Skalní reliéfy, vyhlídky a především krásná krajina. Zveme vás na výlet do okolí Radvance!

Krátkou procházku si zaslouží i Radvanec (pův. Rodowitz), výchozí bod našeho výletu (MAPA). První zmínka o vesnici pochází z druhé poloviny 14. století, tedy z doby, kdy vzniklo i mnoho dalších sídel v našem kraji. Jeho zakladatel se snad jmenoval Radovan nebo Radvaněk. Obyvatelé nejprve živilo zemědělství a posléze tkalcovství a sklářství. Solidně zpracovanou historii Radvance na stránkách obce překvapivě nenaleznete. Musíte na www.luzicke-hory.cz, což zase tak překvapivé není, protože to je jeden z nejserioznějších informačních zdrojů z oblasti Lužických hor a jejich okolí.Na počátku minulého století měla vesnice téměř šest set obyvatel, kapli a školu (od roku 1870). Dnes zde žije 237 trvale hlášených osob, ale podle našeho pozorování se počet obyvatel s pátečním odpolednem násobí úměrně tomu, jak před dobře udržované nemovitosti přibývají auta s většinou pražskými SPZ.Z hlediska výletního má vesnička hned několik atrakcí. Na prvním místě bych jmenoval dosud ne zcela zrekonstruovaný mlýn (na mapě startovní bod) s krásným náhonem kopírujícím hranu skály, u kterého se nachází skalní reliéfy, z nichž nejčitelnější je reliéf nazývaný Rytíř. Druhou atrakcí je červená kaple sv. Antonína, postavená roku 1801, ale kvůli napoleonským válkám vysvěcená až roku 1818. Z mého pohledu je zajímavá proto, že na kůr vede vnější schodiště. Atrakcí třetí jsou desítky skalních sklepů a sklípků, vyhloubených do zdejšího pískovce. Vyrážíme po modré turistické značce k severu a po pár desítkách metrů míjíme prvního z několika reliéfů Ježíše Krista (na mapě bod 2). Nachází se sice na soukromém pozemku, ale je dobře viditelný i z hlavního radvaneckého bulváru. A jak jinak, obklopuje ho hned několik skalních sklepů.V zatáčce za posledními domky se na stěně úvozu pod současnou silničkou schovává další reliéf ukřižovaného Krista (na mapě bod 3). Vedle je i skalní místnost, takže se s trochou nadsázky dá hovořit o kapličce.Modrá značka nás zavede až na výrazné rozcestí (na mapě bod 4) s křížkem obklopeným čtyřmi impozantními stromy. Kdyby existovala anketa o nejkrásnější boží muka, měla by jinak nezajímavá sakrální památka šanci na vítězství právě díky těmto velikánům. (Pozn.: Ač to tak podle fotografie nevypadá, ty stromy jsou opravdu čtyři, jen na fotce jsou v zákrytu.) Přes louku se nám otevírá pohled na velmi zajímavé panorama, ale průzkum tímto směrem si necháme na závěr.Přejdeme na zelenou a starým romantickým úvozem se za zpěvu ptáků dáme směrem ke skalnímu útvaru zvanému Ropucha (na mapě bod 5), což přesně vystihuje jeho vizáž. Pozor, Ropucha sedí trochu mimo cestu, schovaná mezi stromy. Z jejího hřbetu je výhled na Radvanec. Pravda, z větší části dočasně zakrytý stromy. Vrchol je opatřený křížem. Zelená značka nás po takzvané Hraběcí cestě dovede k Havraním skalám (na mapě bod 6), jednomu z nejkrásnějších skalních hřebenů našeho kraje. Havraní skály tvoří asi 300 m dlouhý pískovcový hřbet, na němž je posazeno sedmero výrazných věží, zkamenělých kumpánů zlého rytíře z pověsti, kterou si přivlastňují Češi i Němci. To bylo tak, rytíř pronásledoval dívku a ta, než by se nechala zneuctit, před ním skočila ze skály. Její široká sukně s mnoha spodničkami zafungovala jako improvizovaný padák a dívku zachránila. Zlý rytíř sukni (natož spodničky) neměl a hnán bezhlavě chtíčem, zlomil si vaz. Zkuste najít místo, odkud přepočítáte celou zkamenělou družinu naráz, nám se to nepovedlo. Také se povídá, že nejvýraznější z věží sloužívala jako popraviště