Zvláštní doba přináší zvláštní fenomény, zamrzlá koupaliště i tůně plní koupající se nadšenci. Přidejte se, prospějete svému tělu i duchu!

S hledáním odpovědí začněme na liberecké přehradě, kde jsem zastihl sympatickou trojici odvážlivců a zasloužil se o to, že dva z nich, Danča a Šakal, překonali svůj osobní rekord, když se uvolili mi zapózovat. Překonali tím hranici pěti minut pobytu ve vodě, jejíž teplota se limitně blížila 0°C. Dančina cesta k otužování byla skoro modelová, vypráví: „My se do toho pustili s partnerem poté, co jsme prodělali covid. Během covidu nás rozbolela záda a kamarádi nám doporučili dýchání podle Wim Hof metody, která prokysličuje tělo. Pak jsme zjistili, že Wim Hofova metoda má více pilířů a patří k nim hlavně otužování. Rozhodli jsme se, že to zkusíme. To bylo loni prvního listopadu.“
Způsob přípravy mladé dvojice pro vás bude možná stejně překvapivý jako pro mě, ale mezi dnešními otužilci není ojedinělý. „Můj partner si pod pojmem otužování představoval studenou sprchu, ale to já nezvládnu, já si prostě na sebe dobrovolně studenou sprchu nepustím. Takže variantou číslo dvě bylo přímo vlézt do studené vody, což je rychlejší. Naštěstí to nebyla moje první zkušenost. Již asi před dvěma lety mě kamarádi, co se chodí otužovat, přizvali. Jsou to většinou páry, takže i holek tam je docela dost. Bylo to v zimě, na přehradě bylo pět centimetrů ledu. Vysekali díru a já s nimi do té vody tenkrát vlezla a pobyla jsem v té jednostupňové vodě třicet vteřin. Takže jsem věděla, že třicet vteřin v té vodě moje tělo dá bez přípravy a tím jsme i v tom listopadu začali, vlezli jsme tam a řekli si třicet vteřin a hotovo," prozrazuje začátky svého otužování Danča.Pak to již šlo jako po másle, Danča pokračuje: "Začali jsme poměrně intenzivně a chodili jsme každý den. Většinou nás nezastavilo ani špatné počasí. Tady to máme nejblíž, ale místa střídáme, dokonce jsme se již koupali i v horách a v krkonošském potoce. Teď z časových důvodů vynecháme jeden, dva dny v týdnu. Hlavně zpočátku jsem potřebovala podporu toho, že jsme byli dva a sami jsme se chodit plavat dlouho neodvážili. Dnes již občas i sama jdu, ale vždycky preferujeme, když je nás víc. Za prvé tehdy, když se tam snažíme být delší dobu, a pak, je to bezpečnější, jeden nikdy neví, co se může stát, nejsme žádní odborníci.“Otužování podle Danči člověku ale přináší mnohem víc než jen posílení imunity: „Já vnímám i to, že člověk musí překonat nějakou tu psychickou zábranu. Ta psychická odolnost je možná největším benefitem,“ uzavírá odvážná dívka.

Další otužilce, ochotné podělit se o své příběhy, nacházím na Lesním koupališti, a to navzdory tomu, že přichází podvečer a chvílemi docela slušně sněží. Jako prvního potkávám Honzu, který to má dnes již za sebou. Patří k lidem, kteří s otužováním začali ještě před covidovou vlnou, což vychází najevo, když mi popisuje svoji cestu: „Ano, teď se s tím roztrhnul pytel, ale já se otužuji již tři roky a nebylo to tak, že bych se nějak připravoval. Třeba studenou sprchu vůbec nezvládám, to bych nedal. Jednou jsme si řekli, že se budeme chodit otužovat, a prostě jsme šli. V létě chodíme na Rudolfov, v zimě to jde všude. Dobré mi přijde nestát na jednom místě, to nezvládám. Já si musím dát pár temp. Ve všední den chodím sám, jinak nás chodí pár kamarádů.“ Vida, další otužilec, který nesnáší ledovou sprchu!

