Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Nejnovější výstavní počin Jana a Petra Stolínových někoho fascinuje, jiného naštve, chladným ale nenechá žádného návštěvníka Lázní

Že bratři Stolínové, sochař Jan a architekt Petr, připravují v Oblastní galerii Liberec poslední letošní velkou výstavní premiéru, se vědělo již delší dobu. Když jsem ale asi před měsícem potkal Jana Stolína a snažil se zjistit podrobnosti, tak odpověděl, že se mám nechat překvapit a že to bude velký, víc mi neprozradil. Pak se jen potutelně usmál a zopakoval: „Bude to fakt velký…“

To jen utvrdilo moje přesvědčení, že pánové využijí výstavní prostory pro nějakou formu rekapitulace své dosavadní bohaté umělecké činnosti, vždyť mají z čeho vybírat. Jan Stolín vede Katedru umění na FUA TUL. Vystudoval sochařství na pražské VŠUP, zúčastnil se mnoha výstav, v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, je zastoupený v řadě sbírek včetně Národní galerie a sám také působí jako kurátor.INDEX 2 představuje jediný objekt, zato pořádně velký. Konce chvílemi nedohlédnete, protože se ztrácí v mlze.Petr Stolín vede Katedru architektury taktéž na FUA TUL. Je významným architektem ověnčeným mnoha cenami. Například je držitelem Grand Prix Obce architektů, má dvě České ceny za architekturu a několik jeho staveb získalo titul Stavba roku. Architekturu vystudoval na VUT v Brně, pak prošel libereckým Stavoprojektem a SIALem, kde pracoval v ateliéru Karla Hubáčka. Roku 1993 začal pracovat samostatně.Jan (vpravo) a Petr Stolínovi.Jak bezelstně přímočará a věc naprosto vystihující byla slova „Bude to fakt velký“, jsem pochopil při vstupu do Bazénového sálu galerie, takže mou první reakcí byl nejen údiv, ale i pobavení. Ano, všemi médii to již proběhlo a podle počtu hostů na čtvrteční vernisáži to dnes už ví celý Liberec, ano, je to fakt velký!Vernisáž zejména přilákala nejen studenty a pedagogy TUL, ale i osoby veřejně činné, jako například hejtmana Martina Půtu nebo krajskou radní Květu Vinklátovou.Celý ústřední sál Lázní zabírá bělostný kvádr o základně 7 krát 16 metrů, vysoký 6 metrů, takže končí v úrovni zábradlí ochozu sálu a tím pádem není vidět, co je uvnitř, ačkoliv ta věc nemá strop. Technicky vzato, co z přízemí vypadá jako kvádr, je vlastně masivní zdí, která nemá žádný vchod dovnitř.
Z nitra se ozývá zneklidňující, v čase pomalu kolísající tón o nízkých frekvencích a do volného prostoru nad objektem vychází různě hustý bílý dým, takže se zdá, že věc dýchá. Intenzivní bílé světlo schované za zdí podtrhává bělost stavebních kvádrů a vzbuzuje touhu proniknout do stavby a zjistit, co je uvnitř.Slavnostní zahájení, hovoří Johana Kabíčková, kurátorka výstavy.Co vlastně dočasný gigantický obyvatel galerie představuje, záleží pouze na vás, Jan Stolín nechce dávat návod, jen naznačuje: „Základní myšlenkou v nejobecnější rovině je, aby návštěvník vnímal prostor. Aby začal vnímat, kde se pohybuje, jak je ten prostor vymezený, jak ho může prožít. Těch asociací je spousta a my je nechceme podsouvat. I v nás to vyvolává nějaké asociace, ale držíme se naší základní myšlenky a tou je jednoduchá stavba a otázky, zda to je architektura nebo socha. Co je prostor, jestli to, co je uvnitř nebo vně. Co je zásadní?“Je to opravdu velké a tajemné...Jan Stolín pokračuje: „Celé to také má nějakou pomíjivost. To, co je pevné, mlhou najednou zpochybníte. Jestli se tedy chcete zabývat filozofií, můžete si říci, že to je o konečnosti. Vnímáte tu prázdnotu, tušíte vnitřní prostor, ale nevíte, co skrývá, a samozřejmě to tak má zůstat. Proto stavba nemá vchod." Ty, kteří budou hledat skryté významy třeba v rozměrech objektu nebo jeho orientaci, asi zklame to, co prohlásil Petr Stolín: „Různých odkazů tam je možno nalézt spoustu, v podstatě i na tento bývalý bazén… ale v rozměrech není symbolika, je to ze standardních kvádrů 1 x 3 x 0,65 m, které si na stavbách řežou, jak potřebují. Těchto kvádrů objekt spolknul na tři kamiony a stavba s pomocí studentů FUA TUL trvala čtyři dny.“Co je uvnitř? Nepatrnými štěrbinami mezi stavebními bloky ale proniká jen ostré světlo.Zvukový projev instalace a kouř je chvílemi až nepříjemný, ale Jan Stolín koncepci obhajuje slovy: „My to udělali schválně, chceme, aby návštěvníci ten prostor vnímali opravdu fyzicky. Schopnost vnímat prostor se totiž trochu vytrácí, je třeba na něj upozorňovat. I když by to mělo být nepříjemným způsobem, tak to vlastně nevadí.“ Petr Stolín k tomu dodává: „Nepříjemný pocit může vzbuzovat i tento objekt jako takový. Je ve své podstatě  jednoduchý, ale mnoho lidí může být znepokojeno tím, co jsme vytvořili bez jakékoliv pokory k tomto historizujícímu prostoru. Všechno je stavěno do kontrastu se vším.“Z objektu vychází tu řidší, tu hustší kouř.Expozice se jmenuje „INDEX 2“. Proč zrovna tak a ne třeba „J a P Stolínové“ vysvětluje Jan Stolín: „Tak každá výstava se nějak jmenuje. Bratři Stolínové v tom jsou nepochybně zapsáni, ale index je vztah mezi různými hodnotami téže veličiny. Je to náznak našeho vztahu, našeho vnímání, našich osobností a konečně i naší společné práce.“Co se návštěvnosti týče by vernisáž mohla soupeřit s dlouho očekávanou filmovou premiérou.A jak taková spolupráce vypadá? Odpovídá Petr Stolín: „Netvoříme spolu úplně často, není to stálá spolupráce, ale když k této spolupráci dochází, tak vždycky, byť jsem já architekt a bratr je sochař, tak vždycky tvoříme jedno dílo, které je absolutně společné, kde nejde rozlišovat, co je od sochaře a co od architekta. Jde v podstatě o dílo jedné osoby. My jeden nebo druhý neurčujeme, co to bude, a druhý se mu podřizuje. Tvoříme na základě absolutní názorové shody. Když jeden cítí, že to je dominantní názor, tak ustoupí a naopak.“Objekt je o pár centimetrů vyšší než zábradlí bazénového ochozu.Jan Stolín debatu uzavírá: „První úvahy vedou k tomu, do kterého prostoru vstoupíme a jak. Galerie nám dala vybrat víc možností. Nás lákal právě tento historický prostor, byť není ideální. No a ta spolupráce, to je permanentní hledání, balancování poté, když na začátku víme, co chceme. Trochu máme strach, že se vyčerpáme, ale zatím se nám daří hledat nové a nové ideje, stavět na nich a baví nás to. Nápadů bylo víc, ale nebyly diametrálně odlišné.“Dalších slov netřeba, to si prostě musíte prožít...Zbývá dodat, že když se v médiích senzacechtivě zdůrazňuje, že něco takového v Lázních ještě nebylo, může to být diskutabilní. Je pravda, že kdyby tento exponát nějaká galerie zakoupila do sbírek, těžko by hledala místo v depozitáři, spíš by ho jako depot mohla použít. Ale například projekt Interference Josefa Šafaříka, Adély Bébarové a Dávida Sivého zaplnil v dubnu 2020 plochu Bazénového sálu opravdu od balkónu až k balkónu. O rok dříve Podbazénový sál zaplavila dřevěná Vlna Juraje Gábora a Podbazénový sál také proměnil v jeden velký černý kinosál i finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Marek Tér. Jana Kasalová do Lázní dopravila stoletý smrk i s kořeny...Interference Josefa Šafaříka, Adély Bébarové a Dávida Sivého z roku 2020 měla ještě o něco větší plochu než INDEX 2.Juraj Gábor zase v roce 2019 zaplavil Podbazénový sál dřevěnou Vlnou.Kurátorkou INDEX 2 je Johana Kabíčková, expozici můžete navštívit do 7. května 2023, pak bude dílo upcyklováno nebo ekologicky zrecyklováno. Součástí výstavy bude doprovodný program, podrobnosti naleznete na www.ogl.cz.

Text a foto Mad