Elektrárna Rudolfov slaví 95 let, přitom účinností výroby za současnou světovou špičkou zaostává jen o necelých 5%! 

11. 05. 2020 | 0:00

Slavit elektrárna vlastně může hned víckrát. Před oněmi pětadevadesáti lety, tedy roku 1925, začala stavba elektrárny. Pakliže by se letos na oslavy kvůli karanténě nedostalo, bude šance za dva roky, protože turbína byla spuštěna začátkem roku 1927. V záloze je ještě jedno datum, a to 19. červen 1929, kdy bylo celé dílo, tedy včetně elektrárny Rudolfov II, definitivně zkolaudováno.

O stavbě se ale začalo uvažovat již dva roky po dokončení přehrady Bedřichov, která byla zkolaudována 28. června 1906. Tehdy byl rozpracován první záměr na využití 1,7 miliardy litrů zásobního objemu nádrže, vybudované společně s dalšími pěti přehradami jako reakce na katastrofální povodeň v roce 1897. S realizací se ale nekvaltovalo. Elektrárna Rudolfov, pohled od silnice.Není divu, bedřichovská přehrada tehdy byla se svými 774 metry nad mořem nejvýše položenou přehradou na našem území (překonala ji až nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, dokončené roku 1996) a vodu bylo nutno vést horským terénem na turbíny vzdálené 4,4 km. Pravděpodobně hlavním impulsem technicky poměrně náročné výstavby elektrárny byl až fakt, že kabelová síť, položená roku 1914, byla počátkem dvacátých let minulého století již v havarijním stavu a dodávky elektrické energie se stávaly nespolehlivými. ​Trable s dodávkami by vyřešilo zařazení stabilního a spolehlivého zdroje energie na druhý konec rozvodné sítě. Ovládací panel je osazený přístroji splňujícími tehdejší normy pro lodní měřící přístroje. Moderní prvky jsou začleněné celkem citlivě. Všiměte si odkládátka na doutníky, původně pověšeného u schodů do haly generátoru.S pracemi se fakticky začalo až roku 1924, a to budováním 3 260 m dlouhého kanálu do vodního zámku nedaleko sedla Maliníku. Určitě znáte oblíbenou lyžařskou cestu "po kanálu". Ano, vede opravdu po onom betonovém krytém kanálu a cestou si můžete všimnout i několika pomocných staveb. Výškový rozdíl mezi začátkem a koncem kanálu činí pouhých 1,84 m. Generátor pohánějí dvě Peltonovy turbíny na společné hřídeli.Opravdovým technickým oříškem byl ale úsek z Maliníku, odkud 1 140 m dlouhým vysokotlakým potrubím voda "padá" z výšky 170,3 m a s kadencí 650 l/sec stříká z trysek na lopatky dvou Peltonových turbín. Přes problémy bylo ocelové nýtované potrubí položeno za dnes neuvěřitelné čtyři měsíce a deset dní včetně tlakové zkoušky!V roce 1925 chytře navržené a kvalitně vyrobené soustrojí po drobných úpravách stále šlape perfektně. Zakomponovat se podařilo i řidicí elektroniku a moderní poruchovou automatiku. Stavbu díla provázely skandály jako vystřižené z dnešního zpravodajství. Cena se z původně proklamovaných 7,5 milionů prvorepublikových korun vyšplhala do závratné výšky přesahující 26 milionů. Podezřelost této sumy vynikne, když ji srovnáme s hydroelektrárnou Vrané u Prahy, která jako první postavený článek Vltavské kaskády přišla o devět let později (1936) na zhruba 50 milionů tehdejších korun, přičemž má výkon řádově vyšší. Vrané dodává téměř 14 MW, špičkový štítkový výkon rudolfovské elektrárny činí 980 kW, svorkový 916 kW. Špičkový štítkový výkon rudolfovského elektrogenerátoru (vpravo) je 980 kW.Není divu, že financování tohoto vodního díla se dostalo až na seznam interpelací Národního shromáždění ČR, a nejen bulvár se tehdy dohadoval, že v ceně jsou schované dvě liberecké vily. Z toho paradoxně plyne jedno optimistické poučení. Svět evidentně není zkaženější než před sto lety, neboť dnes tak populární skandály kolem údajně předražených zakázek nejsou zjevně ničím novým a děly se i za glorifikované první republiky.
