Udílení Poct hejtmana se po lockdownové mezihře vrátilo k tradičnímu scénáři. Škoda, inovace by ceremoniálu určitě prospěla

Titul je udělován osobnostem spjatým s Libereckým krajem (narodily se zde, nebo zde žijí či působí), které nějakým způsobem Liberecký kraj reprezentují a přispívají k jeho věhlasu a dobrému jménu, což je myšlenka velmi ušlechtilá. O tom, kdo titul získá, rozhoduje pracovní skupina složená ze zástupců krajských zastupitelských klubů a ze zástupců organizací působících v Libereckém kraji. Za dobu udělování Poct bylo oceněno devadesát šest osobností plus sedm, přesněji řečeno šest a jedna dvojice, osobností letošních (viz kancelar-hejtmana.kraj-lbc.cz).

Od roku 2014 mohou své nominace zasílat i občané a právnické osoby sídlící na území Libereckého kraje. Letos takových nominací „zvenčí“ do červnové uzávěrky dorazilo pouhých patnáct, což určitě nesvědčí o tom, že máme málo adeptů, ale spíš o tom, že o významných osobnostech kolem nás moc nepřemýšlíme, anebo o tom, že ocenění nemá popularitu, kterou by si zasloužilo. Přikláním se k poslední variantě a omluvou organizátorům nemůže být ani to, že počet veřejných nominací na nositele obdobného ocenění udělovaného statutárním městem Liberec bývá jen o málo větší. 

Hlavním důvodem nízkého povědomí o Poctách hejtmana je nejen zoufale nízká propagace ceny, ale především pak jejích nositelů jako takových. Kraj s tímto potenciálem ve větším měřítku v podstatě nepracuje. Chápu, že v mnoha případech to není vzhledem k věku některých oceněných dost dobře možné, ale kanály by se určitě našly. Překvapující je i slabá podpora na www.kraj-lbc.cz, nepočítám-li článek z aktuálního ročníku. Například seznam dosavadních oceněných je schovaný v instrukčním textu o podání nominace a víc relevantních odkazů vám dodá až Google. 

Jedním z dalších důvodů utajení osobností Libereckého kraje je i to, že dekrety Pocta hejtmana a mince Hejtmanský dukát jsou předávány na neveřejném slavnostním večeru. Pravda, do libereckých Lázní se vejdou tak akorát pozvaní návštěvníci a formát průběhu večera by vstupenky z předprodeje nevymetl ani náhodou. Oproti tomu, co se odehrává v Lázních, jsou totiž přenosy z udílení různých cen na kanálech naší veřejnoprávní televize třeskutou silvestrovskou zábavou. Domnívám se, že změna formátu večera nebo jeho zrušení a vložení udílení cen do nějaké velké veřejné krajské akce by věci jen prospělo.

Letošní udílení se konalo minulý čtvrtek, tedy s týdenním předstihem před oslavami výročí vzniku samostatného Československa, v budově Lázní. Oblastní galerie Liberec, sídlící ve zrevitalizované budově bývalých lázní Františka Josefa, patří pod Liberecký kraj a Pocty hejtmana se zde pravidelně rozdávají od otevření v roce 2014. Pochopitelně kromě loňského ročníku, kdy kvůli lockdownu hejtman ceny udílel na soukromých setkáních. 

Ceremoniál začal se zhruba čtvrthodinovým zpožděním způsobeným i tím, že u vchodu byly nekompromisně a nejen symbolicky kontrolovány vládou uznávané doklady o bezinfekčnosti. Většina přítomných poctivě dodržovala nařízení o nošení respirátorů ve vnitřních prostorách. Ty, kteří si náhubky zapomněli nasadit, pak instruoval moderátor večera Robert Tamchyna stejně, jako to dělají letušky, když předvádějí před odletem nasazování dýchacích přístrojů a plovacích vest.

Na úvod zapěl jablonecký pěvecký sbor Iuventus, Gaude! Zazněly skladby současných autorů Ambrože Čopiho (v programu nesprávně uvedeného jako Andreje) a Leventa Gyöngyösiho. Pro sbor to bylo dobré, protože diváci byli ještě čerství, ale po dramaturgické stránce by bývalo lepší sbor zařadit minimálně za úvodní projevy. Hejtman Martin Půta totiž pronesl poměrně dlouhou řeč netýkající se jen udílení cen osobnostem, ale shrnující i rekapitulaci dění loňského a letošního roku. V dobře připraveném videovstupu pak byly připomenuty osobnosti, které certifikát a Hejtmanský dukát od hejtmana získaly loni neveřejně.

