Oheň se neptá, jestli s ním bojuje dobrovolný hasič, nebo profesionál, oba musí být perfektně vycvičeni, k tomu slouží ohňový polygon

Ohňový polygon je jako součást Integrovaného záchranného systému provozován a spravován Hasičským záchranným sborem Libereckého kraje. Pracuje zde má 23 vysoce kvalifikovaných instruktorů. 

Výstavba je naplánovaná na tři etapy. První etapa, tak zvaná pozorovací část, byla slavnostně otevřena před dvěma roky a my byli při tom (viz naše OBRAZOVÁ REPORTÁŽ).Ohňový kontejner, jehož podstatnou součástí je velká pec na dřevo, v této fázi umožňoval sledovat rozvoj požáru a simulovat pro hasiče nebezpečné nelineární jevy, jako je rollover (žíhavé plameny), flashover (celkové vzplanutí v uzavřeném prostoru) či backdraft (výbušné hoření). Požár navíc může nejen popálit, ale i opařit. Oheň může dokonce téct jako voda. Loni výcvikem prošlo na pět set hasičů profesionálních i dobrovolných. Hejtman Martin Půta k tomu dodává: "Je to příkladná ukázka dobré spolupráce profesionálních a dobrovolných hasičů."V roce 2018 přišla na řadu druhá fáze, kdy k původnímu kontejneru přibyly nejen další místnosti v přízemí, ale i patro. Na fotce pořízené během loňské zimy vidíte, že ohňový polygon je opravdu postavený ze starých kontejnerů. (Záběr nám pro účely této reportáže laskavě poskytl HZS LK.)

Tato druhá etapa v ceně 902 tisíc korun byla dokončena letos koncem jara, přičemž "zařízení je názorným příkladem vícezdrojového financování, na kterém se podílel státní rozpočet, rozpočet kraje a evropské peníze", jak financování polygonu trefně charakterizuje Luděk Prudil, ředitel HZS Libereckého kraje.

Po zkušebním "zahoření" následovalo začátkem června slavnostní otevření.Kontejner nyní umožňuje realizovat všechny tři moduly výcviku. Modul jedna obsahuje teorii, tak zvaný mokrý výcvik (obnáší především správné používání stříkaček, pardon, proudnic) a pozorovací část, kdy si účastníci kurzu vyzkoušejí chování ohně. Jde například o to, že moderní třívrstvý zásahový oblek je sice skvělý, krátkodobě zvládne žár kolem sedmi set stupňů, ale problém je v tak zvané tepelné setrvačnosti. Hlavní lektor HZS LK Jiří Košek vysvětluje: "Oblek akumuluje teplo a po určité době ztrácí svoji izolační schopnost a tu hranici se hasič musí naučit přesně určit. Dnes jsme schopni jít relativně hluboko k ohnisku požáru, ale ve vysokých teplotách ztratí oděv funkčnost třeba za pět minut, takže praktická zkušenost je velmi důležitá."
Hasiči si rovněž můžou na vlastní kůži ověřit, zda jejich oblek již nemá nejlepší časy za sebou. Například lektorský oblek vydrží zhruba rok, což obnáší kolem třiceti ostrých výcviků ve vysokých teplotách.

Modul dva naučí práci v prostoru, kdy hasiči nejsou vystaveni vysokým teplotám, ale pomocí studeného kouře je nacvičována orientace a pravidla pohybu neznámým prostředím. Díky přistavěnému patru je možné nasimulovat i zásah ve sklepě. Modul třetí, nejvyšší, představuje práci a záchranu osoby z prostoru, ve kterém je nasimulovaný skutečný požár. Veškerá činnost probíhá v kleče a plazením se při zemi, protože u stropu teplota dosahuje 850°C, zatímco u podlahy se drží kolem padesáti. Další věcí je, že stříkat do kouře bez rozmyslu může být kontraproduktivní, protože pod horkým kouřem je vidět, zatímco studený kouř vytvoří dokonalou mlhu, což může být osudné pro záchranáře nemajícího dobrý přehled o topologii prostoru. To vše lze nasimulovat a podle potřeby několikrát zopakovat.

V Raspenavě se již vystřídali i vojáci, policisté a posádky zdravotnické služby. Josef Málek, vedoucí úseku IZS a operačního řízení HZS Libereckého kraje, vysvětluje: "Nelezli přímo do ohně, ale byla to pro ně zajímavá zkušenost vidět, jak se oheň chová, jaké jsou účinky hoření. To je důležité pro pochopení filozofie zásahu a sladění jejich činnosti s hasiči." Na závěr hrdě přidává: "Byla zde na výcviku i jordánská armáda." Je fakt, že návštěva polygonu je užitečná i pro politiky, což potvrzuje Hejtman Martin Půta, který dodnes vzpomíná na svůj předloňský křest ohněm: "Musím říct, že od té doby mám k práci hasičů ještě větší respekt. Mně úplně stačilo sedět na zemi a nehýbat se a měl jsem toho dost." A jak se dnešní požáry liší od požárů dejme tomu před padesáti lety? "Nové domy mají řízenou ventilaci, ve velké míře jsou používány plasty, rozvoj požáru je rychlejší a teploty jsou mnohem vyšší a zplodiny toxičtější," vysvětluje Jiří Košek a Josef Málek přidává nejčastější příčiny vzniku domácího požáru: "V domácnosti je nejběžnější vzplanutí potravin na sporáku. Na druhém místě je elektrika. Je bohužel řada věcí, které si lidé v takové chvíli neuvědomí. Vypnout zařízení, vypnout přívod plynu, hlavní jistič, to jsou věci, které když se udělají včas, tak dokážou zásadním způsobem eliminovat škody. Proto je důležité, aby byly hlavní uzávěry přístupné, označené a hlavně aby lidé věděli, kde jsou." A Jiří Košek na závěr dodává: "Zásah je nejefektivnější v prvních deseti minutách od vzniku požáru. Tak rychle bohužel požár nebývá ani nahlášený a často není ani v našich silách tak rychle na místo dorazit." 

Na závěr jsme připravili krátké video ze slavnostního otevření druhé etapy. Teď by pomalu měla následovat etapa třetí, vybudování důstojného zázemí. Sociálního zařízení a školicích místností na úrovni 21. století by se měl raspenavský polygon dočkat roku 2020.

Text a obraz Mad, není-li uvedeno jinak.