“Doba je naprd, skoro nic se nemůže, tak si lidi hledají nějaký únik. Tohle nám snad nezakážou,“  vysvětluje si po svém módní vlnu zimního koupání pan Jakub a přidává svůj recept jak na to, který se blíží tomu v příručkách nejčastěji uváděnému: „Asi rok jsem se sprchoval studenou vodou a sem nebo na chalupě se chodím koupat od srpna, takže skoro půl roku. Chodil jsem pěšky nebo jezdil na kole, co je opravdu zima, jezdím autem.  Teď po koupání mi totiž zima není, ale pak asi hodinu cítím takovou vnitřní zimu, to mě rychle táhne domů někam k radiátoru.“ Lesáku dává Jakub přednost z prostého důvodu. Vysvětluje: „Přehrada mě neláká, protože tady krásně vidíte, kam šlapete, dno je rovné, a kdyby se mi náhodou něco přihodilo, tak dosáhnu na dno a břeh je vzdálený tři tempa.“ Jakub chodí plavat třikrát týdně, jsou-li mrazy, tak dvakrát, protože to je přece jen už drsnější. Žena s ním byla dvakrát, ale jenom jako morální podpora. O smyslu otužování pan Jakub nepochybuje a přidává důkazy: „Žena to nazývala tou mojí rýmičkou, ale mě se ta moje rýmička držela až deset dnů a nemohl jsem se jí zbavit. Co se otužuji, nebyl jsem nemocný.“ Pan Jakub je zajímavý ještě jednou drobností, někteří otužilci plavou v kulichu, on má i rukavice. Když se se mnou loučí, vysvětluje: „Mám nízký tlak, a tak jsem si na studené ruce musel koupit neoprénové rukavice.“

Tomáš se koupe sám, ale sám při tom není, ze břehu ho bedlivě sleduje jeho fotografka, koučka a poskytovatelka první pomoci Jana. Ačkoliv, s tou první pomocí to je sporné, protože do temné ledové vody by prý nikdy neskočila, tedy ani za Tomášem. Toho k otužování přivedl rozhovor dvou lidí, kteří si sdělovali zážitky, a postupoval rovněž tradičně. Vzpomíná: "Začal jsem sprchováním od nohou. Sem na koupaliště jsem šel poprvé loni v říjnu, takže asi po půl roce. Šlo by to asi dříve, ale nebyly podmínky. Na druhou stranu si myslím, že hodně lidí se teď do otužování vrhá moc rychle, což si myslím, pro imunitu není také nejlepší.“

Na Lesáku to teď opravdu žije možná více než leckdy v létě. Otužilci ale kritizují, že v zimě nemají k dispozici aspoň minimální zázemí. Chybí jim hlavně převlékárna, oblékat si po výkonu zasněžené šaty, odložené v lepším případě na lavičce, není nic moc. Službou, kterou by určitě nevyužili jen oni, by bylo otevření stánku s občerstvením a bonusem výhledově sauna. Spolek Lesní koupaliště, který má areál ve správě, si toho je dobře vědom, Jan Vondrák, architekt studia Mjölk a předseda spolku, slibuje: „Součástí našeho projektu znovuzrození Lesáku je v první řadě co největší rozšíření sezóny, rozšíření aktivit do celého roku. Ono tam opravdu třeba zrovna v této době chodí možná dokonce víc lidí než v létě. Vládní nařízení nám bohužel neumožňují otevřít stánek s občerstvením, protože jen prodejem čaje by si na svůj provoz nevydělal. Ale jakmile se trošku situace rozvolní, stánek pokusně o nějakém víkendu otevřeme. Co se převlékárny a sauny týče, v projektu nakreslené jsou, teď sháníme peníze a řešíme stavební řízení, abychom někdy v dubnu mohli začít naplňovat projekt, na který jsme již částečně získali peníze.“

