Nová izraelská velvyslankyně Anna Azari je ve funkci teprve od září, ale do Liberce zavítala již potřetí, tentokrát otevřela výstavu v knihovně a přislíbila podporu Technickému muzeu

David Ben Gurion, první izraelský předseda vlády, napsal ve svých pamětech: Česká vojenská pomoc v té době Izrael zachránila. Z toho důvodu Izrael je a vždy bude vaším velkým dlužníkem a na vaši pomoc v těch rozhodujících chvílích nikdy nezapomeneme. Bez nadsázky lze říci, že izraleské vojenské letectvo, které dnes patří k nejlepším na světě, vznikalo právě tady, v Československu na letištích v Liberci, Hradci Králové, Olomouci, Žatci, Českých Budějovicích a na dalších místech."Není tedy náhodou, že se Její Excelence velvyslankyně Anna Azari během své třetí návštěvy Liberce nejprve zúčastnila schůzky s libereckým primátorem Jaroslavem Zámečníkem v Technickém muzeu Liberec. Zde totiž byla již před pěti lety otevřena expozice Křídla pro Izrael (viz obrazová reportáž GENUS.CZ), připomínající tuto důležitou kapitolu česko – izraelské spolupráce s důrazem na úlohu libereckého výcvikového střediska. Jenže expozice je jednak již těch pět let stará a za druhé, ač je opravdu unikátní obsahem, ani v době svého vzniku nepatřila k top instalacím českého muzejnictví.Jiří Němeček, předseda spolku Technického muzea, přiznává: „Panely jsou již historií, tak se to dnes nedělá. Chtěli bychom, aby byla expozice trochu interaktivnější a aby víc voněla Izralelem. Již v době, kdy se expozice otevírala, jsme například říkali, že by bylo dobré, kdyby třeba vedle té naší dobové uniformy, kterou tady Izraelci nosili, byla soudobá izraelská uniforma. Byla by škoda expozici dále nerozvíjet, příběh té spolupráce je totiž naprosto fenomenální.“Velvyslankyně Anna Azari k tomu přidává perličku: „V Izraeli je silné povědomí o tehdejší české vojenské pomoci. Ve své době se na našich školách používaly k vojenskému výcviku české zbraně a platilo, že pro pušku se v hebrejštině používalo slovo „čech“ podobně, jako je vžitým pojmem „kalašnikov.“ Paní velvyslankyně přítomné rovněž ujistila, že i ona by ráda pomohla při navázání přímých vztahů mezi Technickým muzeem Liberec a obdobnými institucemi v Izraeli.Jako jednu z institucí, které by připadaly v úvahu, jmenovala Anna Azari izraelské muzeum letectví. Nutno říci, že pracovníci technického muzea si uvědomují, že navázání takových kontaktů nebude jednoduché, protože v Izraeli půjde vesměs o instituce na úrovni našeho Národního technického muzea, což si přiznejme, je oproti partou nadšenců vybudovanému muzeu libereckému trochu jiná liga.Ale Jiří Němeček má ještě další plány, vidí i druhý směr možné další spolupráce, vysvětluje: „My máme velký respekt ke způsobu, jakým Izrael rozvíjí výzkum a jeho výsledky aplikuje v praxi. Tomu bychom zde také rádi věnovali prostor. Ale nechceme, aby to bylo jen o exponátech, ale také o myšlenkách a o vztahu Československa, České republiky a Izraele. Byl bych rád, kdyby lidi, až od nás půjdou, si neřekli jen „Tam mají zajímavé věci“, ale aby si řekli, že náš vztah s Izraelem by měl být plnější a měl by se dál rozvíjet. Nechceme vystavovat věci, chceme prezentovat myšlenky.“Pravdou je, že kdyby se takový plán podařilo zrealizovat, byla by to první vlaštovka, protože Izrael zatím v této oblasti nenavázal s Českou republikou žádnou dlouhodobější spolupráci. Myšlenka to je sice krásná, ale muselo by se vyřešit hned několik pro laika možná skrytých problémů, což Jiří Němeček pochopitelně ví, když konstatuje: „Místo na tu technologickou část bychom měli, je tu nevyužitý pavilon I. Ale živíme se sami, a když otevřeme další pavilon, tržby se nám příliš nezvýší, ale náklady rostou.“Po návštěvě Technického muzea Liberec izraelská velvyslankyně zamířila do Krajské vědecké knihovny Liberec, aby zahájila pozoruhodnou výstavu Záhadné pouto a nebyla to určitě návštěva jen formální. Jak již bylo řečeno, ve funkci vystřídala svého předchůdce Daniela Merona teprve v srpnu loňského roku, ale v Liberci byla již potřetí. Zvláště na ni zapůsobila premiéra divadelní hry Moje první židovské Vánoce v Malém divadle. Tuto hru současná izraelská divadelní tvůrkyně a herečka Hadar Galron napsala přímo pro divadlo F. X. Šaldy.Výstava Záhadné pouto byla uspořádána k výročí 30 let od znovuobnovení diplomatických vztahů mezi tehdejším Československem a Státem Izrael. Na dvanácti panelech velmi inovativní formou mapuje historické milníky, které pojí český a židovský národ. Výstava je putovní a nebyla vytvořena přímo pro Liberec. Premiéru měla v Praze.Výstava vznikla za podpory a intence Velvyslanectví Státu Izrael. Propojuje práce studentů a diplomacii. Kresby a grafické zpracování vytvořili studenti Fakulty designu a umění L. Sutnara Západočeské univerzity v Plzni pod vedením výtvarnice a ilustrátorky Renáty Fučíkové. Námět a texty sestavil hebraista a diplomat Robert Řehák. Expozice je přístupná zdarma během otevírací doby knihovny.Jak dočasná výstava v knihovně, tak trvalá expozice v technickém muzeu jsou velmi důležitými počiny, protože povědomí Čechů o kapitolách historie, na kterých můžeme být právem pyšní, je stále mizivé. Izraelci přitom do Česka přijížděli rádi i během covidové pandemie, jak závěrem potvrzuje velvyslankyně Anna Azari, když na otázku, týkající se vzájemného turistického ruchu, odpovídá: „O počtech izraelských turistů se, zejména kvůli covidu, hovoří velmi obtížně. Ale i v té době bylo období, kdy byla Česká republika, na rozdíl od jiných zemí, pár měsíců přístupnější. Když jsem se tehdy procházela po Praze, zdálo se mi, že neslyším nic jiného než hebrejštinu. Ale čísla ještě nemám. V dobrých letech to byly samozřejmě tisíce.“

Text a foto Mad