hradu Sloup. Od roku 1829 skála slouží příjemnějšímu účelu. Hrabě Karel Kinský tehdy na její vrcholovou plošinu nechal vytesat schodiště ku potěše veřejnosti právě objevující turistiku. Velmi pěkným rozhledem po okolí se můžete pokochat i vy, ale mějte na paměti, že od dob, kdy se o tento kraj starala hrabata, vyhlídce mnoho péče věnováno nebylo. V blízkém okolí jsou ještě dvě atrakce. Z odbočky k Havraním skalám pokračujte asi 150 m ke křižovatce. Na ní se dejte vlevo a v zápětí sejděte na neznačenou cestu, která vás zavede k nedávno renovované hrázi rybníka Na vorech (na mapě bod 7). Místo v létě nabízí nerušené koupání uprostřed lesů. Pravda, nezatouží-li po nerušeném koupání příliš mnoho lidí zároveň. Vraťte se na křižovatku a pokračujte dál po Hraběcí cestě. Po asi jednom a půl kilometru věnujte pozornost skalám za potokem vpravo od cesty. Při troše štěstí objevíte poměrně prostorný skalní převis se skalním obydlím v patře. Útvar je v mapách označován jako jeskyně U poustevníka (na mapě bod 8) a dodnes bývá často obýván víkendovými poustevníky. Po Hraběcí cestě se vrátíme na rozcestí nad Radvancem (na mapě bod 4), abychom prozkoumali úvodem zmíněné panoráma, které se vyzývavě tyčí za loukou. Dominují mu tři útvary. Z leva do prava to je Perníková stráž, nějaký soukromý altán a konečně komplex Čertovy a Panenské skály. Posledně jmenovaná dvojice je horolezeckým terénem a výstup na altán, který je součástí ubytovacího komplexu bývalé hájovny, nebyl v době naší návštěvy možný. Zato na Perníkovou stráž vylézt lze, ale připravte se na to, že si máknete. Máte-li zájem ve finále zdolat na 150 m převýšení 70 m, pokračujte s námi stále po modré na rozcestí Údolí samoty. Těsně za Panenskou skálou (na mapě bod 9), vlastně skoro naproti ní, je ve skále již třetí reliéf zobrazující Ježíše Krista (na mapě bod 10), tentokrát nikoliv na kříži, ale dle popisu po bičování. Výjev je nahoře doplněný třemi barevnými obrazy svatých, malovanými snad na dřevě nebo na překližce. Tato dílka jsou i na poměrně starých fotografiích, takže je pozoruhodné, že je dosud nikdo nezcizil.Ústí Údolí samoty pro nás bylo zklamáním. Čekali jsme větší romantiku. Mimochodem, sem měl být podle původních plánů umístěn cvikovský komplex pro léčbu teberkulozy (viz naše obrazové reportáže o historii léčebny a o jejím vodojemu). Nad námi ční jako výzva nepřístupný skalní masív. Protože ho chceme zdolat, pokračujeme po modré do Údolí vzdechů, což je spíš strž, která se postupně zužuje a pak se cesta mění v prudce stoupající koryto. O tom, že jste se nezbláznili, svědčí občas se vyskytující modré značky. Do levé stráně vybíhá několik pěšin, podle mapy vedoucích rovněž na hřeben. Nenechte se zlákat a vylezte až nahoru. Zde je rozcestí (na mapě bod 11) a do leva po hřebeni vede pohodlná cestička, která vás zavede až na vyhlídku Perníkové stráže (na mapě bod 13).Odpočinout si můžete na lavičce Oldřicha Šmídmajera, a bude-li pršet, můžete se pohledy do krajiny kochat z malé (přinejmenším částečně umělé) jeskyně Na Pozici. Nalézá se v prudkém svahu těsně nad místy, kde skalní stěny začínají padat kolmo dolů, tak buďte při její návštěvě opatrní. Z vyhlídky můžete teoreticky dojít na sever až ke Skalní bráně a vrátit se zpět po zelené Údolím samoty, ale my to nešli, takže schůdnost části mezi skalami nemůžeme potvrdit. My výlet ukončili návratem do Radvance po svých stopách. Máte-li chuť, můžete si tuto zpáteční cestu zpestřit tak, že zhruba na úrovni bývalé hájovny odbočíte po neznačené cestě a zajdete si ještě k Radvánecké věži. Mějte pěkný víkend!
Text a foto Mad