Land art píše novou kapitolu krajiny zaniklých obcí v okolí Ralska

Navštívíte-li lokalitu, kde se nacházel Jabloneček (MAPA), čeká na vás navíc spousta překvapujících odhalení v podobě uměleckých artefaktů a celých instalací z přírodních materiálů zakomponovaných do přírody. Zde totiž geopark pořádá land artový festival Proměny. Během jednoho týdne umělci vytvářejí site specific díla inspirovaná geniem loci a historií místa. Letos se akce uskutečnila již čtvrtým rokem a na slavnostní otevření nové land artové stezky přišla víc jak tisícovka lidí. Přijeli i pamětníci a z Žitavy byl vypraven speciální autobus.

V čele průvodu k prvnímu exponátu pochoduje Lenka Mrázková, ředitelka Národního geoparku Ralsko. Na otázku, jak vybírají účastníky, odpovídá: "Máme stabilní partu lidí z Čech, Německa a Polska, které jsme dali dohromady k prvnímu festivalu, a k nim přibíráme další zajímavé umělce. Letos to jsou kromě dvou nových Čechů umělci z Norska a z Islandu, kde máme partnerské geoparky. Takže se to obměňuje, ale jádro je stálé. Sympozium trvalo týden, ale ono to nebylo jen o tom týdnu. Oni o tom, co by sem nejlépe patřilo, přemýšleli dlouho dopředu." 

Jabloneček sám o sobě nabízí inspirací velmi mnoho. Byl založený již ve 12. století v rámci osidlovacího programu Přemysla Otakara I. Vesnice ležela na hranici Sudet, za kopcem již byla sídla česká. V roce 1930 zde žilo 293 Němců a 18 Čechů. Od konce 19. století měla vesnička německou školu, ke které roku 1933 přibyla škola česká, což byl, zhledem k tomu, že zde žily jen čtyři české rodiny, komfort. Ony dvě školy jsou také jedinými objekty, které se ze 105 (!) domů obce dochovaly. Ještě zajímavější je, že chudému místu, kde se lidé živili kyselem a bramborami na loupačku (viz Vzpomínky na můj život v Jablonci u Mimoně od Emílie Kratzmann), dominoval relativně velký poutní kostel (poprvé zmíněný již roku 1378), dějiště impozantních procesí. Po válce byli Němci odsunuti a nakrátko je vystřídali čeští osadníci, často bohužel hospodaření neznalí zlatokopové. Vlastně to bylo jedno, Jabloneček byl mezi lety 1947 až 1951 zařazený do vojenského výcvikového prostoru Ralsko, což zpečetilo jeho osud stejně jako osud dalších šestnácti obcí v oblasti. Po sovětské "bratrské" okupaci nedaleko vznikla raketová střelnice, schopná odpalovat i jaderné nosiče. Uzavřenost prostoru, který armáda opustila až roku 1991, měla jeden pozitivní dopad, návrat opravdové divočiny. Vzniklo ideální území pro geopark. Národní geopark Ralsko je součástí českých geoparků od roku 2016. Od té doby pořádá land artový festival Proměny, takže až land artovou stezku navštívíte, můžete obdivovat i díla ročníků předchozích, přesněji řečeno ta, která si již příroda nevzala zpět. My pro vás připravili přehled nových kousků a opatřili jsme je komentářem přímo od pramene, tedy od tvůrců.

Němec Andreas Stegemann patří k inventáři festivalu. Letos se inspiroval již výše zmíněnou brožurou Emílie Kratzmannové, v jejímž vyprávění má velkou úlohu dnes beze stopy zmizelý kostel, a rozhodl se ho do Jablonečku vrátit. Vyrobil chrám z vrbového proutí. Vrba třeba zapustí kořeny a časem vznikne opravdový živý kostel. Zatím si můžete zahrát na jeho zvonkohru. (Poznámka: Původní kostel stál na návrší za německou školou, kterou vidíte na fotografii.) Norská umělkyně Maiken Stene s kolegou Hansem Edwardem Hammondsonem přišli z krajiny poznamenané staletími těžby, takže s Ralskem mají společné i to, že se vyrovnávají s vlivem člověka na krajinu. Hammondson (na fotce) vysvětluje: "Velferden postihl velký požár způsobený postupem klimatických změn. Následky katastrofy, ty míle spálených lesů, si neseme v sobě, a tak jsme se s nimi chtěli svěřit i vám." Dílo je umístěné v korytě bývalého potoka, který zásoboval kdysi úrodné terasy nad ním, takže nereflektuje jen požár, ale i sucho způsobené globální činností člověka.

