Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

SALANSKY & Co., liberecké designové studio bratří Jana a Ondřeje Salanských, provokuje vizemi nejen skleněnými

14. 03. 2022 | 0:00

Liberečák Jan Salanský zaujal svými nápady již během studií, kdy vyhrál prestižní soutěž Master of Crystal a reprezentoval Technickou univerzitu v Liberci na IGS 2015. Loni na téže akci již pod hlavičkou SALANSKY & Co. představil originální světélkující sklo na půdě firmy PRECIOSA Lighting. Toto dílo je jedním z ústředních objektů výstavy právě nyní probíhající v Severočeském muzeu.

Jan Salanský
Jan Salanský

Designové studio SALANSKY & Co. vede Jan se svým bratrem Ondřejem a při práci se vzájemně doplňují. V únoru sourozenci otevřeli showroom (nad kavárnou Sweet City na rohu Ruprechtické a Budyšínské ulice). Zde se uskutečnil i náš rozhovorDesignové studio SALANSKY & Co. sídlí v této architektonicky zajímavé budově.Máte v rodině nějaké kreativní příbuzné?

Jan Salanský: V podstatě ne, ale je pravda, že naše máma má textilní školu a my ji od malička sledovali při šití nejen oblečení, ale i kostýmů na různá představení. Takže ta kreativita může pocházet od ní.

Ondřej Salanský: Rodiče nás vedli k hudebnímu vzdělání, takže to bylo spíš o té kytaře a o bicích. Naši tehdy měli rockový klub Golet. Tam jsme vlastně vyrostli, tam také mohlo být to podhoubí.Vzpomínka na IGS 2015.Kdy jste dospěli k rozhodnutí „Ano, toto chci dělat“ a začali na tom pracovat?

Jan Salanský: Já k tomu tíhl od mala. Přitahovalo mě kreslení, fotografie. Kreativní činnosti mě uklidňovaly. Střední škola byla tvorba a design nábytku. Opravdu se to zlomilo na vysoké škole, která mi převrátila pohled na svět a ukázala cesty k tvorbě.

Ondřej Salanský: Mě k tomu dovedl bratr. Já vystudoval strojní průmyslovku. Tam to o nějaké kreativitě nebylo vůbec. Pak jsem postupem času vystudoval na TUL marketing, což je již obor kreativnější. S bráchou jsme se na společných projektech ale potkali až v dospělosti, já jsem o šest let starší. Pořádali jsme třeba různé opravdu velké akce i v zahraničí. Postupně to dospělo do fáze spolupráce na 100%.SALANSKY & Co na IGS 2021. U lososově světélujícího objektu kolekce Underground stojí Jan, v pozadí diskutuje Ondřej.Jak jste si rozdělili funkce ve firmě? Většinou se o vás píše, že Jan je hlavou, která tvoří, a Ondřej zajišťuje marketing...

Jan Salanský: Ono to je vždycky propojené. Brácha podle mě nedělá úplně marketing, ale spíš zodpovídá za produkční část. A produkční část zpětně dává mantinely kreativitě, což je pro mě super. Okamžitě dostávám zpětnou vazbu od někoho zvenčí, od někoho, kdo nežije v mé kreativní bublině.

Otázka na Jana. Předpokládám správně, že fakultu umění a architektury liberecké TUL jste zvolil proto, že tam tehdy působil Bořek Šípek?

Jan Salanský: Ano, to byl jeden z důvodů. Já se původně hlásil i do Ústí (Poznámka: Univerzita J. E. Purkyně), tam jsem se nedostal a jedna z dalších možností byl čerstvě založený Enviromental design tady v Liberci, který vedl Bořek Šípek.
Kolekce Underground, zářící po nasvícení UV zdrojem, patří mezi nejvýraznější exponáty právě probíhající výstavy skla v Severočeském muzeu.Než jste s bratrem založili vlastní firmu, působil jste po studiích v Preciosa Lighting jako designer. To je pozice, po které řada absolventů škol marně touží. Proč jste již po třech letech odešel?

Jan Salanský: Pozice designera je v Preciosa Lighting různá. Já zpočátku pracoval na pozici designera, který převezme od klienta zadání, jak má svítidlo vypadat, a designer tomu dá vyrobitelnou formu a pošle to do výroby. Byla to skvělá zkušenost, ale já potřebuji autorství dávat víc na povrch. Vedení od začátku vědělo, že nemůžu osm hodin sedět na jedné židli a že potřebuji víc kreativity. Tak mi dávali stále více i jiné úkoly, například když přišel klient, který si nevěděl rady

Jako vítěz soutěže Master of Crystal jste asi nešel do Preciosy, ale Preciosa přišla za vámi…

Jan Salanský: Ne, oslovil jsem je já. Oni mě zařadili do jakéhosi startovacího kempu pro studenty absolventy a pak mě na základě toho přijali. Vzhledem ke zkušenostem jsem získal i post ve štábu té soutěže.Jan Salanský prezentoval Křišťálové údolí na Anifilmu 2020.Když se člověk podívá na vaše portfolio, zaujme ho nejen kreativita, ale i to, jak široce jste rozkročený mezi materiály, technologiemi a vyjadřovacími prostředky. Je to dáno požadavky zákazníků, nebo to je filozofie vaší práce?

Jan Salanský: Dá se říci, že to je filozofie. Například to sklo je pro mě spíš prostředníkem sdělení než primární tvůrčí hmotou. A také to je o těch příležitostech. V současné době máme víc příležitostí pracovat se sklem a baví nás to, což je super. Ale jsme otevřeni jakékoliv matérii, se kterou se dá pracovat a je nám blízká.