Vzhledem k povaze věci ale určitě nelze otužování ve volné přírodě doporučit každému. Na otázku, kdo by něco takového neměl dělat vůbec, odpovídá praktická lékařka Kamila Škapová: „Ptáte se špatně, něco takového je totiž velmi individuální. Diagnóz, co by zimní koupání nemusely zvládnout, je hodně, ale je na lékaři, aby to zhodnotil případ od případu. Bez porady s lékařem by něco takového určitě neměli zkoušet například všichni kardiaci a ti, kteří mají hodně vysoký tlak. Na druhou stranu, když je někdo třeba po infarktu, tak to nemusí automaticky znamenat, že by se nemohl chodit v zimě koupat. Nebo hypertonikovi, který má hodnoty srovnané léčbou, by to také vadit nemělo. A zvláštní kategorií je pochopitelně věk člověka sám o sobě a to je rovněž velmi individuální.“

Chcete zimní koupání zkusit na vlastní kůži? Jan Kostelník, dálkový plavec a člen sekce sportovního zimního plavání TJ Bižuterie Jablonec nad Nisou, ví jak na to. V první řadě rozlišuje dva přístupy: „Pochopitelně záleží, jestli se tomu chcete věnovat jako sportu, nebo rekreačně. Zájemci o zimní plavání jako sportovní disciplínu každopádně musí projít povinnou prohlídkou, protože delší plavání ve studené vodě představuje pro organismus zátěž. Přeci jen uplavat v ledové vodě kilák je větší záhul na tělo, než se jen tak ponořit. Bereme-li to rekreačně, tak to bude spíše otužování a nepředpokládám, že zájemci budou chtít jít do nějakých limitů.“Jan Kostelník pak dává pár základních rad: „Adeptům bych v první řadě doporučil navštívit stránku Českého svazu plaveckých sportů, sekci Zimní plavání, podsekci Otužování, tam je mnoho kvalifikovaných článků. Úplně základním pravidlem pak je, že ve vodě se nesmíte začít klepat. To je signál, že se svalstvo začíná pokoušet zabránit prochladnutí důležitých vnitřních orgánů, že jste již uvnitř podchlazení. Takže v tom případě z vody rychle ven! Naopak, když vylezete z vody a začnete se klepat, je to normální, to je úplně běžné.“ 
Z mé ankety vyplynulo, že překvapivé množství otužilců nemá problém s ponorem do ledové přehrady, ale studenou sprchu nesnáší. Jan Kostelník doporučuje: „Člověk by měl začínat postupně. Nejste-li ochotní se sprchovat studenou vodou, což mně také není příjemné, je ideální začít ke konci léta nebo na podzim, když se voda postupně ochlazuje. V září, kdy má voda stále dejme tomu dvacet stupňů, tak to je ještě příjemné a při této teplotě ještě nejsou žádná omezení.“A jak to tedy je s maximální rozumnou délkou pobytu ve studené a ledové vodě? „Z fyziologického hlediska by měl člověk začít omezovat pobyt ve vodě zhruba od patnácti stupňů. Například v pravidlech pro trénované závodníky to je při patnácti stupních 28 minut. Ale velmi záleží na tréninku a kondici, třeba já v takové vodě při výkonnostním plavání ani neprochladnu. Naopak, když se v ledové vodě cachtáte, prochladnete rychleji, než když se jen ponoříte a překonáte ten první šok. Tělo si totiž kolem sebe vytvoří jakousi mikrovrstvu o vyšší teplotě, kterou pohyb naruší. Když teplota vody spadne pod čtyři stupně, což je případ těchto dnů, tak limit pro plavání je sice stále kolem dvaceti minut, ale ten opravdu platí pro trénované sportovce a musíte mít prostor na to plavat v nějakém tempu a vydávat energii. I my, když se koupeme v díře na jablonecké přehradě, tak tam vlezeme na pět minut a dost,“ uzavírá Jan Kostelník.Zdá se, že zimní koupání s sebou přináší samé kladné benefity a já přidám ještě jeden postřeh osobní. Všichni účastníci mé ankety byli plni nadšení, optimismu a hlavně se usmívali. Tak otužování zdar!

Text a foto Mad