Papírově neuvěřitelné navýšení ceny lze alespoň částečně vysvětlit výslednými parametry díla, které jsou i v dnešní době špičkové nejen proto, že jde o špičkovou elektrárnu, tedy zdroj určený zejména k vykrývání energetických špiček. Setrvačník zabezpečující stabilitu systému má průměr 2,40 m a váhu 8 t. Celkem mají rotující části hmotnost 16 t.Vlastníkem elektrárny byla až do čtyřicátých let 20. století Přespolní elektrárna v Liberci (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, EÜW), což byla družstevní společnost vlastněná Libercem, šesti okolními obcemi a firmou Johann Liebieg & Co. Jak jsem již naznačil výše, elektrárna pracovala v součinnosti s parní elektrárnou v Andělské Hoře. Je dobré připomenout, že elektrárna fungovala v návaznosti na víc jak 20 vodních děl, která byla tehdy pod ní a byla závislá na průtoku. Dá se proto říci, že v prvních letech provozu pracovala od 6 hodin ráno do 10 hodin večer a součástí celého díla byl i systém požárních vodních kanálů pro blízké fabriky. Zhruba 40 startů měsíčně zatěžuje především ložiska, která se, fakticky vzato, rozbíhají ze suchého stavu, což je pro ně větší zátěží, než kdyby stroj běžel permanentně.V letech 1961–1996 provozovala elektrárnu Severočeská energetika Děčín a v současné době ji vlastní a spravuje Povodí Labe. Dnes generátory pracují většinou v ranní (6:30-11:30) a večerní špičce (16:30-21:30) pracovních dní. Je-li dostatek vody, jedou někdy i nepřetržitě. Nejkritičtějším obdobím v historii elektrárny byl rok 1972, kdy se v rámci vlny ničení malých vodních děl uvažovalo o přeměně elektrárny na sklad ovoce a zeleniny. Stroj tehdy zachránila špatná dopravní obslužnost a to, že soudruzi nepřišli na způsob, jak těžké soustrojí turbíny a generátoru efektivně zlikvidovat. Nicméně v té době se například ztratily 3 historicky cenné mechanické zapisovače parametrů.Při údržbě a opravách přijde vhod ruční portálový jeřáb. Při pohledu vzhůru se krásně rýsuje železobetonový skelet budovy.Svým způsobem unikátem samým o sobě je fakt, že stroj, kterému je 95 let, slouží dodnes v plném provozu a že se jej podařilo skloubit s moderní řidicí technikou. Přitom zatím absolvoval jedinou větší, leč pouze částečnou rekonstrukci, a to až v roce 2008. Roku 2014 elektrárna Rudolfov získala statut památky, a to zejména zásluhou nadšenců a Mgr. Petra Freiwilliga z Národního památkového ústavu. Tvůrci chrámu elektřiny měli smysl pro detail.Na závěr pár technických parametrů. Celková účinnost stroje dosahuje téměř 84%, přičemž sama turbína má 87%. Parametry jsou exaktně změřené a za současnou světovou špičkou pokulhávají maximálně o 5%, což je vzhledem ke stáří stroje až neuvěřitelné.V současnosti je celková roční výroba elektrické energie hydroelektrárny Rudolfov asi 1 500 000 kWh.Zužitkována je i energie vody hromadící se za provozu ve vyrovnávací nádrži pod elektrárnou. Pod 14m vysokou hrází jsou schované dvě Francisovy turbíny, které dohromady dávají výkon 46 kW.Stroj má 2 Peltonovy turbíny, které pohánějí 4 dýzy (trysky). Záměrem projektanta Ing. Ludwiga Hamburgera totiž bylo zvládnutí co největšího rozsahu průtoků. Bylo-li málo vody, jelo se na jedno kolo, bylo-li vody ještě méně, pracovalo jedno kolo poháněné jen jednou tryskou. To, že turbíny tyto požadavky plní skvěle dodnes, svědčí o kvalitě práce výrobce, kterým byla firma J. M. Voith, sídlící v rakouském St. Pöltenu. Tato rodinná firma je významným hráčem v oboru dodnes (viz wikipedia.org). Generátor dodala firma Siemens. Pod architektonickým návrhem budovy (blíže viz liberec-reichenberg.net) je podepsán profesor Německé vysoké školy technické Artur PayrDo hráze vyrovnávací nádrže je vyryt letopočet 1923 a iniciály Přespolní elektrárny v Liberci (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, EÜW).Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace