, ale i skleněné betlémy vyrobené jinými technologiemi. Je zde například betlém korálkový, foukaný z dutých trubic nebo vyrobený jako skleněná mozaika. Vlastně by možná bylo jednodušší napsat, které technologie zpracování skla tu zastoupeny nejsou, protože v neposlední řadě tu najdete sklo broušené, ryté i tavenou plastiku.Muzeum navštěvuje nejvíc zájemců paradoxně o letních prázdninách. Asi proto, že patří ke koloritu Železného Brodu. „Když jsem s minimuzeem začínala, známí mi říkali, kolik myslím, že mi sem, kromě těch pár lidí o Vánocích, přijde. Ale není to tak zlé. Léto je poměrně frekventované a pak pochopitelně čas před Vánocemi,“ potvrzuje majitelka. Po zbytek roku minimuzeum funguje na telefonickou domluvu (+420 777 168 470).Vstupné je dobrovolné a tyto peníze zhruba pokryjí spotřebu osvětlení, zbytek sponzoruje provoz již zmíněné prodejny a dílny. „Jestli to covidové podmínky dovolí, budu mít otevřeno o všech adventních víkendech od 13 do 17 hodin,“ zve do svého království paní Kortanová. Tak neváhejte, za návštěvu stojí nejen muzeum, ale celý adventně naladěný Železný Brod!Rozhovory a podklady Darka, text a foto Mad