Výcvikové středisko služební kynologie Celní správy ČR v Heřmanicích příští rok oslaví 25 let existence, jako dárek již dostalo novou výcvikovou halu

Heřmanické výcvikové středisko zahájilo provoz 2. září 1996. Jedním z důvodů byly změny po roce 1989, které s otevřením hranic postavily naši celní stráž před nové výzvy. Na tomto místě je třeba připomenout, že u zrodu kynologického centra stál legendární Josef Dušánek, který ho až do odchodu do důchodu vedl. I pro Dušánka to byla velká výzva, s výcvikem měl sice zkušenosti z vlastní soukromé praxe, ale k Celní správě ČR nastoupil teprve necelé dva roky před tím (v lednu 1995).Bez velké nadsázky lze říci, že začátky byly skoro garážové, s jedním asistentem, kanceláří, autem na převoz psů a skladem vzorků, což tehdy byly drogy. Přelom nastal po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2004 a 2005. Vedle navýšení kapacity hlavní budovy pro ubytování školených psovodů byly postaveny architektonicky unikátní kruhové kotce pro ustájení služebních psů, viz ortofoto na mapy.cz (ještě bez nové haly). Kruhový je objekt proto, aby na sebe psi neviděli a vzájemně se neznervozňovali. Neruší je ani obsluha kotců, protože je vykonávána zevnitř.Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, v květnu 2005 byla úroveň českého výcviku služebních psů oceněna uzavřením Memoranda o porozumění mezi Světovou celní organizací (WCO) a Celní správou České republiky. Heřmanickému centru byl přiznán statut Regionálního výcvikového střediska služební kynologie WCO. WCO sdružuje většinu z víc jak dvou stovek států světa, ale mezinárodní certifikát má jen osm výcvikových center.Heřmanický areál (MAPA) sídlí na dohled polské hranici. Není divu, základ tvoří bývalá celnice. Sice produkuje opravdu špičkové psí experty na hledání nejrůznějších látek i nekompromisní obránce svých pánů, ale dosud neposkytoval optimální podmínky pro efektivní výcvik, protože se téměř vše odehrávalo pod širým nebem, dáno napospas rozmarům počasí, krátkým dnům v zimních měsících a dalším rušivým vlivům. To se nyní konečně změnilo, areál doplnila velká výcviková hala. Příprava projektu trvala čtyři roky, samotná výstavba pak proběhla během roku a půl. Hala přišla na 45 milionů korun (bez vnitřního vybavení) a nebyla na ni použita žádná dotace, což pochopitelně mělo určitý vliv na korekce projektu. Milan Poulíček, generální ředitel Generálního ředitelství cel Celní správy ČR, vysvětluje: „Stavba, tak jak byla původně naplánovaná, vycházela přes sto milionů. Dotaci nebo peníze z nějakých jiných zdrojů se nám bohužel nepodařilo získat, takže jsme se museli přizpůsobit tomu, co jsme měli k dispozici z vlastního rozpočtu. V budoucnu se budeme postupně posouvat dál například co se týče rozšíření ubytování. Vzhledem k potřebám, které momentálně máme, je ale kapacita relativně dostačující.“Na otázku, čím je nová hala unikátní, Milan Poulíček bezelstně odpovídá: „Tím, že je nová.“ To je ale velmi skromné vyjádření. Zvenčí objekt sice vypadá jako jakýkoliv jiný průmyslový objekt, uvnitř se ale skrývá velmi sofistikované pracoviště s mnoha oddělenými pracovišti přizpůsobenými výcviku konkrétních psích dovedností, kde se psi můžou v klidu soustředit. V nové hale se ale především může cvičit prakticky nepřetržitě, čímž se výuka zintenzivní.Halu lze také rozdělit na tři nezávislé, vzájemně se nerušící sekce, ve kterých mohou probíhat různé typy výcviku současně. Vejde se sem celý kamion, takže bez nadsázky lze konstatovat, že lze nacvičovat opravdu cokoliv. Speciálně řešená je