Objekt Jana Salanského, nazvaný Penetrace, zdobí zahradu libereckého zámku od Anifilmu 2021.Na TUL spolupracujete s katedrou materiálů, takže nejste jen designer, ale i technik, vědecký pracovník. Co je u vás vejce a co slepice? Designerská idea a pak hledání technologie, způsobu, jak věc vyrobit, anebo naopak přijdete na technické řešení a následně ho zúročíte v práci designera?

Jan Salanský: Každému tvůrčímu procesu u nás předchází rešerže a analýza toho, proč má daný produkt vypadat, jak vypadá. Primárním materiálem, se kterým pracuji na katedře materiálů, je geopolymer, což je v podstatě umělý kámen. Mým úkolem je analyzovat, co se na základě zjištěných vlastností dá z materiálu vyrobit. Možností je celá řada, my hledáme nejvhodnější cestu.Jan Salanský pracuje s různými materiály. Například tento stolek, zachycující pomíjivou konfiguraci předmětů, je vyrobený z papírmaše a kávové sedliny.Lustr.Když jsme u toho, jak to bylo se světélkující kolekcí Underground? Tam šlo o hledání, jak uplatnit sklo s europiem, nebo jste měl nápad a hledal způsob, jak sklo rozsvítit?

Jan Salanský: To vyplynulo z možnosti účastnit se na IGS a tvořit ve firmě vyrábějící svítidla. Když jsme zvažovali, s čím přijdeme, tak jednou z možností bylo vyrobit svítící tableware. Ale nechtěli jsme, aby v tom byly vidět nějaké ledky, protože by to působilo lacině. Tak jsme hledali cestu, aby sklo svítilo samo o sobě. Řešením bylo přidání vzácných zemin do skloviny, konkrétně europia.

Jak je koncepce Underground úspěšná obchodně?

Ondřej Salanský: Křišťálového Undergroundu (pozn.: z klasického křišťálového skla bez europia), což jsou například zde vystavená závěsná svítidla, jsme měli již tři realizace. Otázkou je úspěšnost Undergroundu s europiem. V pražském showroomu Preciosy to úspěšné nebylo. Instalace a využití jsou pro zákazníka složité, špatně uchopitelné. Musí mít UV zdroj a tak dále.

Umění jako produkt výzkumné práce na TUL.Již během studií jste vyhrál cenu Master of Crystal a tvořil jste i na IGS 2015. Vždy šlo o velmi originální věci. Jak se vám, nebo vašemu bratrovi, daří v komerční sféře prosadit originalitu?

Ondřej Salanský: Je to samozřejmě složité, protože se snažíme nabídnout věci, které lidi nutně nepotřebují, a poptávka se hodně mění na základě doby. Ale my dlouhodobě pracujeme všemi kanály, sociálními sítěmi počínaje a osobními kontakty zdaleka nekonče. Takže se nám podařilo proniknout například i do showroomu v Dubai. Je to trpělivá práce krok po kroku, těžká věc, ale daří se nám to, zakázky přicházejí.

Jan Salanský: Zatím jsme také měli štěstí na klienty, kteří nám dávali volnou ruku. Vědí, že si do toho nenecháme moc kecat, a výsledek se jim líbí. Klienti si nás pak ústně předávají.Kolekce Underground, verze bez přidaného europia, tedy nesvětélkující.Základem vaší produkce jsou originály nebo limitované edice několika unikátních kusů. Máte nějaký designerský produkt, který se vyrábí sériově?

Jan Salanský: Zatím ne, ale určitě bychom toho rádi docílili. To je přece sen každého designera. Vytvořit něco, co má charakter, estetiku a zároveň to je široce dostupné.Showroom.V nějakém rozhovoru jste uvedl, že vašimi nástroji jsou tužka, papír, fixy, metr, pravítko, přímočará pila, všechny druhy materiálů, notebook, tablet, telefon a vlastní hlava. Nehledě na i jinak zajímavé pořadí mě zaujalo, že výpočetní technika u vás rozhodně nefiguruje na prvním místě. Jak vidíte používání techniky v umělecké činnosti?

Jan Salanský: Počítač je dnes nezbytná věc, už jen pro ověření měřítka, pro komunikaci s výrobou a tak dále. Chce-li ale člověk v počítači něco opravdu přesně navrhnout podle své představy, musí dokonale znát software. Nezná-li ho, tak ho počítač omezuje. I pro mě je někdy jednodušší si věc vymyslet v hlavě a případně si nápad zhmotnit jiným způsobem, třeba tou tužkou a v počítači si pak třeba jen ověřím hodnoty.

Ondřej Salanský: A počítač skousne všechno. Proto brácha uvedl tu přímočarou pilu a další nástroje. My si věci kolikrát sami vyrobíme, dojdeme si do té sklárny. Nejsme designeři, kteří něco navrhnou v počítači a pošlou to dál. My jsme zaměřeni komplexně. Víme, co nám materiál dovolí, proto je nezbytnou součástí ruční práce.

Jan (vlevo) a Ondřej Salanští.Co chystáte v nejbližší době?

Jan Salanský: Teď se těšíme na Anifilm, na kterém již potřetí budeme reprezentovat Křišťálové údolí. Tentokrát to bude ochutnávka našeho zatím největšího díla, které chystáme, také v rámci Křišťálového údolí, pro Severočeské muzeum. Bude to největší skleněný žebřík na světě, postavený uvnitř věže muzea.

Ondřej Salanský: Na Anifilmu, který začíná 10. května, bude třímetrový segment jako ukázka. V muzeu bude slavnostní odhalení hotového díla 20. srpna.

Děkuji za rozhovor a přijdu se určitě podívat.       Ptal se a fotografoval Mad