Jaro, ideální čas na návštěvu Valečova a českého Hobitína

Podniknout výlet do valečovské skalní vesničky právě nyní a spojit ho s návštěvou hradu, má několik nesporných výhod. Jednak je zde méně turistů než v sezóně a hlavně, na Valečově se v zimním období běžně nekonají prohlídky s průvodcem a vy, na pokladně vybavení papírem popisujícím historii památky, si můžete zříceninu procházet dle libosti. Myslím, že vzhledem k povaze objektu to je ideální řešení. Jediné, o co jste na prohlídkové trase ochuzeni, je návštěva sklepa.
Ve skalní vesničce to může za mrazu trochu klouzat, ale na druhou stranu máte díky tomu, že stromy jsou bez listí, o jejím uspořádání mnohem lepší přehled. Chcete-li si udělat trochu delší výlet, využijte naučnou stezku Příhrazskými skalami (MAPA), svými dvaceti zastaveními orientovanou především na malé děti. V popisu trasy se píše, že devítikilometrový okruh měřený dětskou chůzí absolvujete za pět až šest hodin.

Valečov, západní brána Českého ráje (MAPA), leží mezi Bosní a Zásadkou, po červené pěšky asi 6 km od Mnichova Hradiště. Tyčí se na jednom z ostrohů skalního města, obklopen třešňovým sadem. K dispozici je velké, mimo sezónu bezplatné, parkoviště na dohled od hradu. Podle dobových kreseb a pohlednic zřícenina kdysi krajině dominovala více než dnes. Ještě na počátku 20. století totiž nebyly na vrcholu vzrostlé stromy.

Na úpatí kopce vás přivítá lípa republiky, byla vysazená loni 22. září u příležitosti stoletého výročí založení Československa.

Dále projdete amfiteátrem, který letos bude dějištěm již jubilejního 20. Valečovského léta. Za dobu své existence přivítal řadu hvězd, loni to byla například Bára Poláková a kapely Turbo a Argema. Letos bude program ještě bohatší. Na co se můžete těšit, najdete ZDE, vstupenky jsou již v prodeji a rychle mizí!

Pohled na hrad dotvářejí dva dřevěné artefakty, produkty řezbářského sympózia svého času několikrát konaného v Klášteře Hradiště nad Jizerou. Sochy z této akce oživují nejen veřejný prostor pořádající obce, ale jsou rozeseté i v krajině kolem Mnichova Hradiště v počtu zhruba třiceti kusů. Tento objekt se jmenuje Sblížení...

...a toto jsou Dva poutníci. Když si za ně stoupnete, měli byste skrz hlavu menšího poutníka vidět Bezděz, což kvůli zamlženému obzoru nemůžu potvrdit. Popisky uvádějící jméno autora odnesl čas, škoda, Hana Maudrová, starostka Bosně, vesnice, které hrad patří, ale dohledala, že jde o práce světoznámého Jana Koblasy. Strom vpravo v popředí je Svatováclavská lípa, vysazená 28. září 2007 u příležitosti oslav 950 let od první zmínky obce Boseň.

Valečovu v budoucnu věnujeme celý díl našeho seriálu VĚŽE SEVERU, tak jen stručně shrnu, že hrad postavili Valečovští z Valečova a první zmínka pochází z roku 1316 až 1318. Původně dřevěný hrad se díky svým výbojným majitelům zapsal do husitských válek a roku 1439 byl vypálen. Stopy po dramatickém požáru jsou dodnes patrné na skalách. Pak byl přestavěn na hrad kamenný. Zděný palác, který je výraznou dominantou hradu, byl vybudován za vlády Vaňka Václava z Valečova (1452 - 1472), který vlastně hrad znovu postavil a rozsáhle opevnil. Roku 1652 je hrad již uváděný jako zpustlý, ale definitivně svému osudu byl ponechán až na počátku 18. století. Byl postupně rozebírán na stavební materiál, ale úplně mrtvý nezůstal, stal se součástí dále zmíněné skalní vesnice.

