Historická vodní díla se nenávratně rozpadají, přitom jde mnohdy o unikátní technické památky Libereckého kraje

Představu, jak býval využitý každý kousek řeky, dává například osmikilometrový úsek Černé Nisy (viz chartae-antiquae.cz). Od Rudolfova po soutok s Lužickou Nisou v Liberci voda začátkem 20. století poháněla 25 továren, továrniček a elektráren. Ještě dnes je tu registrováno 12 malých vodních elektráren o celkovém výkonu 1 507 kW, tedy teoretickém ročním výkonu 3,5 Gwh (viz www.tv-adams.wz.cz). Intenzivně byly využívány nejen řeky, ale i větší potoky a právě na nich vznikala mnohdy velmi pozoruhodná díla, která jsou v ohrožení, nehledě na to, že sama ohrožují případné zvědavce. Příkladů by šlo vyjmenovat mnoho, jako jeden za všechny jsem vybral ve skalách tesané náhony na Hamerském potoce (MAPA), protože jde o několik zvláště zajímavých technických památek přehledně umístěných na malém prostoru. Příznačné přitom je, že v památkovém katalogu Národního památkového ústavu je zapsána jen jedna z nich.Hamerský potok pramení nedaleko vrcholu Ptačinec v Lužických horách. Bývalé náhony se nacházejí na asi 3,5 km dlouhém úseku jeho toku od přehrady Naděje až po soutok s říčkou Svitávkou v Mařeničkách. Na historické Hydrologické mapě země České pro vodní knihy jsou označeny čtyři provozy. Podobnou situaci zobrazuje mapa z 19. století, dostupná na mapy.cz. Výčet všeho, co poháněla voda Hamerského potoka, bychom měli začít těsně nad soutokem se Svitávkou v Mařeničkách, kde kdysi pracoval Scholzův mlýn (dnes č.p. 6), s jistotou doložený roku 1695, ale podle některých badatelů mohl být i mnohem starší. Uzavřen byl direktivně roku 1947 a patří k minimu objektů, které se na Hamerském potoce zachovaly v dobrém stavu, ačkoliv dnes, pakliže o původním účelu nevíte, vás na dobře udržované budově zaujme maximálně zajímavá kombinace použití kamene a cihel. To málo, co zbylo z náhonu, je skryto na nepřístupných soukromých pozemcích. Asi šest set metrů výše proti proudu stával Neumannův mlýn, na historické mapě ozačený jako Pechmühle podle stavitele a nejstaršího majitele Josefa Pecha, který jej zbudoval roku 1735. Ještě roku 1924 bylo mlýnské kolo vyměněno za Francisovu turbínu, ale roku 1927 mlýn vyhořel. Usedlost, která původně čítala čtyři dřevěné budovy, pak třikrát změnila majitele, kteří měli v plánu vodní dílo obnovit. To se však nestalo a někdy po roce 1938 mlýn definitivně zaniká. Ze staveb se dochovalo jen pár zbytků zdí. Zato náhon, přesněji řečeno jeho poslední část od silnice Trávník – Mařenice k bývalému mlýnu, patří k výrazným technickým památkám. Pro průchod silnicí byl dosud otevřený náhon zakryt deskami a dále pokračoval 260 m dlouhým tunelem, vyrubaným do pískovcového masivu. U pěšiny, kopírující trasu tunelu, narazíte nejprve na skalní kapličku s reliéfem Krista a pak na několik okének tunelu. V jednom místě je do tunelu probourána díra, těžko říci, zda původní technologická, nebo novodobá chuligánská. Dále, asi ve dvou třetinách délky tunelu, se dodnes zachoval takzvaný jalový přepad. Jak jsem naznačil, do tunelu lze vlézt. Otevře se vám úzká, v nejprůchodnějších místech maximálně metr široká chodba, umožňující shrbenou chůzi. Průzkum důrazně nedoporučuji, protože evidentně nedávno došlo hned k několika závalům, a divím se, že vchody z bezpečnostních důvodů ještě nebyly zazděné. Je jen otázkou času, kdy se toto pozoruhodné dílo začne bortit celé. Podrobnější informace o obou mlýnech naleznete na stránkách vodnimlyny.cz.V Antonínově údolí, si půl kilometru dál proti proudu potoka, stojí celkem nezajímavý objekt bývalé přádelny bavlny, postavené roku 1824 a poháněné vodou z Hamerského potoka. Po požáru roku 1878 byla budova přestavěna na zámečnictví. Po 1. světové válce ji koupil okres Cvikov a udělal z ní azylový dům