Nejnovější výstavní počin Jana a Petra Stolínových někoho fascinuje, jiného naštve, chladným ale nenechá žádného návštěvníka Lázní

To jen utvrdilo moje přesvědčení, že pánové využijí výstavní prostory pro nějakou formu rekapitulace své dosavadní bohaté umělecké činnosti, vždyť mají z čeho vybírat. Jan Stolín vede Katedru umění na FUA TUL. Vystudoval sochařství na pražské VŠUP, zúčastnil se mnoha výstav, v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, je zastoupený v řadě sbírek včetně Národní galerie a sám také působí jako kurátor.Petr Stolín vede Katedru architektury taktéž na FUA TUL. Je významným architektem ověnčeným mnoha cenami. Například je držitelem Grand Prix Obce architektů, má dvě České ceny za architekturu a několik jeho staveb získalo titul Stavba roku. Architekturu vystudoval na VUT v Brně, pak prošel libereckým Stavoprojektem a SIALem, kde pracoval v ateliéru Karla Hubáčka. Roku 1993 začal pracovat samostatně.Jak bezelstně přímočará a věc naprosto vystihující byla slova „Bude to fakt velký“, jsem pochopil při vstupu do Bazénového sálu galerie, takže mou první reakcí byl nejen údiv, ale i pobavení. Ano, všemi médii to již proběhlo a podle počtu hostů na čtvrteční vernisáži to dnes už ví celý Liberec, ano, je to fakt velký!Celý ústřední sál Lázní zabírá bělostný kvádr o základně 7 krát 16 metrů, vysoký 6 metrů, takže končí v úrovni zábradlí ochozu sálu a tím pádem není vidět, co je uvnitř, ačkoliv ta věc nemá strop. Technicky vzato, co z přízemí vypadá jako kvádr, je vlastně masivní zdí, která nemá žádný vchod dovnitř.
Z nitra se ozývá zneklidňující, v čase pomalu kolísající tón o nízkých frekvencích a do volného prostoru nad objektem vychází různě hustý bílý dým, takže se zdá, že věc dýchá. Intenzivní bílé světlo schované za zdí podtrhává bělost stavebních kvádrů a vzbuzuje touhu proniknout do stavby a zjistit, co je uvnitř.Co vlastně dočasný gigantický obyvatel galerie představuje, záleží pouze na vás, Jan Stolín nechce dávat návod, jen naznačuje: „Základní myšlenkou v nejobecnější rovině je, aby návštěvník vnímal prostor. Aby začal vnímat, kde se pohybuje, jak je ten prostor vymezený, jak ho může prožít. Těch asociací je spousta a my je nechceme podsouvat. I v nás to vyvolává nějaké asociace, ale držíme se naší základní myšlenky a tou je jednoduchá stavba a otázky, zda to je architektura nebo socha. Co je prostor, jestli to, co je uvnitř nebo vně. Co je zásadní?“Jan Stolín pokračuje: „Celé to také má nějakou pomíjivost. To, co je pevné, mlhou najednou zpochybníte. Jestli se tedy chcete zabývat filozofií, můžete si říci, že to je o konečnosti. Vnímáte tu prázdnotu, tušíte vnitřní prostor, ale nevíte, co skrývá, a samozřejmě to tak má zůstat. Proto stavba nemá vchod." Ty, kteří budou hledat skryté významy třeba v rozměrech objektu nebo jeho orientaci, asi zklame to, co prohlásil Petr Stolín: „Různých odkazů tam je možno nalézt spoustu, v podstatě i na tento bývalý bazén… ale v rozměrech není symbolika, je to ze standardních kvádrů 1 x 3 x 0,65 m, které si na stavbách řežou, jak potřebují. Těchto kvádrů objekt spolknul na tři kamiony a stavba s pomocí studentů FUA TUL trvala čtyři dny.“Zvukový projev instalace a kouř je chvílemi až nepříjemný, ale Jan Stolín koncepci obhajuje slovy: „My to udělali schválně, chceme, aby návštěvníci ten prostor vnímali opravdu fyzicky. Schopnost vnímat prostor se totiž trochu vytrácí, je třeba na něj upozorňovat. I když by to mělo být nepříjemným způsobem, tak to vlastně nevadí.“ Petr Stolín k tomu dodává: „Nepříjemný pocit může vzbuzovat i tento objekt jako takový. Je ve své podstatě  jednoduchý, ale mnoho lidí může být znepokojeno tím, co jsme vytvořili bez jakékoliv pokory k tomto historizujícímu prostoru. Všechno je stavěno do kontrastu se vším.“Expozice se jmenuje „INDEX 2“. Proč zrovna tak a ne třeba „J a P Stolínové“ vysvětluje Jan Stolín: „Tak každá výstava se nějak jmenuje. Bratři Stolínové v tom jsou nepochybně zapsáni, ale index je vztah mezi různými hodnotami téže veličiny. Je to náznak našeho vztahu, našeho vnímání, našich osobností a konečně i naší společné práce.“A jak taková spolupráce vypadá? Odpovídá Petr Stolín: „Netvoříme spolu úplně často, není to stálá spolupráce, ale když k této spolupráci dochází, tak vždycky, byť jsem já architekt a bratr je sochař, tak vždycky tvoříme jedno dílo, které je absolutně společné, kde nejde rozlišovat, co je od sochaře a co od architekta. Jde v podstatě o dílo jedné osoby. My jeden nebo druhý neurčujeme, co to bude, a druhý se mu podřizuje. Tvoříme na základě absolutní názorové shody. Když jeden cítí, že to je dominantní názor, tak ustoupí a naopak.“Jan Stolín debatu uzavírá: „První úvahy vedou k tomu, do kterého prostoru vstoupíme a jak. Galerie nám dala vybrat víc možností. Nás lákal právě tento historický prostor, byť není ideální. No a ta spolupráce, to je permanentní hledání, balancování poté, když na začátku víme, co chceme. Trochu máme strach, že se vyčerpáme, ale zatím se nám daří hledat nové a nové ideje, stavět na nich a baví nás to. Nápadů bylo víc, ale nebyly diametrálně odlišné.“Zbývá dodat, že když se v médiích senzacechtivě zdůrazňuje, že něco takového v Lázních ještě nebylo, může to být diskutabilní. Je pravda, že kdyby tento exponát nějaká galerie zakoupila do sbírek, těžko by hledala místo v depozitáři, spíš by ho jako depot mohla použít. Ale například projekt Interference Josefa Šafaříka, Adély Bébarové a Dávida Sivého zaplnil v dubnu 2020 plochu Bazénového sálu opravdu od balkónu až k balkónu. O rok dříve Podbazénový sál zaplavila dřevěná Vlna Juraje Gábora a Podbazénový sál také proměnil v jeden velký černý kinosál i finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Marek Tér. Jana Kasalová do Lázní dopravila stoletý smrk i s kořeny...Kurátorkou INDEX 2 je Johana Kabíčková, expozici můžete navštívit do 7. května 2023, pak bude dílo upcyklováno nebo ekologicky zrecyklováno. Součástí výstavy bude doprovodný program, podrobnosti naleznete na www.ogl.cz.

Text a foto Mad