Přírodní rezervace Vápenný vrch je výjimečnou, trochu nebezpečnou lokalitou, která si zaslouží zápis do seznamu míst tajemných

03. 05. 2021 | 0:00

Raspenava nepatří k turistickým magnetům Libereckého kraje. Škoda, potenciál určitě má přinejmenším proto, že se na jejím území nachází jedna z nejkurioznějších přírodních rezervací Libereckého kraje, která za svůj vznik částečně vděčí lidské činnosti.

Přírodní rezervace Vápenný vrch (MAPA) se nachází asi kilometr od raspenavského vlakového nádraží a navzdory tomu, že je dobře dostupná, není nijak zvláště propagována. Předpokládám že proto, že pohyb po jejím území vyžaduje mimořádnou opatrnost nejen kvůli složitému terénu a zarostlým cestám, ale především kvůli skalám hrozícím zřícením. Přitom jde o místo jako stvořené pro amatérské a profesionální geology i pro hledače tajemných energetických zón. První, co si totiž při vstupu na území této rezervace uvědomíte, je podivná, trochu pochmurná, až zlověstná atmosféra. Vápenný vrch i v tomto ročním období, kdy vše raší a kvete, vyzařuje ne zcela pozitivní energii.Nádraží v Raspenavě.Abychom pochopili, jak a proč přírodní geologické muzeum na Vápenném vrchu vzniklo, musíme zalistovat historií městečka Raspenavy. První zmínky o zdejším osídlení pocházejí již z poloviny 14. století, nicméně fakticky vzato je Raspenava jako město velmi mladá, byla vytvořena roku 1962 sloučením čtyř na sebe navazujících vesnic v jeden celek.Veduta Raspenavy pořízená cestou do PR Vápenný vrch.Původní obyvatelé dnešní Raspenavy asi přišli z Lužice a věnovali se zemědělství. Pak se zde rozvinula též těžba a zpracování nerostných surovin. V okolí byla objevena rudná ložiska, například žíly magnetovce (viz www.frydlantsko.eu). Roku 1512 je doložený hamr na soutoku Smědé a Sloupského potoka, který zpracovával nejen rudu zdejší, ale i dovezenou.Raspenava, výhled na frýdlantský zámek.Zdrojem bohatství se ale staly raspenavské vápence, podle všeho těžené již od počátku 16. století. S nárůstem počtu staveb zděných domů na Frýdlantsku byla pak těžba stále intenzivnější. Vápenec byl především v několika místních provozech pálený na vápno. Dolomitické vápence ale sloužily i jako ušlechtilý kámen. Bloky kvalitního raspenavského vápence, tak zvaného bílého mramoru, byly například použity při stavbě slavného redernského mauzolea (postaveno v letech 1605 až 1610) ve frýdlantském děkanském kostele.Vstup do (nebo výstup z) PR Vápenný vrch. Za závorou začíná divočina.Cenné informace poskytuje neuvěřitelně podrobné pojednání o dějinách obce Raspenava, Luhu a Lužce, sepsané roku 1914 Antonem Fr. Resselem a čítající téměř 500 stránek. Například se dočtete, že roku 1565 bylo odsud dodáno vápno na stavbu školy ve Frýdlantu a že sud vápna stál 12 až 16 grošů. Z údajů rejstříku z roku 1631 pak vyplývá, že již tehdy v Raspenavě pracovala vápenka.K pozůstatkům lomu, ve kterém se nachází mramorová jeskyně, se nejrychleji dostanete, když hned za vstupní závorou odbočíte po nevýrazné pěšině vpravo do svahu.V práci A. F. Ressela se dále dočteme, že „Původně provozovala těžbu vápence a jeho pálení sama vrchnost, která jediná měla právo pálit vápno. Ani na vlastním pozemku, ani  k vlastní potřebě nebylo povoleno lámat vápenec a pálit ho. Teprve ke konci 18. století povolovala vrchnost těžbu a pálení vápence také jednotlivým poddaným usedlíkům na jejich pozemcích. Podmínkou však bylo  placení každoročního úroku vrchnosti.Vstup do Mramorové jeskyně.Dosud prozkoumaná část Mramorové jeskyně je spíš asi 30 m dlouhá plazivka, ale existuje důvodné