Liberecká předpremiéra seriálu Zrádci. Obě strany barikády hledají zrádce, Liberečáci Liberec, zatím neúspěšně

Navzdory tomu se bohužel domnívám, že divácké rekordy lámat nebude. Toto totiž není jen velmi profesionálně natočená kriminálka vycházející z alarmujících reálií české drogové scény, ale i propracované psychologické drama s gradujícím vývojem postav. A to již vyžaduje nadprůměrné nasazení i po divákovi.  Nečekejte slaboduché dialogy typu "Šéfe, mám kulku (důkaz atd.), co s tím udělat?", "Pošlete to na balistiku (do laborky atd.)". Nepočítejte ani s tím, že budete moci s přáteli uzavírat sázky jako u Policie Modrava, po kolika minutách a kolikrát za díl pronese Jaroslav Satoranský aka major Koutný své "To je dobrý nápad, do toho se pusťte". Přitom konkrétně Policie Modrava překonávala ve sledovanosti hranici dvou milionů diváků, zatímco mnohem náročnější Vodník a Modré stíny režiséra Viktora Tauše, režiséra a koproducenta Zrádců, doprovázel zájem poloviční. Uvidíme, jak u diváků tentokrát zaboduje Taušův osvědčený tým, složený z kameramana Martina Douby, výtvarníka Jana Kadlece, kostýmní výtvarnice Michaely Horáčkové Hořejší a hudebního skladatele Petra Ostrouchova. Tauš se nově o režii podělil s Matějem Chlupáčkem, pocházejícím z Liberce, který je podepsán pod třetí a čtvrtou epizodou a který se na minisérii aktivně podílí i jako koproducent. Autorem scénáře je Miro Šifra. Upoutávkám na Zrádce vévodí loga Liberce, Libereckého kraje a Státního fondu kinematografie, institucí, které finančně podpořily tento projekt za celkem 75 milionů korun. Po Liberci původně realizátoři žádali tři miliony korun. Nakonec po bouřlivých debatách a po výměně radniční politické reprezentace dostali 1,4 milionu korun. Liberecký kraj přispěl dvěma sty tisíci korunami. Naproti tomu filmaři prý v Liberci nechali ve službách a dalších nákupech skoro deset milionů, takže se obchod městu snad vyplatil. I to byl důvod, proč se slavnostní předpremiérová projekce prvních dvou dílů pro novináře a pozvané hosty konala právě v Liberci. Jediným slabším bodem večera byla tisková konference, na kterou sice dorazila reprezentativní delegace ve složení oba režiséři plus někteří představitelé hlavních rolí, ale nebylo řečeno prakticky nic, co by již nebylo publikováno jinde, a protože organizátory evidentně tlačil čas, nezbyl prostor na dotazy. Škoda, zůstala například nezodpovězena otázka, proč série nebyla nasazena již 5. ledna, jak bylo původně avizováno, a proč stopáž jednotlivých dílů nakynula z padesáti na sedmdesát minut. Protože o genezi vzniku Zrádců jsme přinesli bohatou obrazovou reportáž přímo z natáčení, soustředím se především na výsledný produkt. První věc, která vás na Zrádcích dokonale pohltí, je vizuální stránka příběhu a kamera Martina Douby. Kdo si pamatujete Vodníka, víte, o čem mluvím, a tady je koncept dotažený ještě dále. Viktor Tauš vysvětluje: "Naším úkolem coby vizuálních adaptátorů textu je, podobně jako tomu bylo u předchozích zmiňovaných minisérií, stvořit svébytný filmový svět, který se stane příběhem sám o sobě, nebude pouze reflexí reality, ale bude příběh obohacovat o svébytnou interpretační rovinu." Zrádci se odehrávají v podivně odcizeném industriálním světě, ze kterého občas vyčnívají ostrůvky lidství. Už úvodní sekvence každého dílu, začínající pomalu se rozšiřujícím záběrem na baletku z Labutího jezera, jenže tančící u tyče v proskleném návěsu kamionu, zaparkovaného uprostřed opuštěného dolu (nebo lomu?), dává tušit, že se chystáme na drogový trip. A to jsou teprve první vteřiny filmu. Ve Vodníkovi je futuristická policejní expozitura zasazena do polí. Ve Zrádcích je symbolika dotažená o level výše, specialisté protidrogové centrály kriminálky pracují v polorozpadlém kostele sv. Václava ve Výsluní nedaleko Chomutova. Impozantní stavba, kdysi přezdívaná Krušnohorská katedrála, již hrála v mnoha filmech českých i velkých zahraničních produkcí. Seriál Zrádci její na cihly omlácené stěny zaplnil skleněnými kukaněmi, ve kterých se kriminalisté pohybují jako ryby v akváriu. Další skvělou až fantasmagorickou lokací je areál Archeoparku Pavlov, kde se odehrává například sekvence rozhovoru před pitevnou. V bývalých chomutovských lázních, u kterých radní v současné době řeší dilema "Zbourat, nebo přestavět?" filmaři nabídli odpověď a zrevitalizovali je na vysoce profesionální velkovýrobnu metamfetaminu průmyslových rozměrů. Není divu, že drogový dealer David bydlí v obrovském nezařízeném bytě, připomínajícím galerii s výhledem na panorama Prahy z nezvyklého úhlu s pankráckým V Towerem a Vyšehradem na obzoru. V kontrastu s tímto studeně anonymním prostředím Davidovi rodiče žijí v atmosféru normálního prostého domova vyzařujícím vesnickém domku (tipuji středočeské Broumy). Kromě zmíněného Výsluní, Pavlova, Chomutova, Prahy a Broum se točilo v Liberci a v Libereckém kraji (například velká část 5. dílu se odehrává na Sychrově), ve Smržově u Hradce Králové, v Hrabyni, Polsku (podstatný kus celého dílu v Gdaňsku a přilehlých industriálních oblastech) a v Německu. Liberečáci, přítomní na projekci, marně hledali Liberec. V prvních dvou dílech se buďto nevyskytuje vůbec anebo je dobře maskovaný. Myslím, že jsem Liberec identifikoval ve dvou scénách z prostředí, které by si město určitě do turistického průvodce nedalo, ale jistý si nejsem. Snad se dočkáme v příštích dílech, režisér Matěj Chlupáček se dušuje: "Natáčeli jsme v liberecké ZOO, velkou scénu s naším úhlavním, nechci říct padouchem, ale jednou velkou vietnamskou postavou, jsme natáčeli v hotelu Imperial, významný dějový moment se odehrává v hotelu Zlatý lev, dále se točilo v krajské nemocnici nebo na univerzitě a před nedalekou kavárnou Bez konceptu se odehrává scéna se zlatou Teslou." Ačkoliv jsou párkrát jmenována i konkrétní místa, tvůrci důsledně zbavují lokace určení prostoru. Takže s nárůstem turismu o desítky procent, který prý na Šumavě následoval po uvedení již zmíněné Policie Modrava, zde příliš nepočítejme. To, co sledujeme na plátně, je vlastně příběh paralelního vesmíru, ale je to vesmír existující hned za prahem našeho domova a na to bychom si měli dávat pozor.Druhou silnou stránkou Zrádců je samotný příběh, vycházející ze skutečnosti. Prapůvodně byl inspirovaný knihou Nelegál z roku 1998 od Liberečáka  Jiřího Vacka, prvního ředitele liberecké městské policie, tvrdého bojovníka proti drogám a zakladatele Národní protidrogové centrály. Tvůrci , zejména scénárista Miro Šifra, strávili mnoho hodin diskusí s experty Národní protidrogové centrály v ČR, kteří radou přispěli i během realizace. Na výsledku to je zatraceně vidět. Například autenticita záběrů z velkovýrobny metamfetaminu je pro laika šokující. Přítomnost poradců z řad policie tušíte i za zdánlivě banálními scénami běžné práce policistů. Duy Anh Tran, hrající postavu vietnamského asociálního provozovatele drogové fabriky, byl zároveň poradcem pro otázky zvyků vitnamské komunity a tlumočníkem mezi štábem a vietnamskými neherci, takže i tato stránka příběhu působí věrohodně. Postavy jsou vykresleny s precizností, která není běžná ani u velkých filmů, natož u tak konzumního materiálu, jakým je většina kriminálních seriálů. Totéž platí o originálních a vtipných dialozích. Podle řady živých reakcí publika si to nemyslím jen já. Třeba scéna z pošty, kam dealer David přichází odeslat hromadu obálek s dávkami drog, objednanými přes jeho e-shop na darknetu. Starší paní se na něj usměje se slovy: "Mladí jsou dnes samý internet, jsem ráda, že se ještě najde někdo, kdo stále píše přátelům dopisy." Stačilo patnáct sekund a na světě je výpověď o změnách dnešního světa, která vydá za hodinový dokument. Ve Zrádcích je též řada okamžiků vypointovaných z dílu do dílu, což si při projekci na jeden zátah stačíte vychutnat, ale nejsem si jistý, co s pamětí méně soustředěného diváka udělá týdenní čekání na další díl. Tím myslím například výstup malé Petřiny dcery, která vztek na bráchu a frustraci ze světa, který jí evidentně nerozumí, řeší otevřením mrazáku a přiložením ledu na čelo. Její matka učiní totéž o díl později, když v práci dojde k tragédii. 
Třetí silnou stránkou seriálu jsou herci. Lenka Krobotová jako policejní analytička Petra, nastupující do práce po devítileté mateřské dovolené a teleportovaná vírem událostí z hodiny na hodinu do příběhu, který si prožít určitě neplánovala, vás dostane od prvního okamžiku. Je vidět, že nepřeháněla, když v rozhovorech zdůrazňovala, jak si vícevrstvou roli Petry vychutnala. A do dalších dílů se máme na co těšit, protože postava Petry projde dramatickým vývojem. Trochu jsem si musel zvykat na Davida v podání Cyrila Dobrého, ale s přibývajícími minutami mě přesvědčil. Uvidíme, jak s postavou naloží dál, ale myslím, že po této první opravdu velké roli jeho hvězda vyletí rychle vzhůru. Ze dne na den žijící René, nepřipouštějící si katastrofu hrozící každým okamžikem, je tak přesvědčivý, že se bojíte, že Miloslav Pecháček jeho roli vůbec nehraje. Ostatně, Miloslav Pecháček je v první řadě student kamery na pražské FAMU :-). No a byl bych nespravedlivý, kdybych vynechal Davida Novotného v roli Petřina manžela, ale od něj, stejně jako od Lenky Krobotové, bych ani jiný než perfektní výkon nečekal. Určitě zklamu příznivce a obdivovatelky Václava Neužila, na jehož jméno seriál rovněž láká. Ne že by mu role nesedla, ale moc si ho neužijete. Víc prozradit nemůžu, aniž bych spojleroval.Hudbu, kterou vnímáte jako další rozměr děje, složil Petr Ostrouchov. Text závěrečné písně napsal Tomáš Belko a nazpívala ji Marie Rottrová. Z písně vznikl i promoklip k seriálu. A i jinak jsou po zvukové stránce Zrádci dobře odvedení. Bylo rozumnět každému slovu, což u řady seriálů i filmů není vůbec obvyklé. Je pravda, že šlo o kinoprojekci, takže je otázka, jak s bohatou zvukovou škálou naloží vysílací komprese a jak výsledek dekódují a interpretují zvláště levnější televize. Mám-li Zrádcům něco vytknout, tak to jsou dvě věci. Za prvé mě irituje přehnaný koloring. Chápu, že postprodukční ladění filmu do určité škály tónů velmi často pomůže uměleckému záměru a účinně podtrhne atmosféru, ale podle mě se stává v posledních letech manýrou a myslím, že brutální omezení tonální škály Zrádců na maximálně (tipuji) 85% černou si toto dílo nezaslouží. Některé scény vyloženě bezdůvodně vypadají, jako by se odehrávaly v mlze. Že by v mlze pseudoamfetaminové? Otázkou rovněž je, jak s takovýmto materiálem naloží televizory uživatelů, kteří si libují v továrním, nebo ještě hůře "živém nastavení" barev. Podle mého soudu může snaživá TV z pastelově laděných Zrádců vyrobit drsnou omalovánku.
Druhou výhradu mám ke stopáži. Kdyby byly díly hodinové, tedy o deset minut kratší, rytmu vyprávění by to prospělo a celkovému vyznění neuškodilo. Netvrdím, že příběh obsahuje hluché sekvence, běžně vkládané do jiných seriálů jen kvůli naplnění nasmlouvaného času. Naopak, děj je velmi dynamický, teprve dodatečně si uvědomíte, že je na klasické akční scény poměrně skoupý. Chci ale říci, že ve snaze po vykreslení atmosféry někdy kamera prostě sleduje scénu déle, než by nutně musela. Divákovi, zvyklému na náročná filmová dramata, to určitě vadit nebude, ale standardního konzumenta programu Prima Krimi to může pudit k návštěvě lednice za účelem doplnění sklenice piva a při příchodu se už ke Zrádcům taky nemusí vrátit, což by byla velká škoda, protože tak silný a autentický příběh jsme na obrazovkách opravdu dlouho neviděli.

Takže za mě lepší čtyři z pěti možných hvězdiček. A jaké byly ohlasy v sále? Z těch několika mála mužů a žen z radnice, kteří se na projekci dostavili, se mi podařilo odchytit dva. Primátor Jaroslav Zámečník byl celkem spokojený: "Já mám rád krimiseriály a dívám se na ČT 1. Možná bych pět nedal, ale je to zajímavé, tak čtyřku. Dívat se na další díly budu, tedy teď už budu muset (smích)." Zato primátorova náměstka Jiřího Šolce předpremiéra nepřesvědčila: "Po těch prvních dvou dílech bych dal zatím dvě, jestli to dokoukám úplně, nevím, v řádném termínu to asi nestihnu, tak asi přes i-vysílání."
Text Mad, foto viz popisky