Islanďan Guomundur Hrafn Arngrímsson se vyšplhal přímo do míst, kde kostel býval, a nechal se inspirovat řečí místa. Vysvětluje: "Konkrétní představu jsem získal až zde a vzhledem k historii mě zaujala otázka, kdo tu je vlastně doma?  Vytvořil jsem chrám, který by měl být věnován našim kořenům, naší sounáležitosti se zemí. Umělec svoji vizi vzápětí upřesňuje: "Chrám tvoří tři trojúhelníky v jednom kruhu, každý patří etniku, které kraj obývalo. To symbolizuje, že ač jsme různých národností, sdílíme stejnou zemi a chováme k ní společnou loajalitu. I já přidal kousek mé tradice, je to jednak pro Island typická kamenná zeď a jednak inspirace keltským vzorem. Konec konců, slyšel jsem tu, že Češi mají nejkeltičtější genom." Ondřej Koudelka je další tradiční účastník festivalu a jeho díla v Jablonečku naleznete na každém kroku. Obávám se, že jeho letošní vize, zhmotňující oblouk chrámové lodi, nevydrží dlouho nejen proto, že tyčky jsou spojované párátkama. Sám Koudelka je svým (asi 3 m vysokým) dílem trochu zaskočený: "Když jsem tu byl před třemi lety poprvé, tak tu nebylo nic, co by připomínalo, že zde byl kostel. Postupnými malými zásahy jsem se snažil, aby tu bylo něco, by kostel připomnělo (poznámka: Andělská křídla 2017 a Andělé 2018), ale letos jsem to asi přepískl."

Ve svahu pod bývalým kostelem se nachází tajemná brána Rudy Waypy Nováka.Pro Rudu je dřevo novým materiálem, vysvětluje proč: "Já dosud v Jablonečku pracoval s kamenem, ale ten již došel (pozn: má na mysli například monument před školou), takže letos jsem si zvolil za materiál staré dřevo a vytvořil jsem tento portál. Když si stoupnete sem, tak uvidíte, kam vás přenese." (Poznámka: Ve svahu je králičí nora, vstup do jiné dimenze.)

Na louce se seberealizoval Jan Macek sochou slona, inspirovanou obrazy Salvátora Dalího.

Na druhé straně louky se nachází další dílo Ondřeje Koudelky, které je tak nějak mimo soutěž. Díru po bývalém sklepu umělec vyplétá každý rok, pokaždé jiným motivem. Letos to je hvězda. Asi vás jako první napadne, že to je vzpomínka na pobyt sovětských vojsk. Je a není to pravda, jak Ondřej připomíná, hvězda má přece řadu dalších významů. V popředí je Koudelkův šamanský lapač větru.Němka Kerstin Stegemann je autorkou asi nejéteričtější instalace, která se zároveň řadí k nejsložitějším. Obsahuje nepřeberné množství prvků od bílých víl z větví a větviček přes šamanské symboly a cingrlátka až po šnečí ulity vznášející se na špejlích v prostoru. Kerstin vykládá své dílo, ze kterého fotka mohla zachytit jen menší část, takto: "Jak jistě víte, opuštěná místa přitahují magické síly a dostávají je pod svou moc. Budeme-li otevření a tiší, tak je spatříme a třeba nás pozvou ke svému  tanci, což je nejúžasnější způsob komunikace, je mnohem lepší než řeč. Setrvejme chvíli, pohleďme do historie i do budoucnosti. Nahoře je symbol převzatý z kultury původních obyvatel Mexika. Tento symbol božího oka vytvářeli otcové a dědové pro novorozené syny. Boží oko má chránit od všeho zlého. Toto místo se znovu rodí a tento symbol je na jeho ochranu. To, co se zde odehrálo, není minulostí, k vyhánění dochází i dnes na nejrůznějších místech světa."

Jdeme do finále, mikrofonu se ujímá Němec Lala Podlacha. Návštěvníkům právě objasňuje funkci sedátka před bránou k dílu nazvanému dvojsmyslně Perspektiva. Podlachova instalace nám názorně předvádí, že věci nejsou tím, čím se zdají být. Člověk si sedne, vše mu je jasné, a pak se vydá na cestu a nic není takové, jak se jevilo na začátku. To, co z cesty vypadalo jako jasný kruh, je najednou velmi protáhlou elipsou, a dáte-li si tu práci, v lese naleznete v ruinách domů ukryté další objekty.Na závěr jsem si nechal site specific instalaci vedle německé školy. "Lampa" Cesta za světlem je dílo Liberečáka Saona, známého grafika a sprejera.Uvnitř německé školy pak Saon se svým kamarádem Davidem připravili návštěvníkům s objevitelským duchem řadu překvapení v podobě malých ironických vtípků. Budovu ještě neopouštějtě, tedy máte-li si čím posvítit. V temném sklepení na vás čekají pozoruhodné kolorované zvětšeniny dobových fotografií Jablonečku. Za návštěvu by stála i na pohled zachovalejší škola česká, kdyby zde zůstala otevřená výstava fotek soutěžních prací o nejlepší land art návštěvníků geoparku Ralsko, která byla vyhodnocena na festivalu. Land art byl i náplní festivalových workshopů, jako například samoobslužné dílny tvorby obličejů stromů Andrease Stegemanna.Svůj land art si v geoparku můžete vyrobit i vy! Jen dbejte na to, aby obsahoval pouze přírodní materiály a aby prostředí obohatil a ne naopak. A hlavně, cestou po land artové stezce si nezapomeňte díla vyfotit, protože je jisté, že příroda exponáty časem změní a některé si dříve, jiné později, vezme zpět. 

Text a foto Mad, rozhovory Darka.