Pramen Klokočka má poněkud nejasnou historii zázraků, ale každopádně patří mezi nejvyhlášenější „léčivé“ prameny u nás

Takových pramenů má každý region několik. V první řadě vás asi napadne pramen sv. Zdislavy, nacházející se na promenádě pod Lemberkem, na který se o víkendech stojí někdy i fronty. Otázkou je, zda paní Zdislava z Lemberka vůbec používala vodu tohoto konkrétního pramene, protože první dochované zprávy o něm pocházejí až z poloviny 19. století. Pramen Klokočka pěšky tak jednoduše přístupný není, ale je o to oblíbenější mezi motoristy, kteří si odvážejí kufry aut plné kanistrů zázračné vody.Pramen je ukrytý uprostřed lesů mezi Klášterem Hradiště a Bělou pod Bezdězem na hranici rozsáhlé obory Klokočka u silničky vedoucí z Maníkovic do Rečkova (MAPA). Revír, ve kterém se nachází i obora, patřil do panství Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem. Prvními doloženými vlastníky byli v 11. století Markvarticové. Pak se majitelé několikrát změnili a roku 1622 byl majetek za 120 777 kop grošů prodán Albrechtovi z Valdštejna.Někdy v průběhu 17. století se zde jistý tajemný člen rodu Valdštejnů zbavil dny, která ho trápila. Ač se nabízí prozaické vysvětlení, že se tak stalo proto, že popíjením z pramene Klokočka přestal nadměrně konzumovat víno, on své uzdravení připsal zázračným vlastnostem zdejší vody a založil tak slávu místa do té doby známého jen panským lovcům. V této souvislosti je vzrušující, že jméno onoho šlechtice zůstává skryto v mlze věků, takže při pohledu na košatý rodokmen Valdštejnů se můžeme jen dohadovat, který člen by v daném období připadal v úvahu.Jisté je, že Klokočka se stala vyhledávaným lázeňským místem a v lese vyrostla i lázeňská budova. Tuto epizodu v historii místa připomíná hájovna, na kterou byly lázně přestavěné roku 1832 a později zrekonstruované v klasicistním stylu. Hájovna je, bohužel, jako většina areálu bývalých lázní, za plotem obory, a tudíž veřejnosti nepřístupná. Tak tomu je vlastně již od roku 1824, kdy byla obora zřízena na příkaz Arnošta Filipa z Valdštejna. V oboře se dodnes chovají daňci.Pramen je přístupný společně s poměrně honosnou, výrazně fialovou kaplí sv. Stapina. Tento světec je patronem lidí trpících dnou. Kaple se nachází přímo nad pramenem a architektonické pojetí vzbuzuje dojem, že zázračná voda vytéká odkudsi z krypty. Kapli nechala roku 1724 postavit hraběnka Markéta z Valdštejna právě na paměť zázračného uzdravení člena svého rodu. O to víc opět překvapuje, že jeho jméno není dnes uváděno ani na informační tabulce.Kaple je sice zasvěcená sv. Stapinovi, ale na mapách je označována jako kaple sv. Prokopa, na jehož svátek byla vysvěcena. Aby svatých nebylo málo, tak terasu před vchodem zdobí socha sv. Ivana. Konečně místo jako takové se jmenuje Klokočka nikoliv podle klokotání vody, ale po mimořádně mohutném klokoči v dávných dobách nad pramenem rostoucím. Dnes tu naleznete klokoč nový. Místo je na prameny velmi bohaté. Nedaleko hlavního pramene se nachází další studánka a v okruhu pár kilometrů je evidováno dalších osm zdrojů pramenité vody, viz www.estudanky.eu.Během průzkumu okolí Klokočky přijíždí auto, manželský pár vytahuje vozík, plně ho nakládá pětilitrovými barely na vodu a míří k prameni. Voda je určená pro babičku, která trvá na tom, že pití výhradně vody z Klokočky je receptem na její dlouhověkost. Pakliže paní bydlí někde ve směru na Mladou Boleslav, je to možná zbytečné, protože asi jeden a půl kilometru jižněji se ve Velkém Rečkově nachází pozoruhodná úpravna vody. Voda ale nepochází z potoka, nýbrž z několika hlubinných vrtů do křídové tabule zásobuje sedmdesát pět tisíc lidí Mladoboleslavska pitnou vodou splňující požadavky pro kojeneckou vodu.Jedinou úpravou této vody je zbavení přebytečného železa kvůli estetickému dojmu. Voda není chlorována ani ozařována UV zářením! Návštěva této úpravny je možná během dne otevřených dveří. Větší skupiny, například školy, se ale můžou objednat na exkurzi i jindy, viz https://www.vakmb.cz/exkurze.html. Skvělou rečkovskou vodu můžete ochutnat kdykoliv, protože před úpravnou jsou k dispozici dvě pítka.Od kaple vede křížová cesta, v těchto místech společná s trasou červené Zlaté stezky Českého ráje a žitavské Svatojakubské cesty. Také zde začíná a končí naučná stezka Klokočským lesem. Vede lesem k rečkovské úpravně a pak se po silnici vrací zpátky. Křížová cesta je zajímavá hlavně pro děti, protože souběžně s ní vede jakási cesta velikonoční, vybudovaná zřejmě loni za lockdownu. Nutno říci, že se do letoška zachovala ve velmi dobré kondici.Poblíž kaple, studánky a křížové cesty se nachází ještě jeden zajímavý objekt. Je jím vysoká, štíhlá mohyla památníku osvobození (MAPA), na vrcholu korunovaná Zeměkoulí. Mohyla je složená z čedičových kvádříků, opatřená pamětní deskou a letopočty obou světových válek. 
Památník osvobození byl slavnostně odhalen 1. září 1946. Tehdy stál na volném prostranství ozdobeném na přístupu mladými smrčky. Jak léta plynula, památník pohltil les. Renovace místa i památníku proběhla v letech 2007 až 2009 zásluhou města Bakov nad Jizerou. Ve spolupráci s Lesy ČR bylo vybudováno i odpočinkové místo pro turisty. Aby obnovené prvky nikoho nelákaly k recyklaci, nechybí drobná cedulka upozorňující, že repliky desky i letopočtů jsou zhotoveny z pryskyřice.Mezi osmým a devátým zastavením křížové cesty je mohyla vzdušnou čarou vzdálená jen asi sedmdesát metrů, ale bohužel odsud není jednoduše přístupná, protože leží za mokřadem Rokytky, což je navíc chráněné území Národní přírodní památky Rečkov. Chcete-li si ji prohlédnout, musíte k ní tedy dojít nebo dojet po silnici.

Text a foto, není-li uvedeno jinak, Mad