Virtuální otevření Severočeského muzea nevirtuálně: Hřejivé proslovy v mrazivém počasí venku, teplo a velký wow efekt uvnitř

Moderátor David Hamr vstupuje do záře reflektorů a zahajuje slavnostní otevření muzea po rozsáhlé rekonstrukci, která se z různých důvodů časově protáhla skoro o třetinu a stejně tak navýšila finančně, takže nakonec trvala víc jak tři roky a přišla na 143 milionů korun. Stálo to za to? Ti, kteří poslední měsíce horečně pracovali uvnitř, již vědí, my, stojící ve tmě pod schody, napjatě čekáme. Vás napínat nebudu a prozradím pointu. Ano a ještě jednou ano, stálo to za to a snad se o tom budete moci přesvědčit sami co nejdříve všemi svými smysly, až bude muzeum otevřeno doopravdy.Pondělní „virtuální otevíračka“ pro on-line diváky byla stejně bizarní jako dnešní covidová doba a nesla se v duchu distanční kultury. Jako první sudička předstupuje hejtman Martin Půta. V ruce jako atribut drží olovnici, mimochodem kdysi patřící otci ředitele Křížka. Tento stavařský nástroj má dle hejtmanových slov symbolizovat, že ani naši předkové, když muzeum stavěli, neměli dost peněz a některé části budovy tak sice postavili navenek velmi hezky, ale pod fasádou již méně, což byl jeden z důvodů, proč rekonstrukce nakonec trvala tak dlouho. ​(Ostatně to není případ jen této budovy, mediálně je známá například historka o tom, jak se stavaři při rekonstrukci Divadla F.X. Šaldy nestačili divit, když v konstrukci odhalili kmen, ze kterého tesaři ani nesloupli kůru.)Druhá sudička Květa Vinklátová, hejtmanova náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch, v ruce drží cosi, co zvláště za daného počasí evokuje obrovskou kapku zmrzlé křišťálově čisté vody. Ve skutečnosti jde o umělecký artefakt studia SKUBB, které se svými produkty chlubí ve vstupním foyeru muzea, tedy tam, kde bývala pokladna. „Mám ráda spojení starého a nového, mám ráda, když se dává starým věcem nový kabát při respektování toho, co nám zanechali předkové. Uměleckoprůmyslová tradice tu je stále živá a nové výrobky na ni navazují,“ vysvětluje symboliku Květa Vinklátová.Do třetice ze závětří vystupuje primátor Liberce Jaroslav Zámečník a nese si s sebou historický závitník, zapůjčený ze sbírek muzea jako symbol šikovnosti a řemeslné zručnosti obyvatel kraje. Ostatně pracovat se závitníkem umí i on, protože děd byl kovář. Primátor Zámečník ho rád sledoval při práci a leccos z tohoto krásného řemesla od něj pochytil v době, kdy neměl tušení, že jednou bude primátorem.Slovo dostává ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek. Jako atribut má klíč od muzea a nebojí se emocí, když přiznává: „ Jsem dojat, opravdu jsem dojat. Chlap by měl skrývat své city, ale oko mi možná neslzí jen tím větrem.“ Nicméně klíč zůstává nepoužit, řečnickou štafetu totiž uzavírá sochař Jaroslav Róna, autor bronzových soch lva a lvice, které nově zdobí monumentální vchod do muzea. Rónův projev je nejdelší, nejkošatější, nejvtipnější a zároveň nejzajímavější, což oživuje již hibernující organismy některých posluchačů.Róna začíná takzvaně od Adama a to doslova, připomíná čtyři sta tisíc let existence druhu homo sapiens a pak vedle sebe staví dokončení muzea v roce 1898 a přistání prvních lidí na Měsíci v roce 1969. Škoda, že tuto řadu letopočtů neuzavřel rekonstrukcí, vzdal by tím asi největší hold všem, kteří během ní zažili momenty, kdy se jim zdárné završení revitalizace muzea jevilo stejně obtížné jako dosažení našeho nejbližšího souputníka. Pak sochař Róna přichází k věci, připomíná, že sokly před muzeem byly pro sochy lvů určeny od začátku, ale nebyly na ně peníze, a tak byl starý architektonický záměr zrealizován až nyní, po sto dvaceti dvou letech.Kruh se uzavírá, přichází pointa, autor lvů vysvětluje, co všechny vyjmenované letopočty naznačují: „Je třeba neobyčejné trpělivosti, než se stane něco výjimečného, co přesahuje naše obzory. Jsem nesmírně poctěn, že jsem to zrovna já, kdo při vědomí těchto podivuhodných souvislostí může dovršit tajemné předurčení a zaplnit tuto mezeru, jež vznikla v čase a prostoru.“ Pak ještě Jaroslav Róna zdůrazňuje, že lvi mohli své místo zaujmout jedině díky osvícené reprezentaci města a kraje a díky vůli obnovit vysokou kulturní úroveň města.Nové sochy jsou výjimečné přinejmenším ze dvou důvodů. Lvi jsou ozdobou vchodů do mnoha institucí, ale v Česku ani ve světě se mi nepodařilo dohledat žádnou, kterou by strážily skulptury páru samce a samice. Druhou pozoruhodnou věcí je, jak se Rónovi podařilo skloubit velmi moderní pojetí soch s historickou architekturou muzea.Podle tvůrce mají sochy v divákovi „navozovat pocit síly, elegance, ušlechtilosti, ale také pocit hrdosti na zděděnou tradici a vůli prosazovat nové ideje“. Následuje slavnostní odhalení soch nových strážců muzea doprovázené autentickým řevem lvů liberecké ZOO.Pak byl hladký průběh ceremoniálu trochu narušen, neb „sudičky“ se šly fotografovat se lvem, čímž byla odvedena pozornost přítomných od okamžiku, kdy se Jiří Křížek chopil klíče a muzeum otevřel. Moment, kdy byly dveře otevřeny, předčasně odstřihl i režisér jinak dobře zvládnutého on-line přenosu, který je nyní (pochopitelně v off-line verzi) k dispozici například na YouTube účtu Severočeského muzea.Pro diváky u monitorů on-line část programu skončila zatmívačkou a následovala upoutávka k návštěvě zrekonstruované budovy a zcela nově pojaté expozice, kterou diváky provedla, tedy spíš protančila, múza. Spot je až na drobné chyby velmi nápaditý a celkově dobře zpracovaný, zvláště když vezmeme v úvahu, že autorská dvojice Bauer – Čermáková, vystupující pod obchodní značkou OBA Creators, měla na realizaci pouhý týden. Role múzy se zhostila slovenská baletka Lenka Marhavá, od loňské sezóny členka baletu DFXŠ. Chcete-li si video prohlédnout, což vám vřele doporučuji, je k dispozici nejen jako součást záznamu slavnostního otevření, ale i samostatně například ZDE.Neváhám napsat, že všichni, kteří měli tu možnost si otevřené – neotevřené muzeum prohlédnout, nešetřili nadšenými komentáři. Můj první dojem je světlo, světlo na správném místě, prostor, více exponátů, exponáty lépe a reprezentativněji umístěné. Překvapivě dobře dopadl nápad s vestavbami nových místností do sálů. Zvláště zajímavé je, že opticky toto řešení prostor nezmenšilo, čehož jsem se po zhlédnutí vizualizací bál.A co o muzeu prohlásily „sudičky“? „V první řadě jsem rád, že jsme na konci a že se navzdory několika zlomovým bodům ta věc povedla,“ zdůrazňuje hejtman Půta a dodává: „Myslím, že tato rekonstrukce logicky navazuje na revitalizaci lázní, ze kterých je skvělá galerie. Věřím, že rekonstrukce muzea způsobí i to, že se o něm bude hovořit jako o další skvělé instituci a že bude možné mnohem lépe prezentovat sbírky ukazující na uměleckoprůmyslovou tradici našeho regionu.“Hejtmanova náměstkyně Květa Vinklátová, se svěřuje: „Zejména obdivuji, že se podařilo obnovit, co zde původně bylo, a dát tomu novou krásu. Pro mě osobně takovéto sbírkotvorné instituce představují koncentrovanou zhmotnělou paměť. Tady si na konkrétních předmětech můžeme připomenout, co sami nepamatujeme nebo na co jsme zapomněli.“Zcela osobní vztah má k muzeu náš primátor Jaroslav Zámečník. „Je to historie mého rodného města, já pár let dětství prožil přímo tady u Obchodní komory a muzeum jsem měl denně na očích,“ říká a dodává: „Chodil jsem do základní školy 5. května a sem jsme chodili na výuku dějepisu. Jsem rád, že tu vzniká nová expozice představující dějiny Liberce a na ni bych určitě pozval právě školy.“Severočeské muzeum snad bude moci být ještě jednou slavnostně otevřeno v polovině února, tentokrát již pro širokou veřejnost. Až k tomu dojde, neměli byste si to nechat ujít. Pár tipů, na co se zaměřit, pro vás má Jiří Křížek: „V první řadě bych lidi pozval na naše proměnné výstavy, protože je za čas pochopitelně vystřídá zase něco jiného. Tím myslím zejména výstavu Liberec Reichenberg představující architekturu města a s ní související komorní výstavu fotografií z libereckých demolic posledních čtyřiceti let. S Libercem je spjatá i stálá expozice Liberecké fragmenty, která se ale bude také časem částečně obměňovat. Přesněji řečeno, my máme v plánu více obměňovat stálé expozice obecně, takže kdykoliv do Severočeského muzea přijdete, objevíte něco nového.“
Text a foto Mad (velkou fotogalerii naleznete na FB GENUS.cz)