Prvním letos oceněným byl Vlasta Burian, který Hejtmanský dukát získal pochopitelně in memoriam a cenu symbolicky převzala Veronika Korytářová, představitelka Buriana v novém představení Divadla F. X. Šaldy. Po uznání ze strany města Liberce se tak  libereckému rodákovi dostalo satisfakce i na kraji. Krále českých komiků představil přítomným Jan Šolc. Jeho vstup byl velmi obsáhlý a po všech stránkách vyčerpávající nejen informačně. Vysokoškolský pedagog a bývalý politik Šolc nasadil trend, který bohužel následovali i mnozí další řečníci, jako by se domnívali, že délka proslovu musí být přímo úměrná zásluhám oceňovaného. 

Na scénu přichází Miroslav Kučera, předseda dozorčí rady Pivovaru Svijany, a Petr Felkner, starosta Svijan, aby uvedli Františka Horáka, který Poctu hejtmana získal za celoživotní přínos ve vývoji, obnově a záchraně regionálního pivovarnictví. Ani tito pánové času nešetří, takže kdyby si na úvod nechali natočit Svijany z pivovaru, který Horák zachránil před likvidací a který je dnes největším rodinným pivovarem v českých rukách, určitě by jim do příchodu oslavence Horáka spadla pěna. 

Třetím oceněným, přesněji řečeno oceněnými, byli manželé Hudečkovi, skauti tělem i duší, kteří mají zásluhu na výchově nespočtu dětí z Českolipska v duchu vedení k čestnosti a lásce k přírodě. Skauting provozují celý život a oddíl tajně vedli i v dobách komunismu. Zde musím říci, že na rozdíl od řečníků uvádějících oceněné, byli všichni ocenění ve svých projevech struční.

V okamžiku, kdy mnozí diváci začínají pošilhávat na hodinky a do programu, ve kterém je uvedeno poněkud jiné pořadí oceněných, atmosféru oživuje mnohohlavý sbor Iuventus, Gaude! se třemi písněmi, z nichž jedna má i vtipnou pohybovou vložku. Divákům sedícím v předních řadách a na ochozu se navíc naskýtá nezapomenutelný pohled na velmi emotivně dirigujícího sbormistra Tomáše Pospíšila. 

Čtvrtou osobností oceněnou Poctou hejtmana je Jan Nouza. Díky tomuto vědci a pedagogovi mohou zrakově a sluchově postižení lidé komunikovat s okolím. Dlouholetý pracovník Technické univerzity v Liberci spoluzaložil Fakultu mechatroniky a mezioborových studií a stál u zrodu laboratoře počítačového zpracování řeči SpeechLab. Jím vedený tým dokázal tyto technologie dovést až do praktického využití. 

Mezi osobnostmi, které si přišly pro certifikát Pocta hejtmana a Hejtmanský dukát, byly osobnosti, u kterých jsem se v duchu divil, že jsou oceňovány teprve nyní, a pak osobnosti, o kterých jsem slyšel poprvé. Mezi ty druhé patřila klavíristka Jiřina Permanová, dobrá duše Divadla F. X. Šaldy a pátá letošní nositelka hejtmanského ocenění. Pak jsem si se studem uvědomil, že během pořizování reportáží v zákulisí divadla jsem s touto rozesmátou skromnou osobou několikrát přišel do styku, aniž bych znal její jméno. 

O nejdojemnější výstup se postaral Sklář Jaroslav Švácha, když hovořil o nedávno zesnulém Ivo Rozsypalovi, sklářském výtvarníkovi, spjatém bytostně s Českolipskem, který ovlivnil naši i světovou scénu nejen čistě výtvarnou, ale i scénu průmyslového designu. Než přešel na volnou nohu, deset let působil v Crystalexu, kde denně dokazoval, jak lze umělecké návrhy převést do sériové produkce. 

Na rozdíl od některých svých předřečníků byl ředitel liberecké nemocnice Richard Lukáš při představování svého kolegy Stanislava Tallera stručný, věcný, vtipný a v charakteristice výstižný. Úrazový chirurg Stanislav Taller přitom je ve svém oboru člověk až renesanční. Nejen že padesát let pracoval v liberecké nemocnici jako chirurg a pak i jako primář, ale má na svém kontě pár patentů a originálních řešení ošetření složitých zlomenin a kromě toho se podílel na vzniku českých traumacenter.

Nenašli jste v letošním výčtu svého favorita? Podívejte se, zda oceněný nebyl  již v uplynulých letech, a pakliže nikoliv, vyplňte nominační formulář a zašlete Libereckému kraji svůj tip. Třeba uspějete a možná vy sami budete mít tu čest příští říjen před zraky mnoha významných hostů představit svého favorita na nositele Pocty hejtmana! (Poznámka: velkou fotogalerii z letošního udílení Poct naleznete na www.facebook.com/GENUS.CZ.)

Text a foto Mad