vzduchotechnika, aby se případně neovlivňovaly různé pachy, a součástí vybavení je také sterilizační místnost na odstraňování parazitních pachů z nádob na vzorky. Na rozdíl od jiných míst ve světě se v Česku cvičí na skutečných vzorcích, nikoliv na náhražkách, takže některé sklady jsou zabezpečené, například ten na drogy. Heřmanická základna také připravuje vzorky pro všechna další výcviková centra u nás a i pro některá v zahraničí.Podél celé delší strany výcvikové haly vede chodba opatřená na několika místech monitory přenášejícími dění uvnitř. To proto, aby průběh výcviku mohlo sledovat víc osob a psa to přitom nerušilo. Další podstatnou součástí nové budovy je mnoho malých místností specializovaných jednak na oddělené uchovávání daných komodit a hlavně pak na výcvik vyhledávání ve specifických prostředích. Je tu například místnost simulující kancelář, šatny a tak dále.Že by psi byli tímto systémem práce v klidu a teple zhýčkaní, nemusíte mít obavy. V hale probíhá jen prvotní nácvik, kde se učí základy. Ty si pes osvojí nejlépe a nejrychleji, když se může plně věnovat jen jedné věci a v klidu. Výcvik potom pochopitelně pokračuje venku a v reálných prostředích. To, co se pes naučil v hale, se ale mnohem lépe a rychleji převede třeba na rušnou ulici, na dálniční odpočívadlo a podobně, kde působí vlivy, které by počáteční výcvik ztěžovaly.„Centrem ročně projde zhruba desítka nových psů a dále sem každoročně přichází všech našich 66 psů a 45 psovodů na devítidenní přezkoušení, aby si potvrdili certifikaci, případně aby získali novou kvalifikaci. Psa úspěšného v praxi lze totiž přirovnat ke špičkovému sportovci, který také musí stále cvičit, trénovat. My se snažíme cvičit na kvalitu, ne na kvantitu. Další věcí jsou změny v trendech toho, co se pašuje, co je třeba vyhledávat,“ přibližuje práci střediska Martin Kobrč, současný vedoucí střediska.Pro centrum je velmi důležitá i práce lovců psích talentů. Na jejich úsudku do značné míry záleží úspěch výcviku. Laika možná překvapí, že pro většinu oborů není nutno, aby šlo o německého ovčáka, jakého máme zažitého z kriminálek. „V první řadě ten pes musí být samozřejmě naprosto zdravý. Na plemeni tolik nezáleží. Primárně to samozřejmě jsou belgičtí a němečtí ovčáci, ale používáme i lovecká plemena. Cvičíme například teriéry jack russelly, v našich řadách pracuje i springer spaniel a máme i křížence. Takže to primárně není o typu psa, ale o jeho povaze,“ konstatuje Petr Müller, ředitel odboru dohledu.„Nám se to během výcviku nestává, protože máme velmi zkušené lidi věnující se výkupům, ale u zahraničního kurzu, kde si psy sama vybrala druhá strana, se nám to již stalo. Pes musí mít chuť za něco pracovat. Musí mít nějaký motor něco chtít. Většinou to je nějaká potrava nebo hračka. Jedinec, který nemá motivaci prostě pracovat nebude a s jeho výcvikem nepohnete, ale to platí všude,“ doplňuje Martin Kobrč.Psi jsou vykupováni jako roční, v aktivní službě pak jsou osm až deset let a časem se mohou stát specialistou i na dvě různé komodity. Zdravý pes ale může sloužit i déle. „Já bych to přirovnal ke sportovcům, Jágr hraje do padesáti,“ vtipkuje Martin Kobrč. Psi důchodci zůstávají v drtivé většině případů u svého psovoda. Jen tehdy, když to není možné, a těch případů je opravdu málo, se hledá vhodné umístění u někoho, kdo pro to má podmínky, tedy nejlépe dům s velkou zahradou. Pár psů je takto umístěno přímo v Heřmanicích. Výběr je opravdu přísný, pes, který celý život obětavě sloužil, si přece nezaslouží, aby dožil někde v paneláku.

Text a foto Mad