pro chudé. Za socialismu zde fungoval domov důchodců a ještě později ústav pro mentálně postižené ženy. Od roku 2015 je budova uzavřena a její okolí je doslova vytapetováno výhružnými cedulemi „Zákaz vstupu“, „Zákaz stání“, „Pozor psi“ a podobnými dalšími. Zajímavý je původní odtokový kanál přádelny, ražený ve skále až k Antonínově kapličce, vytesané do skály o zhruba 200 m níže. Tam odtok mizí pod silnici a na druhé straně ústí do Hamerského potoka. Na rozdíl od náhonu Neumannova mlýna je tato štola průchozí bez hrbení, je totiž někde i přes 3 m vysoká. Tedy, průchozí je kanál spíše teoreticky, před zvědavci ho chrání voda, která dosahuje až metrové hloubky, což by vyžadovalo přinejmenším rybářské holiny. Zajímavý je otvor umístěný zhruba v polovině štoly, který snad býval původním vyústěním náhonu. Zdobí ho letopočty 1821, 1833 a 1853 a nově umístěná svatá soška. Mimořádně zajímavá je značená cesta podél náhonu přádelny, začínající u rybníka v zatáčce silničky vedoucí kolem areálu. Necelý půlkilometr dlouhý náhon, ve finální části vedoucí několik metrů nad potokem, je většinu své cesty vytesán do skály, přičemž část tvoří asi sedmdesátimetrový tunel. Fascinující dílo, které by si zasloužilo pozornost památkářů, pomalu, ale jistě pohlcuje příroda.Oblastí nejbohatší na bývalé náhony je Hamr u Naděje. Dnes již jen rekreační osada kdysi bývala místem, kde již za středověku potok poháněl hamr na zpracování železné rudy. Ten byl doložen ještě roku 1677. Roku 1727 je poprvé zmíněn mlýn na mouku a později i pila. Mlýn se zbortil v roce 1911 a na jeho místě byla postavena hájenka. Pila v té době již patřila novému majiteli. S vrcholícím průmyslovým boomem konce 19. století totiž přichází Josef Mitter a celá osada se dramaticky přeměňuje. K jedné pile firmy Mitter & Weiss přibývá pila druhá a ve třicátých letech 20. století Hamerský potok napájí i vodní elektrárnu. Dokladem existence provozů závislých na vodě Hamerského potoka je dnes přehrada Naděje, vybudovaná v letech 1937 až 1938 jako akumulační nádrž, která měla zajišťovat stabilní průtok vody pro již zmíněné dvě pily poté, co část vody z pramenů Hamerského potoka odvedl vodovod zásobující Rumburk. Bližší informace vám poskytne jako vždy skvěle informovaný projekt www.luzicke-hory.cz. a infotabule u přehrady.Z pozůstaků několika náhonů (já napočítal tři) je nejzachovalejší ten poslední, nacházející se pod osadou Hamr a vedoucí ke druhé pile podnikatelů Mittera a Weisse. Tento náhon začíná již mezi rekreačními chalupami Naděje a pokračuje do údolí potoka vpravo od něj. Je opět vybudován ve skále a necelých osmdesát metrů vede tunelem, do kterého je možné na vlastní nebezpečí vlézt. O tom, že zde nejste zdaleka první průzkumníci, svědčí svíčky uložené do kapes vytvořených v pravidelných intervalech ve stěně. Pravděpodobně proto, aby bylo kam odložit svíčky již kdysi během stavby. Na konci tunelu jsou zbytky budov druhé pily a elektrárny. Některé zdi jsou betonové. Škoda, že ze všech technických památek kolem Hamerského potoka je památkově chráněný jen areál této bývalé pily a vodních děl s ní souvisejících. Tedy alespoň to vyplývá z údajů dostupných na pamatkovykatalog.cz. Pozitivní je, že na stránkách Národního památkového ústavu jsou publikovány nejen obecné fráze typu „Objekt patří svým charakterem a rozsahem k nejzajímavějším technickým stavbám v oblasti“, ale i konkrétní náznaky činů směřujících k ochraně, neboť se zde píše: „V nejbližší době je plánováno obnovení vodního díla s elektrárnou a zapojení celého komplexu do naučné stezky podél Hamerského potoka“. Doufám, že tímto ujištěním vše neskončí. Navzdory proklamacím se totiž zatím nic viditelného v místě neodehrává. Tedy až na to, že pískovec se stále rychleji mění v písek. Nejen v údolí Hamerského potoka. 
Text a foto Mad