Přírodní rezervace Vápenný vrch je výjimečnou, trochu nebezpečnou lokalitou, která si zaslouží zápis do seznamu míst tajemných

Přírodní rezervace Vápenný vrch (MAPA) se nachází asi kilometr od raspenavského vlakového nádraží a navzdory tomu, že je dobře dostupná, není nijak zvláště propagována. Předpokládám že proto, že pohyb po jejím území vyžaduje mimořádnou opatrnost nejen kvůli složitému terénu a zarostlým cestám, ale především kvůli skalám hrozícím zřícením. Přitom jde o místo jako stvořené pro amatérské a profesionální geology i pro hledače tajemných energetických zón. První, co si totiž při vstupu na území této rezervace uvědomíte, je podivná, trochu pochmurná, až zlověstná atmosféra. Vápenný vrch i v tomto ročním období, kdy vše raší a kvete, vyzařuje ne zcela pozitivní energii.Abychom pochopili, jak a proč přírodní geologické muzeum na Vápenném vrchu vzniklo, musíme zalistovat historií městečka Raspenavy. První zmínky o zdejším osídlení pocházejí již z poloviny 14. století, nicméně fakticky vzato je Raspenava jako město velmi mladá, byla vytvořena roku 1962 sloučením čtyř na sebe navazujících vesnic v jeden celek.Původní obyvatelé dnešní Raspenavy asi přišli z Lužice a věnovali se zemědělství. Pak se zde rozvinula též těžba a zpracování nerostných surovin. V okolí byla objevena rudná ložiska, například žíly magnetovce (viz www.frydlantsko.eu). Roku 1512 je doložený hamr na soutoku Smědé a Sloupského potoka, který zpracovával nejen rudu zdejší, ale i dovezenou.Zdrojem bohatství se ale staly raspenavské vápence, podle všeho těžené již od počátku 16. století. S nárůstem počtu staveb zděných domů na Frýdlantsku byla pak těžba stále intenzivnější. Vápenec byl především v několika místních provozech pálený na vápno. Dolomitické vápence ale sloužily i jako ušlechtilý kámen. Bloky kvalitního raspenavského vápence, tak zvaného bílého mramoru, byly například použity při stavbě slavného redernského mauzolea (postaveno v letech 1605 až 1610) ve frýdlantském děkanském kostele.Cenné informace poskytuje neuvěřitelně podrobné pojednání o dějinách obce Raspenava, Luhu a Lužce, sepsané roku 1914 Antonem Fr. Resselem a čítající téměř 500 stránek. Například se dočtete, že roku 1565 bylo odsud dodáno vápno na stavbu školy ve Frýdlantu a že sud vápna stál 12 až 16 grošů. Z údajů rejstříku z roku 1631 pak vyplývá, že již tehdy v Raspenavě pracovala vápenka.V práci A. F. Ressela se dále dočteme, že „Původně provozovala těžbu vápence a jeho pálení sama vrchnost, která jediná měla právo pálit vápno. Ani na vlastním pozemku, ani  k vlastní potřebě nebylo povoleno lámat vápenec a pálit ho. Teprve ke konci 18. století povolovala vrchnost těžbu a pálení vápence také jednotlivým poddaným usedlíkům na jejich pozemcích. Podmínkou však bylo  placení každoročního úroku vrchnosti.Prodej páleného vápence byl tedy povolen jen tehdy, když  vápenec těžený vrchností nestačil. To se postupem času stávalo stále častěji ruku v ruce s rozvojem stavění zděných budov, podpořeným zákony požární bezpečnosti. Díky tomu již na samém konci 18. století byly v Raspenavě poddanské vápencové lomy a roku 1834 se vápno pálilo dokonce na sedmi místech. Přispělo k tomu i to, že vrchnost své pece dále nerozšiřovala a tuto činnost ukončila během první poloviny 19. století.Protože vápenec se v lokalitě vyskytuje ve formě samostatných čoček, mocných i několik set metrů, vzniklo v oblasti lomů víc. Stopy po nich jsou dnes často odhadnutelné jen když víte, kde se lom přesně nacházel, protože díla byla dávno zavezena nebo zaplavena. Například bývalý Resselův lom připomíná pouze v bujné vegetaci schovaný rybníček Vápenka.Jasně čitelné stopy po těžbě najdete právě v kopci Vápenný vrch, kde se nachází i největší lom zvaný Wildnerův. Ve druhé polovině 19. století tu pracovalo kolem tří desítek zaměstnanců různých profesí a těžilo 20 tun vápence denně. Kámen vzápětí putoval do dvou pecí. Pálení vápna skončilo s koncem 2. světové války, ale dolomitický mramor byl těžen až do roku 1965.Lomy na Vápenném vrchu za dobu své činnosti dokonale zviditelnily zajímavou geologickou stavbu, odlišnou od okolních Jizerských hor a Krkonoš (blíže viz lokality.geology.cz). Na oficiální informační tabuli (obsahující kromě poněkud chaoticky podaných užitečných informací i nepochopitelné množství hrubých pravopisných chyb) se dočtete, že „svory s vložkami krystalických vápenců a dolomitů, amfibolity, vápencové čočky a jizerské ortoruly v sobě ukrývají víc než 50 různých minerálů“.Těžební činnost odkryla i dvě malé krasové jeskyně, jediné v Jizerských horách. Podle Ivana Rouse ze Severočeského muzea v Liberci je možné, že v nitru Vápenného vrchu je ukryt větší jeskynní systém, ale průzkumu brání nestabilita skal v lomu.Obnažené skály a místně unikátní složení byly jedním z hlavních důvodů toho, že oblast Vápenného vrchu byla s několika svými opuštěnými vápencovými lomy prohlášena v září 1999 za přírodní rezervaci. S jejím, v poměrech našeho regionu netypickým, geologickým složením, je svázána i výjimečnost botanická a zoologická, což byl další důvod, proč byla zdejší přírodní rezervace vyhlášena (viz jizerskehory.ochranaprirody.cz).Jestli se na Vápenný vrch vypravíte, připravte se na to, že cesty jsou zarostlé a že budete potřebovat dobré pevné boty. Nikde zatím nejsou varovné cedule ani zábrany, tak dávejte dobrý pozor, kam šlapete. Ve velkém lomu se držte v bezpečné vzdálenosti od viditelně narušených skalních stěn. Když si zdola prohlédnete okraje velkého lomu, ztratíte chuť se k hraně lomu vůbec přibližovat. Podle svědectví odborníků (viz www.frydlantsko.eu) za teplého počasí stěny dokonce slyšitelně praskají!.Text a foto Mad