Tajemných a záhadných míst má Liberecký kraj v zásobě pro mnoho autorů knih a filmů, aniž by bylo nutné cokoliv přibarvovat

1. Tajemství 41 let rozestavěné rozhledny Štěpánky

Rozhledna Štěpánka (MAPA), jedna z nejstarších kamenných rozhleden nejen našeho kraje, je zajímavá z více důvodů. Za prvé jde vlastně o dvě různé stavby. Spodní díl tvoří masivní kamenná vyhlídka, velmi podobná Alainově věži v Rohanské oboře pod vrchem Tábor, na kterou byl po 41 letech posazený architektonicky zcela jinak pojatý štíhlý cihlový vršek.
Za druhé rozhledna nese jméno Štěpánka, ale ve skutečnosti byla pojmenovaná na počest místodržícího arcivévody Štěpána Viktora, který v dubnu 1847 aktivně pomohl prosadit vybudování císařské horské silnice vedoucí z Liberce přes Tanvald, Příchovice a Vysoké nad Jizerou až do Trutnova, což bylo ve své době klíčové pro povzbuzení rozvoje místního průmyslu a zaměstnanost v regionu.
Konečně za třetí, a to nejpodstatnější, když se arcivévoda Štěpán v červnu téhož roku díval na rodící se silnici z vrchu Pocherstein (dnes Hvězda), majitel panství kníže Kamil Rohan nechal ten vrchol přejmenovat na Stephanshohe a nařídil zde neprodleně vystavět rozhlednu. Rozhledna rostla velmi rychle, ale těsně před dokončením se něco zadrhlo, stavba byla náhle opuštěna, ač údajně zbývalo do ochozu dozdít posledních pár kamenů.
Vysvětlení, že následující krátká kariéra arcivévody Štěpána (který po smrti otce převzal funkci uherského palatina) nebyla pro náš region již přínosná, se nezdá být natolik pádné, že by kvůli tomu bylo opuštěno dílo, k jehož dokončení stačilo doslova pár dní. Neobstojí ani argument, že rozhledna zůstala rozestavěná, protože Štěpán brzy upadl v nemilost a roku 1848 abdikoval. Zedníci totiž Štěpánku pravděpodobně opustili dříve.
Ke slovu se tedy dostávají lidové legendy. Kníže Kamil Rohan dal údajně na slova jakési cikánské vědmy, která mu předpověděla, že zemře, jakmile bude vyhlídka dostavěna. A skutečně, Kamil Rohan zemřel 13. listopadu 1892, tedy čtvrt roku poté, co byla rozhledna konečně slavnostně otevřena. Ovšem jeho smrt byla víceméně očekávaná, neb zemřel v mimořádně požehnaném věku 92 let! Takže, záhada vyřešena?

2. Tajemné zdi uprostřed divočiny nedaleko ruin skalního hradu Klamorna

Na Zlaté stezce Českého ráje vás nečekají jen krásné krajinné scenérie, ale i místa tajemná nebo zdánlivě tajemná. K těm druhým patří ruiny pohlcované stále více lesem nedaleko odbočky (MAPA) ke Klamorně. Tajemné zdi jitří fantazii i proto, že nejsou evidentně zase až tak staré. 
Nenechte se mýlit, historie rozlehlého objektu, který zde kdysi býval, velmi stará je. Rozpadající se brána a bytelné zdi bývaly součástí kdysi prosperujícího Píčova statku, poprvé zmiňovaného jako samota Hrada již roku 1554. Největší rozmach sídla přišel po roce 1716, kdy statek vyženil Jan Píč. Rodina Píčů zde potom úspěšně hospodařila až do 2. světové války. Začátek tragédie přišel s fašisty a dílo zkázy dokonali komunisté, kteří rodinu prohlásili za kulaky.
Takže je mi líto, záhadologové, ale jak vidíte, záhada zdí je vyřešená. Jen pro ilustraci dodávám, že kromě zdí jsou zde ukryté i podzemní prostory vydlabané do pískovce a kousek stranou se nachází původní Píčova studna. Statek obhospodařoval přes 14 ha lesů, luk a polí a proslul zejména chovem koní.

3. Pohanské kameny nad Višňovou

Již název těchto impozantních, do sebe zaklesnutých balvanů (MAPA) evokuje představu nějakých starých a možná i novějších rituálů spojených s reji nadpřirozených sil. Konkrétně na Pohanských kamenech má být ukryt poklad a o významných dnech se tudy prohání ohnivý kočár vezoucí démona. Ostatně, neznám významné místo tohoto typu, které by nemělo svoji legendu, ale zde ji přiživil velevážený Karl Benjamin Preusker (1786 - 1871), německý publicista, archeolog, autor první komplexní studie archeologie Saska a především průkopník v oblasti muzejnictví a knihovnictví.
Preusker formuloval základní metody a cíle moderní archeologie a památkové péče a byl to on, kdo přišel s teorií, že balvany nad údolím Smědé byly místem konání starogermánských slavností slunovratu. Důkazy, na kterých byla postavena Preuskerova domněnka o starogermánských rituálech, zejména teorii o domělých rituálních mísách na vrcholových plotnách balvanů, vyvrátil Rudolf Ludwig Karl Wirchow (1821 - 1902), další významný Němec renesančních rozměrů.
Zájem Virchowa o Pohanské kameny souvisí s jeho aktivitami na poli archeologie a prehistorie. Místo navštívil roku 1895 v rámci výjezdního šetření Lužické antropologické skupiny a domnělé rituální mísy prohlásil za přírodní útvar. Ostatně, podobné mísy přírodního původu naleznete i na jiných vyhlášených místech našeho regionu.

4.  Lichtenecknerův kříž 

Lichtenecknerův kříž (MAPA), jeden z mnoha pomníků a pomníčků Jizerských hor jsem si schoval na závěr úmyslně. Na rozdíl od většiny křížů a křížků nepřipomíná tragickou událost, ale označuje místo, kde došlo k osobnímu kontaktu s démony, takže jde konečně o něco opravdu nefalšovaně tajemného. Zdaleka viditelný kříž vévodí mohutnému balvanu zhruba v polovině Vládní cesty mířící z Bedřichova k bedřichovské přehradě na Černé Nise. Umístil ho sem polesný Lichteneckner jako projev díků za svoji záchranu před pekelnými svody. 
Tedy, ono šlo spíše o svody alkoholové, podle Miloslava Nevrlého se stalo toto: „Polesného přepadly tehdy při nočním návratu z bedřichovské hospody U Trubače nečisté mocnosti, víly a strašidla, k smrti jej vyděsily a světélka ho chtěla svést z cesty. Vílami omámený polesný se probudil až pod kamenem u cesty a z vděčnosti nad šťastným zachráněním a také proto, aby svatým znamením vyhnal obludy z lesů, nechal postavit na onom kameni kříž.“To je pro dnešek všechno, příště se podíváme, jak na Frýdlantu a Sychrovu uspěli samozvaní hledači Jantarové komnaty, navštívíme les, kde stromy rostou šikmo, povíme si, na kolika místech našeho regionu se určitě odehrála pověst o Skále smrti a objasníme původ Čertových studánek.
Text a foto Mad