Rarita pravděpodobně světová, k posádce parní lokomotivy žitavské úzkokolejky dočasně přibyl tlumočník, Čech Ladislav Crha se zaškoluje na topiče

V Žitavě potkáte Čechy na mnoha místech, nejen jako turisty. Nejnápadnější to je za pokladnami supermarketů a v dalších službách. Mimochodem, v nádražní pokladně ten den pracovala také Češka, paní Anna Králová z Varnsdorfu. U firmy pracuje již řadu let a rodný jazyk využije stále častěji, podle jejího odhadu je každý desátý cestující Čech.

Jezdit na parní lokomotivě, to je ale sen mnoha kluků všude na světě, takže by se zdálo, že zájemců nepotřebujících tlumočníka budou zástupy. Jak to, že práci získal Čech? „Horní Lužice se potýká s ohromnými demografickými změnami. Obecně je nedostatek pracovních sil, zejména řemeslníků a vyškolených pracovníků všech profesí. U železnice to je extrémní, zvláště když sháníte v dnešní době tak exotickou profesi jako topiče na parní lokomotivu. Hranice již přestávají hrát roli. Prostě vzali topiče, který má kvalifikaci a umí, odkud je, nebylo rozhodující,“ vysvětluje Petr Kumpfe.
Ladislav Crha měl zrovna pauzu mezi dvěma jízdami a pro GENUS.CZ poskytl rozhovor.Jak jste se dostal k železnici?

Na železnici pracoval již můj děda. Babička byla svého času také zaměstnankyní železnice. Ale k lásce k železnici a k lokomotivám mě přivedl táta strojvůdce. Dožadoval jsem se, aby mě bral s sebou do práce a na mašinu již od útlého dětství, od pěti let, ne-li dřív. Projezdil jsem s ním celá osmdesátá a devadesátá léta na osobních i nákladních vlacích lokálky u nás v regionu.Takže vaše další cesta na mašinu byla jednoznačná…

Ne tak úplně, dostal jsem brýle, což se s povoláním strojvedoucího tehdy neslučovalo. Tak jsem šel studovat na výpravčího a pak jsem absolvoval Dopravní fakultu Jana Pernera pardubické univerzity. Ale snu jsem se nevzdal a nakonec jsem si ho splnil a strojvůdcem jsem se stal.Kde všude jste tedy před nástupem na úzkokolejku jezdil?

Jezdím od roku 2007. Napřed u Českých drah a následně třináct let u ČD Cargo. Jezdil jsem na Brejlovcích, na Bangladéškách, na Elektronicích, což je mašina pro velká stoupání. Pak jsem dva roky pracoval v Arrivě a jezdil na Siemensech Desiro a na rychlících s motoráky řady 845.Mít papíry i na parní lokomotivu, to je dnes rarita nejen v Německu, kde jste je získal?

V ČD Cargo jsem se seznámil s Josefem Semeckým, předsedou turnovského železničního spolku. Tam jsem se naučil jezdit s Kafemlejnkem, což je ta pára, co s ní pořádají historické jízdy v okolí Turnova. Začínal jsem jako topič a pak si udělal i zkoušky na strojvedoucího parní lokomotivy a jezdil na ní.A na žitavskou úzkokolejku vás osud zavál jak?

V roce 2004 jsme ve Frýdlantu, kde kdysi končila jedna z větví žitavské úzkokolejky, založili spolek Frýdlantské okresní dráhy (pozn. red.: Ladislav Crha byl svého času i jeho předsedou). Nám, jako místním, je velmi líto, že ta trať v roce 1976 zanikla. Máme i své železniční muzeum a chceme dokonce ukázkový kus trati obnovit. No a ve výtopně Bertsdorf je taky spolek a máme vzájemné členství. Za těch osmnáct let spolupráce spoustu zdejších lidí znám. Předloni se mě zeptali, jestli bych nechtěl nastoupit, ale tehdy jsem právě šel do Arrivy. Teď jsem nabídku přijal.Měl jste nějakou zkušenost s němčinou, než jste sem nastoupil?

Trochu německy umím ze školy. Ale jako u většiny věcí, které když se učíte a zrovna je nepotřebujete, jsem tomu nedával tolik. Teď vidím, že to byla chyba, a věci se snažím rychle doučit. Velmi mě to baví, když vidím, že to má smysl.Vzhledem k tomu, že ve vrcholném věku páry Čechy patřily do rakousko – uherské monarchie, bych předpokládal, že hodně odborné terminologie a železničářského slangu budou německé, je to pravda?

Tak tomu zpočátku opravdu bylo, ale již na konci 19. století jistý profesor z Plzně zavedl českou terminologii, která se ujala. Třeba v turnovském spolku, kde jsem se s mašinou naučil jezdit, se používaly výrazy výhradně české.Má tato mašina nějaké jméno? Myslím přezdívku, jakou u nás má snad každý typ lokomotivy, například Hurvínek, Kafemlejnek, Brejlovec, Bardotka a tak dále.

Zaznamenal jsem, že této mašině občas říkají „Einheitslok“, „Schmalspureinheitslok“, jednotná lokomotiva. Tedy že má prvky a zařízení snadno zaměnitelné s jinými parními lokomotivami. Taky jí občas říkají „Sieben K“, jako Sedm káčko podle vývojové řady, ale že by mašiny měly jména jako u nás, jsem nezaregistrova.I na páru máte kvalifikaci strojvedoucího, předpokládám, že zde věčně topiče dělat nechcete…

Tak samozřejmě, postoupit výš je můj cíl, ale jsem tu čtrnáct dní (pozn. red.: rozhovor byl pořízený 14. 5. 2022), tak na to netlačím. Ale mým přáním je tady jezdit i jako strojvůdce.

Děkuji za rozhovor         Text a foto Mad