Devastaci zastavil a první záchranné práce provedl Klub českých turistů mezi lety 1914 až 1933. Nejvíce se ale o tuto kulturní památku zasloužila obec Boseň, v jejímž majetku je hrad od roku 1994. Historie hradu i záchranných prací je skvěle popsána na informačních panelech. Na stěnách nechybí různé dobové artefakty nebo jejich kopie. Podrobně zpracovanou historii Valečova naleznete například na stránkách obce Boseň.

I stěny Valečova zdobí gobelíny :-)

Valečov nabízí několik vyhlídek...

...které nejsou úplně vhodné pro akrofobiky.

Co je ovšem na hradu nejlákavější a svým způsobem unikátní, je rozsáhlé bludiště chodeb a chodbiček. Takže nic pro klaustrofobiky.

S Valečovem se loučíme pohledem na Nový palác z nezvyklé perspektivy. Zjišťujeme, že do desetimetrové hradní hladomorny (na fotce vchod zcela vlevo) není kvůli mřížím a hustému pletivu příliš vidět, a vyrážíme do skalní vesnice.

Již tak dost zajímavou cestu nám bude zpestřovat dvojí navigace. Tou první je opravdu povedená interaktivní NS Příhrazskými skalami. Nedohledal jsem, zda pověst o hamižné paní z Valečova je  legendou historickou, nebo moderní. Každopádně naznačuje lákavou vidinu existence tajné chodby plné drahocenností. Zajímavé je, že nezmiňuje jinou, reálnější možnost přítomnosti nějakého pokladu. V roce 1420 dobývají bratři Bernard a Bartoš Valečovští pod korouhví kalicha sousední klášter v Hradišti nad Jizerou a není jisté, kam zmizely peníze a jeho cenné vybavení. 

Druhé, mnohem menší, ale informačně neobyčejně zahuštěné cedulky vás zasvěceně provedou po vesnici vytesané do pískovce, jejíž základy byly pravděpodobně položeny již v pravěku a novodobější historie (přesněji řečeno středověká a novověká) je spojená s existencí hradu. (Na fotce je cedulka na sloupku vlevo.)

V dobách husitských válek bylo v místě vesnice opevněné tábořiště a zimoviště s vlastní hladomornou. Po zpustnutí hradu skalní domky zabrala chudina, tak zvaní skaláci. Ovšem nepředstavujte si je jako obdobu dnešních bezdomovců! Podle mapky vytvořené na základě historických pramenů z konce 19. století například zjistíte, že toto obydlí jako poslední obýval se svojí šestičlennou rodinou František Vojtíšek, nožíř a topič mnichovohradišťského cukrovaru.

Skalní obydlí měla dřevěné podlahy, kamna, dveře, zasklená okna, spíž a tak dále. Cestou narazíte i na pokus o rekonstrukci jednoho domečku. Zde jako poslední žila rodina Františka Černého s pěti dětmi a před nimi pan Koloc, o kterém dokonce víme, že se oběsil.

Ve skalách jsou dodnes patrná ukotvení dřevěných konstrukcí.

Hobitín byl samostatným ekosystémem, měl například svoji sýpku i porodní bábu bylinkářku a skaláci si tu žili zřejmě celkem spokojeným životem. Vesnice byla násilně vyklizena za asistence četníků roku 1892, obyvatelé byli rozděleni do dvou obecních chudobinců a příbytky byly zdevastovány aby se zde nikdo znovu neusadil.

Skončeme optimisticky ještě jedním zastavením naučné stezky. Poznáte, kterému zvířeti patří který otisk?

Jak jste byli úspěšní, se dozvíte, máte-li mobil vybavený datovým tarifem a čtečkou QR kódů. Apka, jejíž kvality můžete posoudit i z desktopového pracoviště, žádnou interaktivitou neoplývá, lépe řečeno, není optimalizovaná pro mobil, a výsledky kvízu naleznete na stránce až úplně dole. Pokusy o intuitivní ovládání můžou u labilnějších jedinců skončit nutností přivolat lékařskou pomoc (číslo je uvedeno na infopanelu), ale děti budou určitě nadšené. Třeba se časem nějaké aplikace dočká i skalácká vesnička. Ovšem kvůli tomu výlet rozhodně neodkládejte, teď je ten pravý čas!

Text a foto Mad