Začátek školního roku byl v liberecké ZŠ Na Výběžku premiérový nejen pro prvňáčky, škola děti přivítala po roční rekonstrukci a přišel i primátor Jaroslav Zámečník
Rekonstrukci ZŠ Na Výběžku v Liberci - Harcově lze brát jako jeden z mála případů pozitivního využití času koronavirové epidemie, protože čas rekonstrukce, kdy byla budova pro žáky i učitele nepoužitelná, se shodou okolností kryl s obdobím distanční výuky.
ZŠ Na Výběžku může sloužit i jako učebnicový příklad citlivého a funkčního propojení staré a nové architektury. Dnešní podobu škola získala v letech 1996 až 1998, kdy stará budova prošla rekonstrukcí a přibyla k ní moderní přístavba, charakteristická velkým kulatým oknem – okem. A ač to na první pohled není vidět, firma SYNER, která tenkrát práce realizovala, musela řešit nejeden stavařský oříšek.
Největším problémem díla za 54 milionů korun tehdy nebyl fakt, že se rekonstrukce musela řídit pokyny památkářů, ale to, že terén celého areálu, včetně školního hřiště, byl silně podmáčený. Stará budova tedy byla především zajištěna proti vlhkosti a také dostala výtah pro handicapované. Fasáda i vnitřní prostory byly ovšem renovovány do původního stavu včetně štukové výzdoby.
Moderní přístavba, do které se z nevyhovujících prostor přestěhovala i školní jídelna, je citlivě propojená se starou budovou, dělá stavbu kompaktní a jako celek architektonicky vyváženou.
Během posledního roku škola prošla další fází omlazení, tentokrát za 43 milionů korun, přičemž šestnácti miliony městu přispěla Evropská unie. Práce, které tentokrát provedla společnost BREX, se dotkly zejména nové přístavby. Budova byla zateplena, má opravenou střechu, nová jsou okna a podlahy.
Poněkud se změnily i vnitřní dispozice, byly například přemístěny šatny a knihovna. Co je ale hlavní, děti získaly nové odborné učebny, například i učebnu simulující domácnost, kde se žáci budou učit ovládat běžné domácí spotřebiče. Jako nové vypadají i odborné učebny, které již škola měla. Zlepší se i hygienické podmínky v učebnách, kde před rekonstrukcí bylo v létě velké teplo.
Rekonstrukce trvala sice necelý rok, ale budova byla Jarmile Plaché, ředitelce školy, předána s měsíčním zpožděním až minulé úterý, což bylo v interiéru trochu vidět, protože vybavení některých učeben, například lavice pro prvňáčky, ještě čekalo na umístění. To v tomto případě nebylo vůbec na škodu, protože si neumím představit, jak by se jinak do učebny děti plus jejich všichni rodinní příslušníci vešli.
V poslední době prošly podobně rozsáhlou rekonstrukcí i ZŠ 5. května a ZŠ nám. Míru. Manévry s náhradní výukou teď pravděpodobně čekají například základní školu Jabloňová. Přesunů byli díky koronaviru žáci školy Na Výběžku naštěstí ušetřeni, protože celý rok běžela distanční výuka. Původně měl děti z Harcova dopravovat speciální autobus do náhradních prostor bývalých vysokoškolských kolejí v Doubí. Tyto koleje již posloužily žákům ZŠ 5. května během rekonstrukce jejich školy.
Není tedy divu, že když liberecký primátor Jaroslav Zámečník zvažoval, kterou z dvaceti libereckých základních škol letos 1. září navštíví, volba padla právě na Harcov. Pro mnohé rodiče to bylo překvapením, protože o návštěvě nevěděli. Nehledě na primátorovu návštěvu před školou vládl před osmou hodinou ranní chaos, jako by nešlo o nejmenší ZŠ v Liberci. Fenomén mamataxi zcela ucpal nejen komunikaci, která dala škole název.
Jaroslav Zámečník si evidentně nebyl jistý, zda caparti tuší, kdo to je primátor, proto se raději představil slovy: „Tak jako vy máte tuto třídu, kam každý den budete chodit, tak já každý den chodím na radnici. A třeba jednou, někdy za čtyřicet let, bude někdo z vás také primátor jako já. To záleží na vás, jak se budete ve škole učit a jak vám budou rodiče doma pomáhat.“
Než byly dětem rozdány dárky magistrátu, udělal si Jaroslav Zámečník malou anketu, ze které vyplynulo, že kandidátů na budoucího primátora bude v harcovské první třídě hned několik. Většina přítomných dětí totiž již umí číst a počítat, některé se pochlubily, že i pozpátku.
A jaký byl první školní den našeho primátora? Jaroslav Zámečník závěrem přiznává: „Na první den se moc nepamatuji, to bylo hodně dávno, v roce 1972. Chodil jsem na 5. května. Já byl ten, kdo se dobře učil, a do školy jsem se vždycky těšil, protože mě bavilo získávat nové, zajímavé informace. Musím říci, že jsem byl tedy spíš takový šprt. Měl jsem to těžší i v tom, že mí rodiče byli učitelé, dokonce na té samé škole, a já jako učitelské dítě byl vedený k tomu, abych byl vzorem. Dokonce se stalo, že jsem dostal pár pohlavků přímo ve škole.“
Text a foto Mad