podezření, že může být součástí většího systému.Prodej páleného vápence byl tedy povolen jen tehdy, když  vápenec těžený vrchností nestačil. To se postupem času stávalo stále častěji ruku v ruce s rozvojem stavění zděných budov, podpořeným zákony požární bezpečnosti. Díky tomu již na samém konci 18. století byly v Raspenavě poddanské vápencové lomy a roku 1834 se vápno pálilo dokonce na sedmi místech. Přispělo k tomu i to, že vrchnost své pece dále nerozšiřovala a tuto činnost ukončila během první poloviny 19. století.Lesy na Vápenném mají velmi zvláštní atmosféru a díky neobvyklému podloží zde roste řada teplomilných rostlin.Protože vápenec se v lokalitě vyskytuje ve formě samostatných čoček, mocných i několik set metrů, vzniklo v oblasti lomů víc. Stopy po nich jsou dnes často odhadnutelné jen když víte, kde se lom přesně nacházel, protože díla byla dávno zavezena nebo zaplavena. Například bývalý Resselův lom připomíná pouze v bujné vegetaci schovaný rybníček Vápenka.Pohled do největšího lomu Vápenného vrchu shora. Pořizování podobných záběrů důrazně nedoporučuji, protože některá místa na hraně lomu jsou nestabilní.Jasně čitelné stopy po těžbě najdete právě v kopci Vápenný vrch, kde se nachází i největší lom zvaný Wildnerův. Ve druhé polovině 19. století tu pracovalo kolem tří desítek zaměstnanců různých profesí a těžilo 20 tun vápence denně. Kámen vzápětí putoval do dvou pecí. Pálení vápna skončilo s koncem 2. světové války, ale dolomitický mramor byl těžen až do roku 1965.Stěna lomu na Vápenném vrchu. Skála vpravo nahoře má své dny asi sečteny.Lomy na Vápenném vrchu za dobu své činnosti dokonale zviditelnily zajímavou geologickou stavbu, odlišnou od okolních Jizerských hor a Krkonoš (blíže viz lokality.geology.cz). Na oficiální informační tabuli (obsahující kromě poněkud chaoticky podaných užitečných informací i nepochopitelné množství hrubých pravopisných chyb) se dočtete, že „svory s vložkami krystalických vápenců a dolomitů, amfibolity, vápencové čočky a jizerské ortoruly v sobě ukrývají víc než 50 různých minerálů“.Podle MAPY.CZ se za těmito zřejmě nedávno utrženými kusy skal skrývá vchod do takzvané Hliněné jeskyně.Těžební činnost odkryla i dvě malé krasové jeskyně, jediné v Jizerských horách. Podle Ivana Rouse ze Severočeského muzea v Liberci je možné, že v nitru Vápenného vrchu je ukryt větší jeskynní systém, ale průzkumu brání nestabilita skal v lomu.I toto jezírko vyzařuje nějakou podivnou energii.Obnažené skály a místně unikátní složení byly jedním z hlavních důvodů toho, že oblast Vápenného vrchu byla s několika svými opuštěnými vápencovými lomy prohlášena v září 1999 za přírodní rezervaci. S jejím, v poměrech našeho regionu netypickým, geologickým složením, je svázána i výjimečnost botanická a zoologická, což byl další důvod, proč byla zdejší přírodní rezervace vyhlášena (viz jizerskehory.ochranaprirody.cz).Na některých místech jsou vidět přírodou postupně pohlcované součásti vybavení lomů.Jestli se na Vápenný vrch vypravíte, připravte se na to, že cesty jsou zarostlé a že budete potřebovat dobré pevné boty. Nikde zatím nejsou varovné cedule ani zábrany, tak dávejte dobrý pozor, kam šlapete. Ve velkém lomu se držte v bezpečné vzdálenosti od viditelně narušených skalních stěn. Když si zdola prohlédnete okraje velkého lomu, ztratíte chuť se k hraně lomu vůbec přibližovat. Podle svědectví odborníků (viz www.frydlantsko.eu) za teplého počasí stěny dokonce slyšitelně praskají!.PR Vápenný vrch, horní okraj lomu.Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace